MeziŘádky 20. 4. 2019

K velkým živým letošním výročím patří nedávné sté narozeniny Lawrence Ferlinghettiho. Když otevřete webové stránky jeho sanfranciského knihkupectví a nakladatelství City Lights, přivítá vás fotografie jubilanta se sklenkou zřejmě červeného vína. Snímek je černobílý a Ferlinghetti si dal evidentně záležet, aby se tvářil nikoli narozeninově, ale neutrálně vlídně.

Nakladatelství Maťa ve své výtečné básnické edici Bouře vydalo při této příležitosti v překladu a s doslovem Luboše Snížka Ferlinghettiho sbírku Výlevy Nářky Smích. Ta vyšla v originále před pěti lety a při její charakteristice mě nenapadá nic lepšího než variace na tu nejotřepanější chválu: je to pořád starý dobrý Ferlinghetti. Ostré politické a sociální verše v neotřelých přirovnáních, jízlivá ironie vůči jakékoli uzurpující moci, ale také naděje, která je při vší kritičnosti Ferlinghettimu vlastní jako rodové znamení.

První a druhá z těchto linií mají navrch například v básni Kasinová kultura:

Kasinová kultura kontrole vymknutá / Kdo by tušil, že má díru v ozonové duši / Dostihy Vítěz bere vše / Střelnice pro mistry války / Býčí trh s toreadory / Neřízený kolos sklouz a míří do nikam / Neřízený robot bomby metající ve městech / Z hydraulických brzd se kouří / ale zpomalit se nikomu nedaří / Dokonce ani OSN ani EU / ani papežovi ani kdo vás napadne…

A proti tomu v básni Magické divadlo se odehrává obyčejný den na lavičkách v sanfranciském přístavu. Vedle básníka se vystřídají páry a ten druhý ‒ a teď už cituji závěr básně ‒ …obsadí sluncem ozářenou lavičku a / roztouženě si hledí do očí / zatímco slunce je ozařuje / v ránu jejich životů // Ach ta sladká rána / kdy slunce září na lásku

K Ferlinghettiho stovce vystavuje sanfranciská Rena Bransten Gallery až do začátku května jeho obrazy a z webu City Lights do ní najdete cestu ‒ nemusíte letět přes půl světa, výstavu si můžete projít i na svém monitoru.

A Ferlinghetti sám na jaro tohoto roku připravil novou knihu, v jejíž anotaci se objevuje slovo testament, má to být jakési ohlédnutí, bilance. Jmenuje se Little Boy, tedy Malý chlapec, a nakladatelství Maťa by ji rádo vydalo česky ještě letos.

Jinou podobu Spojených států – a možná se to dá s trochou hravého slovíčkaření popsat jako spojitá nádoba jinakosti – představuje symbol americké nápaditosti a prosperity: Henry Ford. Podnikatelská legenda. Jeho autobiografie nazvaná Můj život a dílo z roku 1922 vyšla česky o dva roky později a pak ještě za další dva roky v novém vydání. To muselo českému čtenáři stačit dalších více než devadesát let. Teprve s loňským vročením, zřejmě i díky tomu, že po sedmdesáti letech po Fordově smrti jsou na jeho knihu už volná práva, vyšla kniha Můj život a dílo česky znovu – jako první kniha libereckého nakladatelství Stair Jumper v novém překladu majitele nakladatelství Petra Mečíře.

Kniha Henryho Forda Můj život a dílo však obvyklým životopisem není. Ne proto, že knihu pro něj vlastně napsal najatý publicista Samuel Crowther. To není nic mimořádného a v případě lidí podobně vytížených a zaměřených jako Ford je to spíše obvyklé. Navíc Ford sám nebyl příliš výřečný, přesněji řečeno byl natolik zabořený ve svém podnikání a ve svých nápadech a vizích, že na nějaké paměti mu prostě nezbývala kapacita.

Důležitější však je, že víc než životopisem je kniha Můj život a dílo svědectvím o Fordově přístupu k podnikání. Je to skoro manifest opřený o desítky příkladů z praxe opakovaně provázený zásadami, k nimž se Ford dopracoval a jimiž se řídil. Překvapivý je především sociální rozměr Fordova přístupu. Poslechněte si, jak Henry Ford nahlíží kapitál:

Kapitál, který nepřetržitě nevytváří nová a lepší pracovní místa, je zbytečnější nežli písek. Kapitál, který nepřetržitě nezlepšuje podmínky každodenní práce a který tuto práci spravedlivěji neodměňuje, neplní svou nejdůležitější funkci. Hlavním posláním kapitálu není dosahování vyšších zisků, nýbrž generování dalších prostředků, kterých se použije ke zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Pokud se v rámci naší práce v průmyslu nesnažíme pomoci vyřešit sociální otázky, pak neplníme svůj nejdůležitější úkol a neposkytujeme tu nejlepší službu.

