"Ani v lexikonech (za komunistické normalizace - pozn. OKO) neměla být Milena Jesenská jmenována. A jmenována být neměla ani ve sborníku medailonů novinářů Nebylo bezejmenných, který vyšel iniciativou ÚV Svazu novinářů. Medailon Jesenské probojovala jeho autorka (BK), pod podmínkou, že bude krátký. Barbora Köpplová však do textu vepsala vše podstatné: „Žena nepozbude své ženskosti, ani když pracuje, ani když ví, co je život. Naopak prohloubí ji z povrchní sentimentality v hluboký, čistotný zdroj a pohon životní,“ cituje autorka medailonu Jesenskou (citát z Cesty k jednoduchosti). A pokračuje hodnoticím pohledem: „Zaujetí pro emancipaci žen, zrovnoprávnění jejich postavení ve společnosti však bylo jen jednou z revolt, které Jesenská vedla proti konvencím své doby. Další zasáhly do oblasti kultury, umění, sociální spravedlnosti, společenských i lidských vztahů a politiky. Ne ve všech měla Jesenská pravdu, ale všechny vedla s hluboce procítěným přesvědčením, bez kompromisu a s dokonalostí pozvedávající denní žurnalistiku do sféry literatury. […] I v těchto drobných příspěvcích [v ženských rubrikách – MJ] dokázala překročit triviální tematiku a naplnit je kulturně kritickými postřehy a obhajobou moderních uměleckých proudů. […] Příslušnost k umělecké a kulturní avantgardě 20. a 30. let přivedla Jesenskou i ke spolupráci s avantgardou společenskou. Milena Jesenská vstoupila do řad KSČ a publicisticky působila v řadě levicových kulturně politicky orientovaných časopisů.“

B. Köpplová se po konkrétním popsání publicistické práce Jesenské v letech dvacátých a na začátku let třicátých obrátila i k jejímu obtížnému období na konci třicátých let: „Citový radikalismus Mileny Jesenské se nemohl vyrovnat ani s některými jevy ve vývoji sovětské kultury a společnosti ve druhé polovině 30. let. Jesenská proto přerušila i svoji spolupráci s komunistickými listy a vystoupila z KSČ. Začala výrazně spolupracovat s časopisem Přítomnost.“ Hrozba fašismu ji vedla k publicistice politické a její protifašistické články ji „již předem zařadily do nacistických seznamů nežádoucích osobností české kultury“ A též její odbojová činnost vedla k jejímu zatčení, věznění, koncentračnímu táboru a smrti, jak je nám známo.

z doslovu Marie Jiráskové

Žena doma

Slýchá se tak často pěkná věta: „E, vždyť jsem jen doma!“ Při nejrůznějších příležitostech! Okusují-li se kosti a drží-li se při tom rukou! Padá-li cop po zádech! Je-li špinavá sukně, skrčená punčocha, halenka bez knoflíčků, sešlapaný střevíc, kouká-li kus spodničky, jsou-li špinavé nehty! – Vždyť je doma! Nikdo ji nevidí! – Je to jeden z nezpůsobů, který jsme ještě neodložili! – Angličané se oblékají ke každému rodinnému společnému jídlu a je docela nemyslitelno, že by byli doma neupravenými. Francouzi by bylo nemožno, aby svlékl kabát a kouřil ve vestě a košili a nazývat to: Udělat si pohodlí. Samozřejmě /kromě nezpůsobu) je takové „pohodlí“ urážkou všech domácích osob, kteří jsou „nikým“. Je přece důležitější, styděti se před svými, než před cizími! –

         Nejsem však zde, abych Vám vytýkala nezpůsoby. Ale jak hloupé, jak neobratné jste! Jak slepé! Jak to, že nevíte, že si kazíte polovičku svého života, nejste-li přepjatě pečlivy na sebe, všechny vdané ženy, kterým záleží na mužích? Jak to, že nevíte, že nestačí, namáháte-li se, abyste si udržely lásku svých mužů, ale že je nutno, abyste si denně vydobývaly své muže zpět? Denně, každého večera znovu, musíte býti těmi nejkrásnějšími, musíte vítěziti nad ženou, která jela kolem v kočáře, nad ženou, se kterou vyměnil na ulici pohled, nad ženou, vedle které seděl v divadle, nad ženou, jejíž ruky se dotkl, když vstupoval zároveň s ní do krámu! Musíte překonat tisíce příležitostí, tisíce náhod, nabídek, přání! Skutečně, již je nejvyšší čas, abyste vypudily z hlavy krásné románové fráze o tom, že má být žena muži – buďto věčnou milenkou, nebo kamarádem, věčnou průvodkyní, věčným druhem – a vůbec něčím hrozně politickým, vysokým a věčným! Radím Vám, nechte toho a dbejte, abyste byly svým mužům vždy příjemny! Aby mu bylo příjemno vrátiti se domů. Aby Vás vůbec neznal nepříjemnou! Aby vůbec nevěděl, jak vypadáte, jste-li nepříjemny! Počítejte čistění zubů, mytí krku, oblékání, česání, probuzení se (ó, vznešená morálko a čistoto rozdělených ložnic), ke svým největším intimnostem! Nepohovte si nikdy! Nedopusťte ani jednou, abyste nalévaly čaj s neumytými prsty, abyste šmaťhaly doma po pokojích pět let starými  střevíci, abyste chodily v barchetových županech a nebo dokonce ve spodničkách! Nemyslete si, že neštěstí je jen tragická, bombastická událost. Jsou neštěstí, která se plíží docela tiše kolem Vás a ani nevíte, že tady byla. A rozhodně nepřeháním, pravím-li, že špinavé nehty jsou neštěstím! Mějte neustále na mysli, že přes všechnu lásku a přátelství a kamarádství atd., atd., (a kolik naleznete příležitostí, abyste se osvědčily na tomto poli), vám nikdy, nikdy nebude odpuštěno, budete-li nepříjemny, směšny a ošklivy!

