Žijeme v časech renesance zájmu o léčivé schopnosti psychedelik

Přírodní psychedelika jsou lidstvu známa odnepaměti, do západního světa a klinické praxe vstoupila až poměrně nedávno v průběhu 20. století. V posledních deseti letích jsou znovu zkoumána pro svůj potenciál v léčbě duševních onemocnění. Psychedelické látky vyvolávají širokou škálu jedinečných účinků na různé aspekty lidské zkušenosti. Mezi tyto účinky patří především změny vnímání, často vizuální, jako je zesílení vjemů, zkreslení reality či pseudohalucinace. Emoční reakce bývají zesíleny a lidé mají hlubší přístup ke svým emocím, často s tendencí reagovat pozitivně na různé podněty.

Psychedelika také vyvolávají změny myšlení – na jedné straně mohou způsobit narušení jeho plynulosti a logiky, ale na druhé straně podporují kreativitu.

Tyto látky mohou také zásadně ovlivnit vnímání sebe sama, těla, okolí i času. Například může dojít k dočasné identifikaci s jinými lidmi, zvířaty nebo předměty, pocitu uváznutí v časové smyčce nebo fenoménu rozpuštění ega, kdy mizí hranice mezi vlastním já a světem. Je zásadní, že tyto účinky jsou často spojeny s hlubokými vhledy a zážitky s mimořádným osobním významem, což naznačuje jejich terapeutický potenciál a dlouhodobé přínosy v dalším životě.

FilipTylš, Psychedeliky asistovaná psychoterapie

Z historie LSD v ČSSR....

Do konce 50. let 20. století probíhaly studie o užívání LSD již na několika psychiatrických klinikách v Československu, kterých se zúčastnilo několik desítek dobrovolníků. Toto číslo však mělo brzy dosáhnout stovek nebo dokonce tisíců. V roce 1961 se pražským lékárníkům podařilo vytvořit československé LSD. Od té chvíle měli tamní psychiatři přístup k prakticky neomezenému množství této látky.

Lékaři byli přesvědčeni, že jim nová látka umožní pochopit, jak fungují duševní choroby – schizofrenie, cyklofrenie, neuróza, psychóza a deprese, jak se jim tehdy říkalo.

Příchod 50. a 60. let 20. století byl dobou optimismu a velké důvěry v neomezený potenciál vědy po celém světě. Penicilin – první antibiotikum – byl konečně široce dostupný, byly úspěšně provedeny první transplantace a dříve neznámé chemické látky ovlivňující lidskou psychiku, jako je LSD, byly předchůdci nebývalého rozvoje medicíny ve druhé polovině 20. století. Věřilo se, že brzy, díky vědeckým objevům, bude možné vyléčit všechny druhy nemocí, včetně poruch duševního zdraví.

Taková důvěra byla zvláště silná v zemích východního bloku, kde byl (stejně jako v SSSR) silně podporován kult scientismu a četná literární a filmová díla zobrazovala vědce téměř jako proroky nebo dokonce světce. Zvláště zajímavým příkladem je československý populárně-vědecký film Hledá se toxin X z roku 1962, který obsahuje záběry z autentické seance s LSD. Dávku látky dostal dobrovolník (student pražské herecké školy Petr Oliva) i celý filmový štáb včetně kameramana. „Vždyť jsme se museli sami přesvědčit, co se tehdy s člověkem stane,“ vysvětlil Oliva o půl století později.

Filmařům se podařilo přesvědčivě ukázat průběh experimentu. Díky speciálním efektům jej diváci mohli vidět i z pohledu tripujícího herce, který byl pod dohledem lékaře Stanislava Grofa. Hlavním tématem filmu je hledání ‚toxinu X‘, který je údajně zodpovědný za všechny duševní poruchy. Protagonisté věří, že LSD jej brzy pomůže najít.

Jednou z nejúžasnějších částí filmu je zdánlivě triviální scéna, ve které stovky ampulí LSD opouštějí výrobní linku.

To byla skutečně prorocká vize. O čtyři roky později zahájil farmaceutický závod Spofa v Komárově stabilní výrobu LSD pod obchodním názvem Lysergamid. V prvním desetiletí byly vyrobeny miliony jednotek LSD, které byly distribuovány zdarma na československé kliniky a psychiatrické léčebny.

zdroj: web Psychedelické společnosti

Pod vlivem psychedelik se jedinec dostává do stavu zvýšené citlivosti vůči vnitřním procesům, což mu může umožnit rozšířit a nahlédnout psychický horizont a širší repertoár seberegulace, který zvýší předpoklad ke zpracování emočních trau mat, předsudků či rigidních vzorců myšlení, chování a pociťování. Nejde ale jenom o změnu percepce vnitřních procesů, vliv na prožívání jedince má i citlivost na vnější podněty, což klade jiné nároky na terapeutickou práci a porozumění procesu, než je tomu u klasické, zavedené psychoterapie. Terapeutická práce se tak stává intenzivnější a rychlejší, využívá mnohé specifické přístupy, je nevyhnutelně eklektická, přičemž psychedelika slouží jako katalyzátor terapeutického procesu. Stavy vyvolané psychedeliky jsou často velmi hluboké, osobně smysluplné a transformativní a pře sahují možnosti běžných psychoterapeutických metod.

Terapeuti pozorují rapidní změny a pokroky v léčbě klientů, kteří prošli PAP, ve srovnání s klienty, kteří byli pouze v klasické psychoterapii. 

Práce s psychedeliky tak vytváří nové možnosti pro léčbu duševních onemocnění, jako je deprese, úzkost nebo posttraumatická stresová porucha, a otevírá otázky o povaze vědomí, léčebných mechanismech a roli terapeuta v tomto procesu.

FilipTylš, Psychedeliky asistovaná psychoterapie