Původní moudrost - příběhy prastarého způsobu poznání

Když jsem jako dítě naslouchal svým blízkým, nikdy mě nena padlo, že by byl jeden způsob pohledu na svět lepší než jiný. Jako dospělý jsem se pak do části světa svého dětství vrátil a došlo mi, že arogance, se kterou přistupujeme k odlišným způsobům bytí, přinesla velikou bolest a v posledních letech také značně přispěla ke zničení téměř všech původních kultur.

Lidé ze Západu nemají pochopení pro odlišná společenská uspořádání, jiné přístupy k lidskému bytí.

Nejsme schopni akceptovat, že druzí si mohou cenit jiných způsobů existence. Jako bychom byli uvězněni v představě, že každý musí chtít to, co máme a čeho si vážíme my — vše, co podle nás dokazuje, že západní civilizace je vrcholem lidského počínání, tím nejlepším, čeho lze dosáhnout, naší budoucností. 

Předmluva

Většina z nás byla vychována v impériu prvního světa, v prostředí a kultuře pevně svázanými s gramotností. V tomto světě se všichni opírají o pevné přesvědčení, že hlavním životním úkolem člověka je nalézt si určitou oblast zájmu, v níž bude moci strávit své dny prací, a tím jinému člověku nebo společnosti pomůže dosáhnout většího bohatství. Když slyšíme nebo čteme o lidech, kteří žijí idyličtější životy v nestratifikované kultuře bez hierarchie a rozdělení podle bohatství či nedostatku, máme sklon pohlížet na ně jako na mýtus, nebo, pokud už jejich existenci připustíme, jsou to pro nás zkrátka nevzdělanci bez šance na vybudování rozvinuté civilizace.

Knihy jako Ekologický indián (The Ecological Indian) přispívají k rozmachu celosvětového hnutí, jež si klade za cíl „prokázat“, že původní národy byly právě tak bezohledné a ne nasytné jako my a taktéž ničily planetu (ačkoli po technické stránce za námi zaostávaly). V některých případech je to určitě pravda. Taková zobecně ní ale vždycky narazí; je to, jako bychom chtěli všechny Evropa ny definovat na základě příběhu Romů nebo Attilových Hunů.

Dnešní ekoturisté z prvního světa s oblibou navštěvují odlehlá místa, kam vyrážejí na týden či dva za doprovodu domorodého šamana, aby si vykouřili pár rostlin, užili si trochu  halucinací a po návratu se prohlásili za šamany a získali si silnou základnu příznivců.

Šamanismus a seberozvoj, šamanismus pro byznysmeny, šamanismem k bohatství a vlivu — vyskakuje to na nás odevšud, ale vždy s jakousi zvláštně povědomou příchutí, protože jde zkrátka jen o klasickou dvojici dominantního vůdce a hledajícího následovníka v nejnovějším kabátě, přístup v duchu „ty platíš a já tě učím a vedu“, kterým se už vydala celá řada kultů, chvilkových mánií i náboženství.

Pro ty, kteří se nikdy neučili jazyk původních obyvatel, je skutečný kontakt nemožný, protože kultura je ukotvená v jazyce. Ekoturisté se setkávají s domorodci či průvodci, kteří už tím, že se naučili s námi komunikovat, prošli kulturní kontaminací. Jejich pohled na svět se vlivem kontaktu změnil a často také prahnou po kovech, televizi, sladkostech, alkoholu a zbraních. Jak pak má člověk poznat, co je skutečné? Tato otázka je důležitá, protože ti z nás, jejichž kořeny sahají do Evropy, Afriky či Jižní Ameriky, mají předky, kteří prožili větší část historie lidstva jako původní, kmenové obyvatelstvo.

Přesto už si nikdo v Evropě nepamatuje na Staré způsoby, na po svátná místa a rostliny, na význam kamenů, ukazatelů v krajině a posvátných hájů. To vše bylo smazáno během masivní zkázy vedené nejprve Kelty, následně Římany a poté katolickou církví. Horliví misionáři pak ono velké zapomnění rozšířili na dalších pět světadílů, čímž připravili cestu dobyvatelství a rozkrádání. Armády a obchodní společnosti pak tento stav brutálním způsobem udržovaly po celých pět století.

A do toho přichází Roben Wolff. Tento vystudovaný psycholog se zájmem o antropologii, ale především člověk se srdcem a duší domorodého Malajce, se naučil jazyk uzavřeného národa Senoiů žijícího v džungli.

Pár knih o Senoiích už bylo napsáno, ale většinou se nedočkaly velkého úspěchu, protože je lidé považovali za přitažené za vlasy, a jednu dokonce za zcela smyšlenou. Pokud však vím, žádný z autorů mezi Senoii nepobýval a nehovořil jejich jazykem. Na rozdíl od Robena Wolffa. 

Skrze tuto zkušenost Wolff objevil překvapivou, novou realitu, jiný způsob poznání, který v životě většiny moderních Američanů a Evropanů zcela chybí, a pokud už o něm padne nějaká zmínka, pak jej naši náboženští empirici odsouvají na okraj zájmu vědy. Před realitou — a hloubkou — Wolffovy zkušenosti však nelze uniknout. Čtení této knihy je fascinujícím zážitkem, který vás nenechá v klidu, ani až se stane vzpomínkou. Především vám ale dodá naději na budoucnost lidstva v souladu s tím, co doopravdy znamená být člověkem. Knihu si přečtěte, sněte o ní, podělte se o ni s přáteli. Je po třeba, aby svět tuhle zprávu uslyšel.

Thom Hartmann, Montpelier ve státě Vermont