Knižní pól 16. 4. 2016 (Z. Pavelka)

Za nejvydařenější knižní novinku tohoto týdne považuji komiks Zátopek s podtitulem, který byl Zátopkovým heslem: …když nemůžeš, tak přidej! Tenhle podle mne velmi vydařený, dlouho připravovaný, odhaduji, že téměř jistý bestseller provází příběh.

Jan Novák, autor úspěšného románu o bratrech Mašínech Zatím dobrý, je také zkušený filmový scenárista. Před časem napsal scénář pro film o Zátopkovi, ale producent a režisér David Ondříček Novákovu představu odmítl. Jenže Nováka to neuvedlo do deprese, ale do akce. Oslovil Jaromíra 99, dnes jednoho z nejúspěšnějších českých komiksových kreslířů. Podle komiksu Alois Nebel, který Jaromír 99 vytvořil s Jaroslavem Rudišem, natočil režisér Tomáš Luňák rovněž úspěšný stejnojmenný animovaný film založený na Jaromírově kresbě. Díky Nebelovi si Jaromíra všiml komiksový scenárista David Mairowitz a prosadil si ho v londýnském nakladatelství SelfMadeHero jako spoluautora chystaného komiksu podle Franze Kafky Zámek. Smyšlený Rudišův a Jaromírův Alois Nebel se ocitl dokonce na skutečných českých železničních kolejích. Od prosince 2013 jezdí z Jaromírova rodného Jeseníku do Zábřehu na Moravě a zpět spěšný vlak Alois Nebel. Jaromír 99 Novákovu výzvu přijal a pro Zátopkův příběh zvolil patřičný styl. Sám k tomu říká, že přelom čtyřicátých a padesátých let je dnes z odstupu těžká a hnusná doba, ale pro většinu tehdejších mladých lidí byla plná naděje, radosti. Proto je komiks přiměřeně barevný a záměrně připomíná tehdejší výtvarnou estetiku. Což neznamená, že se komiks vyhnul odvrácené tváři nadšeného budování socialismu: kontrapunkty k vítězné Zátopkově cestě jsou v něm hned dva. Zátopkův první a jediný trenér Haluza byl v době Zátopkova úspěchu v Helsinkách v roce 1952 ve vězení a Zátopek sám dost riskoval, když si postavil hlavu a odmítl do Helsinek letět bez svého přítele, středotraťového běžce Stanislava Jungwirtha. Společné dílo Jana Nováka a Jaromíra 99, komiks Zátopek. …když nemůžeš, tak přidej!, vydala rovněž společně nakladatelství Argo a Paseka ve spolupráci s Českým olympijským výborem.

Velkoformátové tisky z Jaromírových komiksů včetně Zátopka můžete vidět na výstavě v pražské kavárně a galerii Černá labuť do konce května.

První velkou knihou o Zátopkovi byl román francouzského spisovatele Jeana Echenoze Běhat a česky vyšel v roce 2009 v nakladatelství Mladá fronta. Pokud vím, je vyprodaný. První český Zátopkův životopis vyšel teprve loni v nakladatelství Prostor – architektura, interiér, design. Napsal ho Pavel Kosatík a dal mu titul Emil běžec 00:10. Kosatíka však připomínám kvůli jiné publikaci. Tou je další titul z řady komiksového cyklu Češi o novodobé české historii, který vydává nakladatelství Mladá fronta ve spolupráci s Edicí ČT České televize. Tenhle díl se jmenuje Češi 1968. Jak Dubček v Moskvě kapituloval a kreslířem byl Karel Jerie. Karel Jerie je znamenitý malíř se smyslem pro karikaturu. V tomhle komiksu stvořil figury s hlavami, které připomínají zvířata, evokují planetu opic, Jurský park a podobnou havěť. Kosatík naproti tomu ve scénáři udržel realistickou linii klíčového srpnového týdne roku 1968 jako napínavé drama, v němž klíčovou roli sehrál prezident Ludvík Svoboda. Přitom si dal velký pozor, aby se sám jako autor stal hodnotitelem – nechává na čtenáři, aby tuto osudovou kapitolu českých i československých dějin posoudili sami. Jerieho sugestivní malby vás přitom vtáhnou do děje, že vás možná přinutí přemýšlet, jak byste se v takové situaci zachovali vy. To se každému příběhu, i komiksovému, podaří málokdy.

A trochu předběhnu. Ve stejné řadě je na příští týden ohlášen další komiks: Češi 1977. Jak z rock’n’rollu vznikla Charta 1977. Se scenáristou Pavlem Kosatíkem na něm spolupracoval výtvarník Jiří Husák.

