Ottla se jako jediná z Kafkových sester provdala za Čecha Josefa Davida. V době, kdy republiku obsadila německá armáda, začaly se uplatňovat norimberské zákony a deportace Židů do Terezína a koncentračních táborů, svým původem ohrožovala své dvě dcery, které byly podle nacistických zákonů považovány za míšence, i árijského manžela, zastávajícího vysoké úřednické místo v pojišťovnictví. Proto se v roce 1940 od svého manžela formálně odloučila. V srpnu 1942 dostala Ottla předvolání do transportu, který ji odvezl do ghetta Terezín. Nevyužila toho, že byla sestrou tehdy již známého spisovatele Franze Kafky, nestala se prominentním vězněm, ale pracovala jako ošetřovatelka v chlapeckém domově. Koncem srpna 1943 přijel do Terezína transport s 1.200 zuboženými polskými dětmi z Bialystoku, které přežily povstání v tamějším židovském ghettu. Protože věděly o existenci plynových komor a nacistických zločinech, byly umístěny v přísné izolaci za hradbami terezínské pevnosti. Hovořilo se o tom, že mají být vyměněny ve Švýcarsku nebo Švédsku za německé zajatce. Ottla udělala další osudové rozhodnutí a dobrovolně se k nim přihlásila jako ošetřovatelka. V říjnu 1943 byly všechny tyto děti i s doprovodem odvezeny do Auschwitz-Birkenau, kde byli všichni okamžitě zavražděni v plynových komorách. Tak během šoa zahynula Ottla, poslední ze tří Kafkových sester.

Ukázka:

Věra Saudková dlouhá desetiletí nepřijímala žádné novináře. Chtěli se jí donekonečna vyptávat na jejího strýce. Jenže když Franz Kafka v roce 1924 zemřel na tuberkulózu plic, byly jí tři roky. Co by jim mohla prozradit nového? V jednom rozhovoru řekla: Znám všechny Kafkovy knihy. Vždycky se při četbě kárám, že mi to málo říká nebo že tam čtu něco jiného, než Kafka napsal. Jsem nesvá z toho, že mu nerozumím, jak bych měla. Nevzdávám to. Dcera mi teď začala předčítat nový překlad Zámku.

Nesnášela ten povrchní až hysterický zájem o něho. Uvedla, že z některých otázek novinářů se jí dělá špatně. Teprve v posledních málo letech poskytla několik rozhovorů, které pak vyšly časopisecky. Byl jsem šťastný, že i mě je ochotná přijmout. Já se ale opravdu tolik nezajímám o Kafku, ale o její matku Ottlu a o ni. Ten fakt mi otevřel dveře. Věra věděla, že její matka si zaslouží stejnou pozornost jako Franz.

Seděli jsme v kuchyni, Věra kouřila cigaretu, lehce vdechovala a vypouštěla kouř a vypadala klidně a vyrovnaně. Anna nabídla minerálku a sladký jablečný koláč, který koupila v nedalekém pekařství, když jako každý den nesla v poledne mamince oběd, který pro ni sama připravila.

V podkrovní ložnici na chalupě jsem otevřel počítač a našel onen dubnový záznam prvního rozhovoru s Věrou Saudkovou.

Uvědomil jsem si, že slyším hlas ženy, která už není mezi námi. Byl jsem poslední člověk, kterému poskytla interview.

Já mám trému, zazní její první nahraná slova. Říká: Ona byla strašně veselá, upřímná, s každým si ráda povídala, všude byla oblíbená a vůbec nedělala rozdíl, jestli to byla nějaká žebračka nebo paní radová. Všechno ji ohromně zajímalo, děti a zvířata. Pro mýho tatínka, který nebyl Žid a měl touhu po úspěchu v kanceláři, byla trochu příliš živé stvoření. Byl by měl raději nějakou milostpaní. Ale milostpaní neměl, tak se s tím spokojil, ale bylo to těžké. To manželství bylo těžké. Maminka byla tak spolehlivě upřímná, že se shodla skoro s každým. Nenáviděla, když jí někdo lhal, i když jsme jí my, děti, lhaly. To snášela těžko. Jednou jsem ji skutečně zarmoutila. Šla jsem si sama lehnout a ona pak za mnou přišla, že jsem hodná a jestli jsem si vyčistila zoubky. Jó. Maminka šla do koupelny a kartáček byl suchý. Maminka z toho byla nešťastná. Přitom jsem klidně mohla říct ne, ona nikdy netrestala, nekřičela. Všechno snášela trpělivěji než lhaní.

Věřin hlas je i v jejích devadesáti čtyřech letech zřetelný a jasný. Stejně jako její pohled, i když zrak jí už příliš nesloužil.

Přitahují mě štíhlé ruce s dlouhými prsty. Napjatá kůže je zvlněná dobře patrnými modrými pletenci žil. Na fotografii, kterou jsem pořídil, jsou v levém horním rohu vidět velké kuchyňské hodiny. Ukazují přesně 13.01. Za Věrou je sporák s konvicí a šedivé dlaždice. Věra nehledí přímo do objektivu, ale kamsi mimo, jakoby do dálky.

Máma byla úžasně skromná a pokorná. Nenáviděla, když někdo ubližoval zvířatům. Měla telefonní číslo do kanceláře na ochranu zvířat, a když jednou viděla v Pařížské kočího, jak mlátí koně, který nemohl utáhnout vůz s uhlím, tak ho nejdřív napomínala, prosila, ale on ho furt bičoval, tak šla a zatelefonovala tam. Nemohla vidět bezpráví, tak se hned do toho obula, jak byla temperamentní. Ona nebyla případ tiché dívky, byla spíš divoch. Byla jediný člověk, kterého znám, co dostal trojku z mravů. Kupodivu můj dědeček, její otec, se moc nezlobil. On byl sice moc přísný, ale jen na muže, na dívky měl jiné požadavky. Dívka měla mít děti, kojit a postarat se o rodinu.

Ptám se, jak to bylo u Ottly s vírou, jestli byla pobožná. Myslím, že ne. Tohle teda čerpám z Kafky, který píše, že pro něj jako dítě bylo těžké do víry proniknout, říká Věra a potáhne z cigarety, kterou jí zapálila Anna. Dědeček jako obchodník si platil místo v synagoze, ale Franz doma opravdovou vroucí zbožnost nenašel. U nás doma byl zbožný katolík táta. Do kostela ale nechodil. Byl to úředník, generální tajemník Svazu československých pojišťoven, což byla na jeho život obrovská kariéra. On byl velmi chudý kluk a myslím, že i manželství bylo hodně motivováno tím, že maminka dostala od otce slušné věno. To byl byt v tomto domě. Ale se zlou se potázal, říká Věra a trochu se zasměje. Pak už ale manželství pro něj výhodné nebylo. Když k nám přišli hosté na kafe, tatínek chtěl, abychom se ukázali jako civilizovaná rodina, tak to úplně nevyšlo. Jak byla maminka upřímná, tak každému hostu nabízela, aby si nandal, a když to snědl, tak mu přidala. To však na tu třídu, kterou tatínek hodlal reprezentovat, nebylo to nejvhodnější. Představoval si, že když máme hosty, tak pravá žena v domácnosti hosty neobsluhuje, ale jen řídí zvonkem u stolu služku…

Věru v posledních měsících života několikrát navštívil vrchní pražský rabín David Peter. Nevím, o čem spolu hovořili, důležitější však je, že ho byla ochotná přijmout. Jen se mi zmínila, že se jí jako mladý urostlý muž líbil.