Může nás ještě překvapit příběh z třetí říše?

V románu zachycuje autorka proměnu Magdy Goebbelsové z ambiciózní mladé ženy ve fanatickou „první dámu“ třetí říše. Její likvidaci vlastních dětí a následnou sebevraždu, jež zásadně utváří posmrtný obraz „vzorné německé matky“, autorka odsunula až do stručného doslovu.

To jí umožnilo vyprávět o Magdě Goebbelsové nikoli jako o monstru, ale především jako o někom, kdo v zájmu osobního vzestupu dovedl k dokonalosti schopnost vnější proměny.

Stejně jako je v průběhu času přejmenováváno berlínské náměstí Reichskanzlerplatz z názvu knihy, přijímá i pozdější Magda Goebbelsová různá příjmení až k tomu poslednímu, říšského šéfa propagandy. Tím vším se – i přes svou individuální vinu – stává symptomatickou postavou. Její charakterová studie vybízí k zamyšlení nad naší současností a působí jako poplašný signál. Připomíná, že demokracie neumírá ze dne na den, ale chřadne pomalu – skrze tisíce drobných ústupků, lhostejnost a ztrátu paměti. Román vyvolal v německojazyčném tisku a literárních kruzích velký ohlas, dostal se do nominace na prestižní Německou knižní cenu a byl vnímán jako jedno z nejdůležitějších děl roku.

Román Náměstí Říšského kancléře je vyprávěn v první osobě, ústy homosexuála Hanse Kesselbacha – fiktivní postavy inspirované skutečným, málo známým studentem práv, s nímž měla Magda poměr.

Nutnost skrývat vlastní homosexualitu se pro něho stává zárodkem vnitřní i vnější korumpovatelnosti. Je to permanentní „Ano, ale“. Když Kesselbach vstoupí do diplomatických služeb, udržuje dekórum nejen na oficiálním parketu, ale i jako vypravěč. A právě tento elegantní, střízlivý tón románu dává vyniknout touze po zlehčování a přizpůsobivosti. Bossongová zdařile proplétá reálné i smyšlené postavy, jež nesoudí z výše historického odstupu, ale staví je do situací, které jsou nám nepříjemně povědomé: jako by vypadly z naší doby.

Oceňovaná německá básnířka, prozaička a esejistka Nora Bossong (*1982 v Brémách) patří k nejvýraznějším osobnostem své generace. Vystudovala filozofii a komparatistiku, mimo jiné také v Berlíně, kde dnes žije. Ve své tvorbě se často věnuje sociálně-politickým tématům, morálce a historické paměti, svými články, většinou reportážemi, přispívá do týdeníku Die Zeit a Der Spiegel. Debutovala atmosférickým a psychologicky laděným románem Gegend (2006) s tématem rodinné historie, paměti a vlivu prostředí na identitu. Její romány Schutzzone (Bezpečná zóna, 2019) z prostředí mezinárodní diplomacie a Reichskanzlerplatz (2024, č. Náměstí Říšského kancléře 2026) se dostaly do širší nominace na Německou knižní cenu. Náměstí Říšského kancléře je první autorčinou knihou, která vychází v českém překladu.