Spánek je velmi zvláštní proces, jehož přesný význam dosud zcela neznáme. Z určitého pohledu by se dokonce mohl zdát zbytečným. Trávíme s ním tolik času, průměrně dokonce 1/3 života. Nemohli bychom se v tomto čase zabývat něčím užitečnějším? Třeba učení, o jehož přínosu nikdo nejspíš nepochybuje?

Tyto otázky formulovalo především nastavení naší dnešní společnosti, kde je na každého vyvíjen obrovský tlak na výkon a úspěch. Dokonce společností rezonují hlasy „úspěsných“ osobností pyšnící se schopností minimalizovat potřebu denního spánku na pár hodin denně.  Profesor Walker v této knize velmi dobře ukazuje, o co všechno se tito lidé ochuzují a jakému riziku vystavují nejen sebe, ale i svět kolem nich.

Proč tedy spíme? A jak je možné, že takto zdánlivě nevýznamný ač povětšinou příjemný proces, zabírá tolik z našeho života?

Podíváme-li se napříč živočišnou říší, nenajdeme tvora, který by nespal. Více či méně spíme všichni. Jedná se tedy o evolučně životně důležitou adaptaci a to i přesto, že během spánku se stáváme bezbrannými a vystavujeme vyššímu riziku napadení predátorem. Tato adaptace musí být tak výhodná, že se vyplatí i přesto, že snižuje riziko přežití spáče.  Dokonce si evoluce poradila i s tím, jak zachovat spánek u savců žijících pod vodou, tedy velryb a delfínů. Ti se musí během spánku jednak vypořádat s případným ohrožením , ale současně by jim mohlo hrozit i utonutí, pokud by zcela ztratili kontrolu nad svým tělem. I tento problém evoluce vyřešila ve prospěch spánku.

A co to je ten spánek? Jaké životně důležité benefity nám poskytuje?

Profesor Walker ve své knize velmi přehledně popisuje základní spánkové mechanismy. Vysvětluje čtenáři kooperaci dvou základních věcí, zodpovědných za navození a udržení spánku, tzv. složku homeostatickou a složku cirkadiánní. Homeostatickou složku si lze představit jako hromadící se únavu, která lineárně narůstá od momentu probuzení a lze jí mírně modulovat například přísunem kofeinu. Cirkadiánní složka je mnohem rigidnější, představuje naše vnitřní hodiny, které nezastavitelně tikají svým pravidelným rytmem. Cirkadiánní složka je tak zodpovědná za udržení 24h pravidelnosti v našem těle, aniž by potřebovala informaci z vnějšího prostředí. Jedná se o geneticky kódovaný mechanismus, který kromě jiného určuje, zda náš chronotyp bude spíše odpovídat modelu tzv. skřivan nebo sova.

Udělal z nás REM a NREM spánek sapiens?

Průběh spánku není po celou noc stejný, ale má svojí vlastní vnitřní architekturu. Během spánku se specificky střídají cykly NREM (non-REM) a REM fází spánku. A právě zastoupení NREM a REM fáze spánku je to, co nás Homo sapiens odlišuje od zbytku primátů. U člověka je procentuální zastoupení REM spánku výrazně vyšší. Funkce REM spánku, tedy té části spánku kdy sníme, je spojována s rozvojem kreativity, emoční inteligence a schopností utvářet sociální vazby. Zároveň REM fáze spánku je doprovázena tzv. svalovou atonii, tj. jedinec ztrácí vládu nad svými svaly. Ztráta kontroly nad ovládáním svalů je pro primáty spící na stromech, kde se ukrývají před predátory, velmi nebezpečná. Nemohou si tedy dovolit REM spánku mnoho. S objevem ohně se člověk přesunul na bezpečnou zem.  Došlo tak k nárůstu REM spánku a pravděpodobně k rozvoji kreativního myšlení, které vedlo člověka ke stavbě měst, vynálezu letadla nebo k cestám do vesmíru a jiným „bláznivým“ nápadům. Není tedy tím hlavním hybatelem a evolučním skokanem právě spánek, respektive jeho REM složka?

Stop celospolečenskému nedostatku spánku

REM spánek se také významně podílí na formování mozku a to především v rané fázi vývoje dítěte. Tolik REM spánku jako máme před narozením, už později nikdy mít nebudeme. I po narození REM stále výrazně dominuje. Ukazuje se, že REM je v tomto období důležitý v průběhu tzv. synaptogeneze, tj. procesu kdy vznikají nové nervové spoje. Tento proces je velmi významný pro vytvoření správných nervových okruhů v mozku.

V průběhu puberty se spánek změní. Mozek musí dozrát do konečného dospělého stadia co nejefektnějšího fungování.  I v tomto období je spánek velmi důležitý, respektive především jeho NREM složka. Množství NREM spánku se v pubertě zvýší a významně se podílí na zefektivňování nervových přenosů v mozku. Prunning, neboli prořezávaní nervových spojů, které vznikly během synaptogeneze, je pro správný vývoj mozku nepostradatelný.

Kromě vývoje mozku se NREM spánek významně podílí na učení a ukládání paměťové stopy v kůře mozku. Bez přítomnosti NREM spánku je téměř nemožné se něco naučit a efektivně si to zapamatovat. Vynechávání spánku ve snaze naučit s víc není tedy zrovna nejlepší nápad.

V knize se autor dotkne i tématu snu, jakožto změněného stavu vědomí nebo i zajímavého fenoménu lucidního snění. Dozvíte se, co přesně dělá alkohol s vaším spánkem a jak konzumace alkoholu v těhotenství ovlivňuje vývoj dítěte. Nebo že nedostatek REM spánku novorozenců může souviset s rozvojem autismu dítěte. Jakým způsobem působí prášky na spaní na spánek, a neměli bychom se jim spíše vyhýbat?  Dozvíte se o genetické poruše, která člověku zabraňuje spát.  Veškeré informace přitom autor opírá o výsledky vědeckých studií, se kterými vás ve své knize seznámí, navíc srozumitelně.

Prof. Walker se sám považuje za spánkového diplomata a svým častým vystupováním na veřejnosti se snaží zastavit epidemii spánkové deprivace ve společnosti, přimět jedince, zaměstnavatele i celé státy k tomu, že je třeba vzít spánek vážně a dát mu prostor. Podle Walkera je celospolečenská spánková deprivace zodpovědná i za zvýšený nárůst tzv. civilizačních chorob.  Vyléčení společnosti by tak mělo vést ke snížení obezity, k poklesu psychiatrických diagnóz (především deprese), ale i k úbytku některých typů rakoviny. Stejně tak to povede ke zvýšení efektivity v zaměstnání, lepším studijním výsledkům na školách, snížení incidence dopravních nehod nebo i ke zlepšení schopnosti člověk vytvářet kvalitní mezilidské vztahy.

Kamila Weissová, bioložka, specializující se v Národním ústavu duševního zdraví na výzkum cirkadiánních rytmů