         Není to vůbec těžké, pěkně vypadat, jste-li trochu opatrny a obratny! – Počněme od večera: Odložte své noční košile a opatřte si pyjama! Ó, prosím, to vůbec není neslušné, naopak, noční košile je mnohem neslušnější, než pyjama! Ovšem, to, co je za výkladními skříněmi drahých dámských konfekcí s nápisem: „Dámské pyjama“, ty koketní, průsvitné, hedvábné kalhotky a pavučinové blůzičky, to ovšem není k ničemu, ty přenechte filmovým herečkám, časopisu „Dame“ a koketám velkého stylu. Ale pořiďte si z pěkné, pevné látky u dobré švadleny dle Vaší míry a střihu ušité pyjama. Z měkké a při tom neprůsvitné látky, která se příliš nezcuchá a ve které vskutku můžete spát. Velmi pěkná jsou zefírová pyjama, světlá s drobným vzorkem a bílými límečky, manžetami a knoflíčky. Neobyčejně půvabně vypadají pyjama z široce pruhovaných látek; jste-li hubené a vysoké, dovolte si i kostkovanou látku. K takovým se hodí ozdoba barvy tmavé. Nejrůznější flanel, jehož jsou letos plné výklady, je pro pyjama jako stvořený. Neobyčejně vkusné a praktické je pyjama z látky, ze které se šijí koupací pláště. Sestavíte-li dvě z barev dohromady, modrou a šedou, temně a světle fialovou, zelenou a bílou – vlastní pyjama tmavé a ozdoby světlé, vypadne pyjama rozkošně. Je neobyčejně teplé, velmi vkusné a diskrétní.

         Pyjama je oblek, který zakrývá celé tělo mnohem lépe, než noční košile. Vstanete-li v noci, nebo ráno, můžete přímo z postele vyjíti před oči druhé osoby, aniž byste byly neupraveny a v nejmenším neslušně oblečeny. Kromě toho je pyjama rozkošný, slušivý šat, který zdobí téměř každou ženu. K pyjama patří střevíce bez podpatků, vše ostatní je koketní a nepěkné. – Nezapomínejte na ranní čepečky! Nevycházejte rozcuchány ze svých ložnic! Bílý čepeček s nabraným okrajem – beze stuh – vypadá čistě a nejvkusněji. – Tímto způsobem jste nejlépe oblečeny k snídani a k drobné ranní práci a k tomu věčnému ženskému shonu ráno po bytě.

         Pro denní domácí oblek Vám odporučuji mnohem více, než šaty jakéhokoliv střihu, kabátek na způsob mužských domácích kabátů, ale ovšem zcela žensky upravený, volný, spadající přes boky s dlouhými, širokými rukávy a s pasem. Tisíce variant. Látka: Hedvábí, atlas, ryps. Barva – inu, jaká vám sluší: Zelená, růžová, hnědá, fialová? Světlá? Tmavá? Neznám Vás. Rozhodněte samy. Nebojte se doma jasných barev! – Ve společnosti a na ulici je vždy lépe obléci barvu tlumenou – ale doma je možno tvořiti veselou, barevnou skvrnku v sluníčku pokoje! Kabátek lehce vyvatujte a prošijte nití stejné barvy v drobných čtvercích. Za ozdoby se nejlépe hodí lehká kožešinka, knoflíky- bambuličky. Uvidíte, jak budete míti rády svoji kazajku! Ani ji nesvléknete. A není také zapotřebí! Obstojí před každou návštěvou, před nejkritičtější paničkou. V práci Vám nepřekáží. Dá se lehce čistit. Vydrží léta! Nevyjde z módy. Je roztomilá! Apartní! Nenápadná! Praktická! Co chcete více? Noste ji přes tmavou sukni! Na nohách bílé nebo světlešedé punčochy a černé střevíce s páskem; je rozhodně nutno, abyste měly jedny střevíce a jen pro doma a ne už obnošené a sešlapané, ale pěkné, jednoduché střevíce, úpravné a nevyšlé z formy!

