Strašidla, poklady, trpaslíci, čerti a další...žádná Zlatovláska

Pro upřesnění, nejedná se o příběhy ledasjaké, ale o lidové pověsti a vyprávění, ostatně, podtitul Kollibabeho souboru zní Lidové pověsti ze střední Šumavy, zvláště pak z oblasti Kašperských Hor.

Právě tam byl totiž Hans Kollibabe (1880-1950) v roce 1908 úředním rozhodnutím poslán, aby učil na tamější německé reálce. A natolik propadl kouzlu Šumavy, byť rodák z Jeseníků, a milovník Vídně, že hned rok po svém příchodu začal obcházet krajem a sbírat lidová vyprávění, jejichž část později vydal v roce 1925 knižně, další část vydala posmrtně jeho dcera v Německu – ovšem celý soubor, oněch více než sedm set položek, zůstal v rukopisu, uchovávaném v kašperskohorském muzeu. Jež, mimochodem, Kollibabe v roce 1928 spoluzaložil a od roku 1932 až do konce války vedl...  

Pavel Hájek nyní celý soubor, v překladu Pavly Reittererové vydává, ovšem není to edice ledasjaká - je přepychově vypravená. Vedle samotných lidových pověstí totiž obsahuje obsáhlý životopis Hanse Kollibabeho, a to hned ve třech příspěvcích – biografickém, poté následují vlastní Kollibabeho vzpomínky na cestu z Vídně do Kašperských Hor a vše je uzavřeno historií a popisem jeho vlastivědných sběrů. Čtenáři jistě ocení místopisný slovníček, řadící k německým jménům obcí české ekvivalenty, lze je tak vyhledávat na mapě, eventuálně dokonce navštívit. A ještě - v knize najdeme i obšírnou bibliografii a ediční poznámku – zkrátka vše, co by u podobně pojaté publikace nemělo chybět.

Texty samotné jsou rozděleny podle témat, namátkou Hrady a zámky, Divoká honba, Obři a trpaslíci, Kouzla, čáry, proroctví a zázraky, Smrt a mrtví či Světélka a bludičky.

Příběhy jsou to někdy dosti kruté, však také život na Šumavě není žádná selanka ani dnes, natožpak před dvěma, třemi sty lety, kdy si nelítostná příroda vybírala svou daň, a tvrdé životní podmínky nikomu nic nedarovaly. Čerti zde řádí stejně jako divoký lovec, nadpřirozené síly i nečas, lidé umírají, aniž by se nějak provinili, zkrátka, žádná Zlatovláska. Zároveň mnohé z příběhů obsahují zvláštní humor, mnohé jsou pak samozřejmě prodchnuty vírou, která někdy i zachraňuje.

Na ukázku aspoň jednu pověst, a to titulní, Prst trpaslíka: "Jiný houbař – prý to bylo nahoře na Horské Kvildě – se nevrátil vůbec. V lese se před ním objevil trpaslík, a když viděl odřezané hřiby, moc zle se na něj zadíval. Pak si urval prst levé ruky, hodil ho na zem a prst utíkal sám od sebe pryč. Ten muž musel za tím prstem běžet, ať chtěl nebo ne, a už se neobjevil. Kdoví, kam se ztratil."

A možná ještě jeden kousek, Zlá jízda. "Divoká honba se také často žene přes Milovský vrch. Jakýsi muž jednou pozdě večer slyšel, že se žene velká bouřka. Místo aby se, jak se sluší, položil do vozem vyjeté koleje nebo do příkopu u cesty, postavil se proti té strašidelné smršti a křičel: ‘Ty zatracená čeládko, už jsi zase tady?’ Tu se najednou octl na uhlově černém koni a ten se s ním hnal jako šílený Milovským lesem tak, že si hlavu otloukal o stromy. Nahoře na Popelné ho pak lidé našli mrtvého."  

A nelze nezmínit příběh nazvaný Owrele, kde jsi?, kde ono jméno, tak upomínající na slavného prozaika, patří čarovnému zajíci.

Prst trpaslíka můžeme vnímat jako pozvání do říše fantazie, ale také jako pozvání na překrásnou drsnou Šumavu.

Josef Rauvolf