Edgar Sawtelle je úplně obyčejný kluk. Chytrý, bystrý a od narození němý. Miluje tátu, mámu a jejich psa Mandličku jako ostatně i všechny ostatní psy. Všichni bydlí na farmě ve Wisconsinu, kterou koupil už Edgarův dědeček. Stodola slouží jako psinec a táta, máma i Edgar tráví veškeré své volné chvilky starostí o psy. O Sawtellovy psy. Rasu, která nemá v povaze poslouchat svého pána a sloužit mu, jde o rasu, která mu dokáže vidět přímo do duše. Vše je předurčeno k tomu, aby spolu žili šťastně až do smrti. Dost možná to tak opravdu i dopadne, jenom s malým detailem, že se mezi tím domů vrátí strýček Claude.

Příběh – to pravé slovo pro název

Pokud slýcháte nebo sami vyprávíte příběhy, pak víte, co stojí za to vyprávět a poslouchat. Edgara Sawtella si zamiluje každý. A nejen pro to, jaký je a kým je, jak chápe souvislosti, jak miluje i dokáže nenávidět. Nejen pro to, jak bojuje proti nespravedlnosti, kterou ve svém věku nechápe. Zamilujete si ho zejména pro to, co vše během svého příběhu musí a dokáže překonat. Kniha si v názvu právem zasluhuje slovo příběh. A to příběh s velkým P.

Jazyk

Hlavním rysem, který mě okouzlil u této neobvyklé knihy, je však zejména jazyk. Autor, David Wroblewski, zachází se slovy jako lyrický básník. V místech, kdy má děj zpomalit, popisuje. Popisuje krajinu kolem psí farmy nebo Chequamegonský les, popisuje přírodu i lidi, jak vypadají a co vše je v jejich tvářích napsáno. A popisuje leckdy až básnickými prostředky – aniž by věty ztrácely na smysluplnosti a příběh na přehlednosti. Pokud se schyluje k rozuzlení, jazyk zrychlí a dostává Vás do obrátek, které znemožňují odložit knihu a přestat číst.

Další hrdinové

Žádná z postav příběhu není mimo hru. Nikdy předem nevíte, z čího pohledu bude situovaná další kapitola knihy a jestli smrt některé z postav znamená, že se už do příběhu nevrátí. Vcítíte se postupně do kůže Edgara, jeho matky, místního šerifa ale třeba i fenky Mandličky. David Wroblewski postupuje téměř podle šablony antické tragédie, jeho deus ex machina a jeho uchopení právem neochvějně odkazuje na hamletovskou problematiku.

Příběh Edgara Sawtella je pravděpodobně tím nejlepším nejnenápadnějším románem, který se mi kdy dostal do rukou. Nikde neproběhla žádná reklamní masáž, dílo nezískalo žádnou (pro české čtenáře) známou literární cenu (kniha byla vybrána do prestižního knižního klubu Oprah Winfrey), a přesto považuji tuto knihu za jedno z nejlepších děl posledních let, které vznikly na půdě amerického kontinentu.

Pavel Jonák