         Ah ženy, ženy, vytýká se vám, že jste ješitny! Nuže povím Vám, nemůžete být nikdy dosti ješitny! Buďte to jen na pravém místě! Ne tou ješitností, která Vám nedovoluje, abyste šli kolem zrcadla nebo výkladní skříně, aniž byste se prohlédly od hlavy až k patě, ale tou, která Vás činí neklidnými, chybí-li u košile knoflíček, nebo je-li na punčoše dírka, nebo je-li rozpáraný šat! Žena má mnohem větší povinnost pěstit se, než muž. Bohužel většina žen rozumí pod pěstěním voňavky, ondulování vlasů, přepjatou manikúru a škrabošku podru. A zatím se nejen hyzdíte tímto pěstěním, ale i propadáte v niveau, kde byste jistě být nechtěly, kdybyste si to uvědomily a kdybyste jednou poslouchaly poznámky mužů, kteří se obrací za Vámi. –

         Pěstěte se rozumně, vzduchem, vodou, mýdlem, hřebenem, buďte přirozeny, volny, samozřejmy. Vypadejte mile a krásně a ne zajímavě. Vypadejte tak, aby muž, sedící před Vámi, si nemohl představiti, že je možno dotknouti se Vás. A uvědomte si, dívky, ženy, pochopte, že k tomu, abyste dostaly muže, nepotřebujete ničeho, vůbec ničeho, že každá žena může dostati každého muže, chce-li. Ale k tomu, abyste si udržely muže, k tomu je zapotřebí všeho možného: Duše, chápavosti, lásky – čeho chcete! – Ale především: Příjemnosti!

Tribuna, 30. 3. 1920

...

A co naše ženy? Co naše dívky? – – Sedím v zábavní místnosti v Praze. Samozřejmě všude samá německá uniforma, podpatky klapají, ruce se míhají ve vzduchu. „Urostlí“ němečtí fešáci se uklánějí před českými dívkami – a ty dívky jdou s nimi tančit! Srdce se mně zastavuje studem, hněvem a ponížením. České dívky, což nemáte kouska hrdosti v těle? Bavily byste se s mužem, který urazí vašeho otce, vaši matku – když je to Čech? Ne, vyhnete se mu, nemluvíte s ním. Ale s příslušníky toho národa, který nás tak ponížil, jak jen člověk ponížen může býti, který nám vzal svobodu, volnost myšlení, naši drahou vlast, který nás okrádá na každém kroku a přitom má pro nás jen a jen opovržení. S členy tohoto národa tančíte a dokonce s nimi chodíte? Musí před vámi plivnout každý Čech a každá Češka, která ví, co je národní hrdost a čest. Rodiče, máte-li tak špatnou dceru, bratří, máte-li tak špatnou sestru, dívky, máte-li tak špatnou přítelkyni neb známou – vyhněte se jí jako morem postižené – dejte jí najevo, že je pro vás poznamenaná, prašivá ovce. A vy dívky, které jste snad z hlouposti, snad z nevědomosti, snad ze strachu dopustily, aby vás při tanci objala ruka německého vojáka nebo kteréhokoliv hakenkrajclera, vzpamatujte se – přestaňte býti samičkami, které se třesou na mužský dotek, kterým imponuje uniforma, ať ji má na sobě kdokoliv. Vzpomeňte si na všechny ty nadávky, osočování, hrubosti a spílání, kterým Němci stíhají všechny české ženy a matky! A těmto mužům jste nadbíhaly? Jim jste se nabízely? Jejich dvoření jste strpěly? Ne, jsem přesvědčena, že jste neuvažovaly, že jste jednaly bezmyšlenkově a že už se to nikdy, nikdy nebude opakovati, aby české děvče mluvilo s Němcem, bavilo se s německými vojáky. Ani to ne! Vždyť jistě se chcete vdát, chcete založit rodinu a svou domácnost – vy si myslíte, že ten povýšený, do své „čisté rasy“ zažraný němec by si vás vzal, nebo si aspoň někdy vzpomenul ve svém životě na tu „bastardku Češku“, kterou pro něho jste? Pro něho jste jen ženskou, která mu byla dobrá v době, kdy „obléhal bolševické Československo“.

         Jdete-li s Němcem, vyřazujete se samočinně z české společnosti – z dívek, mezi nimiž si český muž bude hledat družku svého života. Ti všichni kolem vás, kteří vaše jednání dnes vidí a mlčí, jednoho dne s vámi zúčtují. Buďte o tom ujištěna – že po právu. – Nevymlouvejte se na to, že tenkrát, když pro vás německý voják přišel, jste měly strach odmítnout. Proč? Což jste kolikrát neodmítly českého chlapce, protože jste s ním nechtěly tančit? Není zákonem, že musí jít žena tančit s tím, s kým nechce. Ani když je v zábavní místnosti sama, natož s rodiči nebo se svým chlapcem! Máte právo odmítnout a nemáte právo se vymlouvat na strach.

Česká žena a dívka se nebojí! Vy, ženy, které máte ve svém okolí takové slabé povahy, promluvte jí do duše. – – –

......

úryvek z posledního textu Mileny Jesenské Českým ženám! z tiskoviny V boj, srpen 1939