Otakar Slavík intimnější

/ Jose Rauvolf

Deníkové záznamy malíře, grafika a kreslíře Otakara Slavíka, které nyní vyšly pod názvem Malířské smetí, nabízejí jiný pohled na tvorbu jednoho z našich nejvýznamnějších umělců druhé poloviny 20. století.
Deníkové záznamy malíře, grafika a kreslíře Otakara Slavíka, které nyní vyšly pod názvem Malířské smetí, nabízejí jiný pohled na tvorbu jednoho z našich nejvýznamnějších umělců druhé poloviny 20. století.

Pokud by ovšem někdo čekal klasické deníkové zápisy, obraz životaběhu, bude nutně zklamán. Ovšem ten čtenář, který by naopak v Malířském smetí, v zápiscích, které si Otakar Slavík (1931-2010) psával v rozmezí let 1983 až 2010 do malých školních sešitků, hledal odraz jeho "malířského" uvažování, vidění, bude odměněn nebývalou možností nahlédnout za umělcova díla. O těch, přitom, vlastně v celém svazku příliš řeč není. Tedy, přímo. Jinak zprostředkovaně, v jakémsi druhém plánu, naopak. Jak píše editorka, malířova žena Duňa Slavíková, kniha je "výtvarným cestopisem, malířskou reflexí a také intimním vyprávěním". Nelze než souhlasit.

Slavík si své sešitky brával na výstavy, jež při své vynucené emigraci do Vídně navštěvoval, vedle zápisků si i dělal náčrty, skici. Je z nich na první pohjled zřejmá, zajímavá, přitom ale zcela pochopitelná úcta k starým mistrům, nicméně: stále kritická, v tom nejlepším slova smyslu – nejsou to tedy úvahy, suplující nějaké kunstihistorické mudrování, to ani náhodou, z každého zápisku cítíme osobní pohled, zaujetí, vstup. Zkrátka, cítíme z nich Otakara Slavíka.

"Realita hmotného objektu má sdělovat neviditelnou / duchovní pravdu [...] tvar bez ducha je bezcenný," zapsal si, a při pohledu na Slavíkovy obrazy lze jen potvrdit, že se tohoto kréda držel.

Co si tedy o různých umělcích – například – zapsal? "P. Cézanne zátiší / to je skutečně stavba," či "Goya –malba, volej z toho jen kape" nebo "Bože ten Kupka se drží / ostrá, stavební jasnost [...] Je to namáznutý / raz dva – / modrá lehounce přes bílou –". Někdy si obraz pro sebe jakoby rozebírá: "Giotto – zelenej prostor reliéfu / sedící figury jsou zavěšeny v převálcované zkratce – zelený prostor je konkrétní / figury jsou barevné zkratky...". Stejně tak píše o Fra Angelicovi, Matissovi, van Goghovi či El Grecovi, to skutečně jen namátkou. Najdeme zde ale také tento zápis: "obrázek z krajiny, / kterou jsem nikdy neviděl, / kterou neznám / byl to jenom / jenom jeden obraz / ale uchvacující – / pak jsem se styděl / že dvakráte jsem vykřikl BRAVO", a my můžeme jen spekulovat, o jakou krajinu že se to jednalo, vnější, či snad vnitřní?

Zapisoval si ovšem Otakar Slavík i postřehy k vlastní tvorbě, ale nejen k ní. "Nenechat se odradit / lhostejností / a přezíravostí," čteme v jeho sešitcích, stejně jako hlubší vyznání roku 2001. Či snad manifest? "Mým myslem je malovat / ne dělat obrazy k nějakému cíli, pocit – obrazy se rozrůstaj / chtěj stále víc a víc a moje osoba začíná být v tom procesu / zbytečná. / Nedávat směr k cíli a obrazy dávají mně odpovědi, / ba příkazy co mám dělat. / Dostal jsem z nich závrať, jsem zase provazolezec, ale ne s cílem přejít z jednoho konce na druhý, ale dělat / uprostřed lana kotrmelce, přemety a pode mnou nedozírná / tma, / snad propast, / žádná pojistná síť, mám udělat kotrmelec na laně a skutek / se mi povedl, úžasná radost, ba hrdost, [...]  cílem není ten provaz přejít." Ano, především se na něj již vydat.

Josef Rauvolf

Další články

Tradiční novinkový výběr literárního redaktora a vydavatele je tentokrát 100% čínský. Vzpomeneme si u toho na souboj naší literatury s totalitními cenzory? Na samizdat? Na pašované výtisky ze zahraničí? Na kriminalizaci knih? Text vznikl pro Víkendovou přílohu Českého rozhlasu Vltava, kterou můžete poslouchat každou sobotu dopoledne.
Recenze

MeziŘádky Zdenko Pavelky

Tradiční novinkový výběr literárního redaktora a vydavatele je tentokrát 100% čínský. Vzpomeneme si u toho na souboj naší literatury s totalitními cenzory? Na samizdat? Na pašované výtisky ze zahraničí? Na kriminalizaci knih? Text vznikl pro Víkendovou přílohu Českého rozhlasu Vltava, kterou můžete poslouchat každou sobotu dopoledne.
 | Zdenko Pavelka
Miloš Doležal (1970) si udělal jméno nejen jako básník a tvůrce rozhlasových dokumentů, ale také svým setrvalým zájmem o střetávání se člověka s totalitním režimem. Tím nacistickým i tím komunistickým. Svoji novou knihu Čurda z Hlíny představí 2. 5. od 19 hod. v pražské Knihovně Václava Havla.
Recenze

Když se z člověka stane krysa

Miloš Doležal (1970) si udělal jméno nejen jako básník a tvůrce rozhlasových dokumentů, ale také svým setrvalým zájmem o střetávání se člověka s totalitním režimem. Tím nacistickým i tím komunistickým. Svoji novou knihu Čurda z Hlíny představí 2. 5. od 19 hod. v pražské Knihovně Václava Havla.
 | Tomáš Weiss
Nebývá zvykem, aby si literární redaktor a nakladatel Zdenko Pavelka vystačil ve své pravidelné rubrice o nových knihách s pouho pouhým jedním titulem. Přesto se to v případě Hodiny z olova stalo. Důvodem pochopitelně není to, že je kniha rozsáhlá, ale to, že je obsažná a závažná. Co měli možnost slyšet posluchači Českého rozhlasu v pravidelné sobotní Víkendové příloze, nabízíme k přečtení.
Recenze

MeziŘádky Zdenko Pavelky

Nebývá zvykem, aby si literární redaktor a nakladatel Zdenko Pavelka vystačil ve své pravidelné rubrice o nových knihách s pouho pouhým jedním titulem. Přesto se to v případě Hodiny z olova stalo. Důvodem pochopitelně není to, že je kniha rozsáhlá, ale to, že je obsažná a závažná. Co měli možnost slyšet posluchači Českého rozhlasu v pravidelné sobotní Víkendové příloze, nabízíme k přečtení.