Cenu Jiřího Ortena 2026 získala Nela Bártová za sbírku Házeliště granátů

Cena Jiřího Ortena se uděluje od roku 1987. Od roku 2009 ocenění organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů. Cena je letos spojena s prémií 70 000 korun pro vítěze, částkou 15 000 korun byli odměněni dva další nominovaní. Zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace.

Nela Bártová (1998) vystudovala sochařství na brněnské FaVU a pražské AVU, pracuje převážně se sklem. Sbírá terénní nahrávky a jako neli vanilli občasně mixuje kolotočářské techno. Nedílnou součástí její práce je text - publikovala na několika literárních webech, v časopisech, antologiích a v ostravském nakladatelství Bílý Vigvam jí v roce 2021 vyšla sbírka Na konci chodby je ráno, která byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii debut roku. V roce 2025 jí v tomtéž nakladatelství vyšla druhá kniha - Házeliště granátů.

„V Házelišti granátů existuje podobný systém jako v mé předchozí knize Na konci chodby je ráno – básně jsou rozděleny do cyklů (z nichž každý má nějakou tematickou definici), do nichž jsem napasovala patřičné básně. Není to „jen" kniha – vzadu je stránka s QR kódem a ta odkazuje na můj Soundcloud, kde je sedmiminutová zvuková krajina, ve které jsem zmixovala terénní nahrávky z cest (ze kterých vzešel oddíl „něco v dálce na obrysu“) a např. i kousky těch původních nahrávek, ze kterých vznikly „štěnice". Na tomto lze vidět, jak přistupuji k tvorbě celkově – všechna média jsou u mě přirozeně propojená. Psaní mi prorůstá naprosto vším, přemýšlím komplexně, protože nic z toho, co dělám nefunguje samo o sobě. Pracuji situačně, v kontextu, vymýšlím věci na míru, aby přímo seděly a odrážely místo, náladu a témata, která mě zajímají,“ shrnuje Nela Bártová.

Laudatio na Házeliště granátů Nely Bártové 

Nela Bártová v Házelišti granátů rozehrává něco, co české poezii chybělo (třebaže jsme „to“částečně mohli najít v autorčitě debutové sbírce Na konci chodby je ráno) – rozmáchlost, ukecanost a neurvalost, která je zároveň kompaktní a kultivovaná. Postupy, jichž Bártová využívá, si může dovolit málokdo, neboť málokomu se podaří zkombinovat banalitu a digitalitu všedního dne, odposlechnuté hovory, repetice, slovní hříčky či vulgarismy tak, aby vznikla bezhlučná rapová píseň dvacátých let jednadvacátého století. Nele Bártové se to nicméně daří – na ploše šestnácti básní vytváří atmosféru imaginárního bodu pocitově na rozcestí mezi Berghainem, pražskou Letnou, polským sídlištěm a rumunskou nádražkou. A ten bod nazvala házeliště granátů, čímž vytvořila prohlubeň, která, vedle šrapnelů a střelného prachu, nabízí také prostor pro velmi dobře skrývanou něhu.

„Jsi jako maďarský tabák,“ píše Bártová, „ztratila jsem tě / na večírku / byls na hovno / špatně ses balil / kuřba o ničem / nechutnals dobře / ale trochu / se mi po tobě stýská.“

Autorka ve svých textech zachycuje témata, která by se dala nazvat generačními. Například fenomén, jemuž se na Instagramu říká modern dating “ („tinder mi začal házet hokejisty / poté co se do mě podívala propast“), a to i ve spojení s bytovou krizí, když v jednom trojverší píše: „mohla bych tě prostě vlastnit / ale preferuji krátkodobé pronájmy / anebo stěhování národů“. Dotýká se také tématu duševního zdraví, název medikace využívá jako metaforu: „pochválils mi spánky / já byla sjetá lyrikou / a to byl konec / všeho neexistujícího“. Velkou roli v textech hrají také závislosti, nedostatek finančních prostředků, ale i poezie jako taková. Přestože Házeliště granátů může vybízet ke srovnání s literární tradicí undergroundu, jde o sbírkU suverénně současnou, takovou, která i po letech dokáže přinést odpověď na otázku: „Jak vypadal život roce 2025?“ Podle všeho ne moc příznivě, ale našla se autorka, která o tom dokázala podat přesnou a originální zprávu.

Alžběta Stančáková, spisovatelka a laureátka Ceny Jiřího Ortena 2015, porotkyně letošní ceny