Zrození moderního komiksu je datováno 16. únorem 1896, když v časopise New York World vyšel první strip Richarda Outcaulta Yellow Kid – Žluté dítě. Ale historici komiksu se shodují, že vyprávění obrazem patří k historii lidstva stejně jako slovesné umění od samého počátku. Dokládají to mezopotámskými a egyptskými památkami, za komiks je považován spirálový reliéf na Trajánově sloupu v Římě a jedním z nejrozšířenějších komiksů je v tomto pojetí křížová cesta. Současný komiks je tedy žánrový mladík nebo dokonce klouček, je mu teprve sto dvacet let.

O zdomácnění nejmladší formy komiksu v české kulturní krajině svědčí publikace Pavla Kořínka, Martina Foreta a Michala Jareše V panelech a bublinách. Poditul zní Kapitoly z teorie komiksu, ale nenechte se slovem teorie odradit. Tohle je velmi zdařilá, srozumitelně a čtivě napsaná kniha, pokus o výklad komiksu, vůbec první v tomhle rozsahu a záběru od českých autorů.

Nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis tak ke dvoudílným Dějinám československého komiksu 20. století přidalo vydáním knihy V panelech a bublinách vhodnou výkladovou příručku. Její čeští autoři – tedy Pavel Kořínek, Martin Foret a Michal Jareš – jsou totiž velmi dobrými průvodci komiksem. Je to jako s jinými uměleckými disciplínami: určitě si je víc užijete, když o nich něco víte.

Komiks, jak jsem se zmínil, je velmi starý žánr, něco jako prastarý šlechtický rod. Takové rodiny mají spoustu příbuzných. Je to jako s americkými prezidenty. Kromě Martina van Burena jsou prý všichni včetně Baracka Obamy potomky anglických, skotských nebo irských předků. Údajně mají dokonce jediného pradědečka, krále Jana Bezzemka, který byl donucen podepsat Velkou listinu práv a svobod zvanou Magna charta libertatum. Ta je považována za dokument, kterým začíná cesta Evropy k demokracii. Ale to jsem se dostal už hodně daleko od knížek, které vycházejí dnes a tady. Chtěl jsem tím jen připomenout, jak spolu souvisejí často velmi odlišné věci, knihy. Třeba tahle, která podobně jako komiksy vypráví často hrůzostrašné příběhy.

Ta kniha se jmenuje Čertova kuchyně s podtitulem Pověsti a vyprávění z města Jičína a okolí. Připravil ji jako editor Pavel Hájek s řadou spolupracovníků a osobitými linoryty ji provází Bára Krautz. Vydání Čertovy kuchyně považuji za doklad, že kultura včetně literatury je stále znovu se obnovující fenomén. I když se vyvíjí, zároveň se neustále vrací k pramenům, ke zdrojům, ke studním a studánkám.

Pavel Hájek vypočítává, z čeho všeho při sestavování Čertovy kuchyně vycházel. Je to dlouhý seznam sběratelů pověstí a publikací. K němu je připojen komentář, příběh či rodokmen každé z více než sto padesáti pověstí, a také místopisný rejstřík. Chybí jen Rumcajs, Manka, Cipísek a les Řáholec – ty, jak známo, si vymyslel spisovat

Velkou knihu pověstí z Jičínska Čertova kuchyně vydalo nakladatelství Host.

A na závěr ještě jedna kniha českých příběhů. Tahle je z úplného okraje. Jmenuje se Příběhy (z) ulice, předložka z je v závorce. Napsal ji Petr Freimann, jeho titul zní terénní sociální pracovník. Tahle profese znamená, že pomáhá lidem bez domova. Freimann se jí věnuje od roku 2011 a po dvou letech se rozhodl osudy bezdomovců, jeho slovem bezpřístřešníků, zapisovat. V zimě od prosince 2013 do března 2014 tak shromáždil v deníkových záznamech desítky příběhů a stovky situací – jedinečný doklad o světě, který ba ráda velká část takzvaně spořádaných lidí nebrala na vědomí a poněkud pokrytecky si k němu našla fašounské označení nepřizpůsobiví. Freimann dokládá, že lidé z ulice k nám, co bydlíme v teple, patří, že nechtějí smrdět a že má smysl jim pomáhat. Řada z bezpřístřešníků se dokáže s trochou pomoci z toho dna zase odrazit.

Petr Freimann knihu Příběhy (z) ulice napsal, ale také sám vydal díky podpoře prostřednictvím crowdfundingového portálu hithit.