Historie a podoby blues
/ 
Tomáš Weiss
Tomáš Weiss
Blues je základ...a o základech je třeba něco základního vědět. Elijah Wald - Co je blues?
Nejdřív, před koncem 19.století, se jednoduchá, rytmická hudba, založená na několika hráčských fintách a textové pohotovosti a schopnosti improvizovat, hrála jen v černošských čtvrtích a ubytovnách. Začátkem století 20. se ale stala masovou módou celých Spojených států a dobrých padesát let se písničky, založené na bluesových základech a principech, prodávaly po miliónech. Jasně, že masový vkus si vždycky oblíbí ty uhlazenější, navoněné formy, a dřevní podoba, tak ji třeba na nahrávací zařízení zaznamenal sběratel terénních nahrávek Alex Lomax ve Mississipské státní věznici v podání vězně Waltera "Tangle Eye" Jacksona, je tím, co fanoušky blues zajímá mnohem víc dnes, než před padesáti lety. Z blues je v současnosti okrajový žánr, přestože pro mnohé je to střed středů.
Blues má dnes všechny podoby: od jemných melodií v podání akustické kytary až k nakřápnutému blues-rocku. Šeptá, řve, bručí, sténá...a dá se zahrát na všechno, foukací harmonikou počínaje a syntezátorem konče.
Osobně má u mě vždycky větší šanci hudba, kde nějak rozpoznám bluesovou notečku. A může to být i hardcore nebo world music. Ostatně Ali Farka Toure, známý kytarista z malijského Timbuktu, je pro mě jedním z nej bluesmenů, které jsem poznal. A vůbec - už jenom ta jména mám rád. Připadají mi tak indiánsky-dobrodružně: Blind Lemon Jefferson, Big Bill Broonzy, Muddy Waters, Howlin Wolf, John Lee Hooker....a vlastně i takový Jan Spálený, vezmeme-li v úvahu barvu pleti původních hráčů, má jméno celkem přesné.
Další články
Nicci French: Zlé pondělí
Máte chuť na další detektivku ze země, která patří ke kolébce nejslavnějších detektivních legend? Britská detektivka stále prožívá své tučné roky a čas od času se objeví nová napínavá série. Možná jste zaregistrovali knihu Zlé pondělí od Nicci French, která právě takový start slibuje. Sliby jsou sliby, ale jaká je skutečnost?
Takoví jsme kdysi byli..a takoví jsme dnes - přemýšlej o tom
Ještě jednou ke knize Jareda Diamonda Svět, který skončil. S laskavým svolením autora Topi Piguly publikujeme část jeho recenze z blogu Respektu, kterou knize věnoval.
Jak se v dějinách chovala ta vědomá prokrvená flákota
Mám rád to rčení, že "nikdo není synem sebe, spadlým z nebe", čili že člověk vždycky na něco navazuje, na něco reaguje, proti něčemu se vyhraňuje a tak. Kniha na toto téma, od renomovaného amerického profesora, biofyzika a antropologa, Jareda Diamonda (1937), se jmenuje Svět, který včera skončil a právě vyšla česky.