G. Willow Wilson, nominovaná na Eisner Award za komiksovou sérii Air a vítězka ceny Nejlepší kniha roku 2010 podle Seattle Times za memoáry Motýlí mešita (The Butterfly Mosque) žije střídavě v rodné Americe a v Egyptě. Nedávno s námi pohovořila o psaní, o žánru fantasy a o svém debutovém románu Alif, neviditelný.

Jak vás práce na grafických románech ovlivnila při psaní románu?

Psaní komiksů a grafických románů má obrovský vliv na způsob, kterým píšu prózu. Zápletka grafického románu musí být úsporná a funkční. Není místo pro zdlouhavé dialogy, které nikam nevedou, pro vedlejší zápletky, které nic nepřinášejí. Napínavé situace musejí připadnout na konec dvojstrany, aby čtenář hned na protější stránce neviděl výsledek a napětí nevyprchalo. Pořád pracujete s přesným stránkovým omezením. Je to neuvěřitelně přísná umělecká forma. Naučila mě hluboce oceňovat strukturu příběhu, což jsem využila v próze.

V Alifovi, neviditelném se nerozlišitelně proplétají vlákna techniky, náboženství a magie. Jak jste přišla na myšlenku tyto prvky zkombinovat?

Na Středním východě právě probíhá mnoho fantastických rozhovorů o úloze náboženství v digitálním věku, měnící se tváři politiky a oživení mýtu. Mnoho dialogů v knize vychází ze skutečných diskuzí, které jsem vedla s opravdovými lidmi. Dlouho mě mrzelo, že tady v USA není velké povědomí o mladé arabské kultuře ani zájem o ni. Lidé chtějí slyšet o fundamentalismu, závojích a terorismu, ale ne o tom, co si nová generace myslí a co dělá. To se s arabským jarem změnilo. Lidé teď věnují větší pozornost roli sociálních médií a předvídají, jaké síly vstoupí do hry na Blízkém východě: poměrně progresivní hnutí mladých s různými islamistickými frakcemi.

Do jaké míry jste informace o džinech a jejich světě čerpala ze zdrojových materiálů a kolik je dílem vaší fantazie?

Kdykoli je to možné, držím se původní mytologie. Všechny kmeny džinů, zmíněné v knize – máridové, ifrítové, vetálové atd. –, pocházejí ze starověkých mýtů, ačkoli vetálové jsou ve skutečnosti z indického folklóru, ne z arabského. Protože Perský záliv má výraznou kulturní spojitost s indickým subkontinentem prostřednictvím milionů gastarbeiterů, kteří odtamtud pocházejí, považovala jsem to za přiměřené. Ifrítové se dokonce objevují v Koránu. Pokud jde o fantazírování, zastávám mínění, že zas tak moc si člověk vymýšlet nemůže.

Můžete nám povědět něco o dynamickém vývoji postav z Alifa?

Postavy se prakticky vyvíjely samy. Zejména u Alifa a Díny to probíhalo zcela přirozeně s každou napsanou stránkou. Snažím se mít na paměti, že každá událost v příběhu, včetně těch nejfantastičtějších a nejneskutečnějších, má praktický, emocionální dopad na postavy, které ji prožívají. Protože trávím tolik času mezi kulturami, jsem poněkud přecitlivělá na způsob, jakým lidé reagují na maličkosti, drobné změny, nenápadná vyrušení. Potom je snadnější představovat si velké věci. Několik hlavních postav knihy – Alif, Dína, konvertitka – se musí vyrovnat s třídním a etnickým napětím, a protože celý dospělý život cestuji mezi Spojenými státy, kde jsem vyrostla, a Egyptem, odkud je můj muž, dobře toto napětí znám.

Několik postav z Alifa, neviditelného jsou geekové a v knize se často objevují narážky na jejich popkulturu. Jakou roli tento svět sehrál ve vašem životě?

Jsem zasloužilý geek, třebaže zpola utajený. Na střední škole jsem se věnovala on-line hrám na hrdiny a od dětství čtu komiksy. Počítačové hry mě zaujaly později, ale o to intenzivněji. Člověk, který mě k nim přivedl – přesněji k World of Warcraft –, je oddaný muslim a vypadá tak, že by ho na letišti třikrát prošacovali. Huňatý plnovous, čapka a tak dále. Kultura geeků je menšinová, což na Západě platí i o islámu, takže k sobě kupodivu mají blízko. Když jdu na setkání fanoušků komiksů, většinou tam jsem jediná žena v šátku, ale to nevadí, protože vedle mě stojí chlápek oblečený jako nějaká superhrdinka. Divní jsme všichni. K napsání Alifa, neviditelného mě z velké části přivedlo míšení menšinových kultur.

Proč má žánr fantasy blíže k západní než k východní mytologii a myslíte, že se tento stav mění?

Myslím, že moderní fantasy má blíž k západní mytologii zkrátka proto, že moderní fantasy je západní žánr. Tolkien se rozhodl vytvořit mytický cyklus pro národy britských ostrovů, jejichž kultury se vytratily po normanském záboru. C. S. Lewis reagoval na to, jak se na Britech podepsaly první a druhá světová válka, zejména na jejich víře, protože byl podobně jako Tolkien a řada dalších autorů rané fantasy oddaný křesťan. Literární hnutí vycházelo z kultury. Moje práce na Alifovi není jiná. Stejně jako Lewis jsem těžila z politiky politiky, mytologie a víry své doby. Fantasy se dnes vydává novým, mezikulturním směrem – dobrým příkladem tohoto trendu je Saladin Ahmed, autor Trůnu půlměsíce, nebo egyptský spisovatel Mansoura Ez-Eldin, autor Maryamina bludiště. Tolkienovská tradice se globalizuje a zřejmě také digitalizuje. Je třeba odvyprávět další příběhy.

Jaký projekt plánujete teď?

Pracuji na knize, kterou nazývám námořnickým románem. Objevuje se v ní jedna postava z Alifa. Odehrává se věku zámořských objevů – před více než pěti sty lety –, takže můžete hádat, která postava to je.

Jaclyn Fulwoodová (český překlad Michal Prokop, překladatel knihy Alif, neviditelný)

zdroj:www. shelf-awareness.com