Nebo jiný příklad Fordova praktického uvažování. Tento velkoprůmyslník zdůrazňoval, že peníze jsou pouhým prostředkem k dosažení účelu. Takhle uvažoval o mzdách:

Odsuzovali nás, že zvyšujeme úroveň mezd a porušujeme zavedený zvyk vyplácet zaměstnancům tu nejnižší mzdu, za jakou je ochoten pracovat. Na takových zvycích nic dobrého není. Musíme se jich zbavit. A jednoho dne se to povede. Jinak totiž nikdy nevymýtíme chudobu.

Kniha je doslova protkána nejrůznějšími podnikatelskými mantrami, ale ty mají často velmi daleko k neoliberálnímu pojetí ekonomiky. Například:

Pokud z činnosti podniku nemají prospěch všichni, tak by takový podnik vůbec neměl existovat.

Nebo jeho čtyři hlavní zásady, které jsou v knize dokonce zopakovány. Začínají větou:

Nebojíme se budoucnosti a nelpíme na minulosti.

A končí jednoznačnou podnikatelskou proklamací:

Švindlování, spekulování a nečestné jednání pouze brání pokroku.

Ford byl odpůrcem válek a jeho nekompromisní pohled na jejich příčiny by se dal doporučit alespoň stokrát opsat nejednomu současnému světovému politickému lídrovi:

Války jsou uměle vyrobeným zlem a jejich výroba se děje podle jasně daného postupu. Válečná kampaň se vede stejným postupem jako každá jiná kampaň. Nejprve je třeba zmanipulovat obyvatelstvo. Pomocí důmyslných historek je zvyšována nedůvěra lidí vůči zemi, proti které se má válka vést.

Henry Ford byl ve své době veleúspěšným vizionářem a změnil svět. Kniha Můj život a dílo je otiskem jeho vizí a praxe. Provokuje k otázce, zda má dnes nějaké pokračovatele.

Jednou z možných odpovědí na tuhle nepříjemnou otázku může být kniha současného amerického publicisty Setha Stephense-Davidowitze Všichni lžou. Je to kniha o digitálním světě, o internetu, o datech, která dokážou odhalit něco úplně jiného a hlavně lépe než obvyklé dotazníkové průzkumy.

Stephen-Davidowitz vystudoval filozofii na Stanfordu a pak se věnoval ekonomii na Harvardu. V té době – psal se rok 2009 – spustil Google nástroj Trends, tedy Trendy. Ten vám ukáže, co kdy a jak moc lidé v které lokalitě vyhledávají. Česká verze, když jsem zkusmo zadal slovo manželství, ukázala, že nejvíc se o manželství zajímali lidé v Česku za poslední rok na přelomu listopadu a prosince 2018 a nejzvědavější byli ve Zlínském kraji. Pozoruhodné je, že ve stejné době také prudce vyskočil zájem o jednoho českého politika, ale nejvíc v Praze. A už se před vámi otevírá hra s daty: Co se tehdy zrovna dělo? Souvisí to nějak s problémy onoho politika?

Stephens-Davidowitz pak pracoval jako datový analytik pro Google a s knihou Všichni lžou můžete porozumět roli dat, tedy informací v dnešním světě. Stephens-Davidowitz má smysl pro humor a sype z rukávu různé příklady, třeba že váš údaj o věku ovlivní cenu objednávané letenky nebo i lístku do kina, i když tohle k smíchu zrovna moc není.

Zajímavý a uklidňující je Stephens-Davidowitzův pohled na internet. Vychází mu, vzdor převládající opačné představě, že podporuje rozmanitost a setkávání lidí s odlišnými názory. Ilustruje to takhle – na internetu je schopen se podívat, co si myslí bílý newyorský nacionalista, ale ve své oblíbené kavárně v Brooklynu by se s ním pravděpodobně nepotkal.

Knihu Setha Stephense-Davidowitze Všichni lžou vydalo nakladatelství Host v překladu Romany Hegedüsové.