Modrá voda, temné dějiny. Anna Strnadová vypráví silné příběhy zatopené obce

První ránou byl už zmíněný odsun v roce 1945.

Autorka se ale nebojí vrátit se o tři roky dříve a nechává nás sledovat příběh dvou chlapců, Čecha a Němce Hanse, jejichž soužití se před našima očima postupně proměňuje pod vlivem nacistické ideologie a Hitlerjugend. Je to bolestné čtení právě proto, že víme, jak to skončí, a přesto doufáme, že tentokrát to bude jinak.

Druhou ranou je kolektivizace zemědělství a znárodňování po roce 1948.

Na pozadí malebné vesnice je až mrazivě dobře vidět, jak necitelně dokázala celostátní politika drtit životy obyčejných lidí, kteří chtěli jen v klidu hospodařit na vlastní půdě. Jak se připravovala ekologická katastrofa, protože rozorávání přinášelo horší následky povodní.

A pak přichází třetí tragédie, ta, kvůli které bych knihu doporučil úplně každému. Je v českém kontextu naprosto unikátní a je taky tím nejcennějším, co Strnadová čtenářům nabízí.

Příběh obce, která musela doslova zmizet pod hladinou, protože se vrchnost rozhodla na jejím místě vybudovat gigantické, a z dnešního pohledu přinejmenším diskutabilní, vodní dílo Nové Mlýny.

Téma zatopeného Mušova znají důvěrně na jižní Moravě, ale ve zbytku republiky o něm spousta lidí nemá ani tušení. Jsem moc rád, že ho Strnadová otevírá širokému publiku, protože si tu pozornost zaslouží. Kniha nabízí impozantní časové rozpětí od čtyřicátých až po devadesátá léta a plasticky v něm zachycuje proměnu jednoho místa i celého režimu, který se nad ním dvakrát otočil.

Takhle dlouhé časové období si samozřejmě vybírá svou daň a vyprávění místy trochu poskakuje. Některé osudy se míjejí rychleji, než by si člověk přál, a klidně by unesly víc prostoru i hloubky. Sám bych si asi přál, aby Strnadová trochu ubrala z odsunu, tématu emotivního, ale čtenářsky už dobře probádaného, a víc prostoru dala právě těm mušovským vrstvám, které jsou v naší literatuře pořád ještě tak trochu objevem.

Milým překvapením je pak vizuální zpracování péčí nakladatelství Jota. Kniha je vytištěna modrým písmem, což zpočátku oči trochu zlobí a čtení si žádá o chviličku víc trpělivosti. Jenže ono to nakonec dává hluboký smysl: modrá barva v sobě nese vodu, tu samou, která nakonec pohltila celý starý Mušov. Je to nakonec nápad, který knihu krásně rámuje a dodává jí ještě jeden, tichý rozměr.

I s těmi drobnými výhradami jde o čtení, které člověka obohatí a ještě dlouho po dočtení v něm zůstává. Tam, kde býval Mušov je kniha, která dává hlas zapomenutému místu a lidem, jejichž domov musel ustoupit rozhodnutí těch nahoře. Pokud máte rádi česká dvacátá století zblízka, s jejich malými lidskými osudy uprostřed velkých dějinných zvratů, tahle kniha si vaši pozornost bezpochyby zaslouží.

Tomáš Fojtík, knihypanakaplana.substack.com