Člověk se nikdy nesmí brát vážně

Na českém knižním trhu se chystá explodovat pravá bestsellerová bomba. Román Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni IKEA byl již přeložen do více než třiceti jazyků a přetahují se o něj filmaři. Knihu, jež vynesla celosvětovou slávu osmatřicetiletému Francouzi Romainu Puertolasovi, už za pár dnů v překladu Anežky Charvátové vydává Argo, a tak rádžasthánský kočující fakír konečně zavítá i do České republiky.

Váš román je psán humoristickou formou, ale reflektuje velmi tíživé téma ilegální migrace. Myslíte si, že humoristický román může „těžké“ téma zprostředkovat líp než seriózní sociální próza?

Neexistuje nic nudnějšího než mluvit o smutných a dramatických věcech smutně a dramaticky. V životě je zapotřebí být silný a vidět věci – třeba i velmi zlé – pozitivně a s nadějí. Když si sednete na židli a budete brečet nebo se litovat, nikam se nedostanete. Poselství se vždycky lépe předá, pokud se zabalí do vtipu a nadhledu, než když je vyjádříte vážně. Kromě toho lze klidně být zároveň vážný i lehký. Člověk se totiž nikdy nesmí brát vážně. Kdo se bere vážně, ten odhaluje velký nedostatek sebejistoty a sebeúcty.

Hlavním hrdinou vašeho příběhu je indický fakír. Jak vás napadla tahle postava?

Nějakou dobu jsem odhaloval fakíry a jiné indické šarlatány ve svém programu Trickbusters na YouTube. A pak mám rád originální, netypické postavy. A tak mě prostě napadl fakír.

Máte nějaký vztah k buddhismu nebo hinduismu?

Vůbec žádný. Jsem zuřivý ateista, nevyznávám tudíž žádné náboženství. Ostatně jsem proti náboženstvím. Jenom lidi rozdělují. A mě vadí vše, co lidi rozděluje, ať jde o náboženství, nebo jiná hnutí.

Sám jste se prý živil jako kouzelník. Pocházejí některé z fakírových triků, popsaných v knize, z vašeho dávného repertoáru?

Nikdy jsem nebyl kouzelník. Ale vždycky jsem měl ke kouzelnictví, hlavně pak ke kouzelníkům, obojaký vztah lásky a nenávisti. Od dětství mám silně rozvinutý pozorovatelský talent a logiku, díky čemuž dokážu pochopit a okamžitě reprodukovat všechny kouzelnické triky, které vidím. Nechápu, jak někdo může na ty průhlednosti skočit, jsou přece tak jasné. Ve svém programu Trickbusters tyto triky odhaluji. Ostatně David Copperfield už mi ho dal jedenáckrát zavřít.

Klíčovým dějištěm vašeho románu je obchodní dům IKEA. Co pro vás symbolizuje? A neměl jste po vydání knihy problémy s právníky tohoto obchodního řetězce? Přece jen si mohli leccos špatně vyložit…

IKEA představuje mou generaci, mou kulturu, mou epochu. Jsem současný autor. Podle mě IKEA všechno pochopila. Prodává všem stejný nábytek, a přitom si všichni myslí, že jejich nábytek je jedinečný, protože si ho sami sestavili. Je to legrační. Něco jako překvapení v Kinder vajíčkách… Drobné spory jsem měl s firemními advokáty jen kvůli použití jejich loga na francouzské obálce. Ale všechno se urovnalo.

Váš humor mi připomíná „suchou“ anglickou tradici, od Kingsleyho Amise po Monty Pythons. Nebo se mýlím?

Haha… Tak to se povedlo. Já je totiž neznám. Toho Amise vůbec a z Monty Pythonů jsem jednou viděl asi tak dvě vteřiny. Rád sleduju spíš filmy Gérarda Ouryho s Louisem de Funesem a pořady Bennyho Hilla.

Pracujete na centrálním ředitelství Pohraniční policie. Jak se profesor francouzštiny, tlumočník a DJ, což jsou vaše bývalé profese, dostane právě k práci u policie?

Získal jsem tu práci jako kdokoli jiný. Hodně jsem studoval a přihlásil jsem se. Dneska jsem policejní inspektor. Abych se jím mohl stát, musel jsem projít celostátním konkurzem.

Teď se vás zeptám jako odborníka na danou problematiku: Dokonce i vyspělé evropské státy stále častěji připouštějí, že jejich politika začleňování imigrantů do společnosti je neúspěšná. Kde se podle vás stala chyba?

Nejsem politik, takže nemůžu dávat žádné rady a nejsem povolaný k tomu, abych nacházel chyby. Ale s ohledem na to, jak dneska svět funguje, jsem si vědom toho, že se hranice otevřít nedají, protože by nastal chaos. Je třeba nově promyslet uspořádání našeho světa. Ale to se asi nedá udělat ze dne na den. Bohatí budou pořád chtít být bohatí – a k tomu budou pořád potřebovat chudé… A tím pádem i ploty, aby se chudí nerozhodli koupat v bazénech bohatých.

Váš román zaznamenal mimořádný úspěch. Byl přeložen do dvaceti jazyků a nyní vstupuje i na český trh. Jaká je vaše zkušenost s Českou republikou?

Kniha už vyšla ve třiatřiceti jazycích a ve třiceti šesti zemích! To je úžasné a nečekané. A v České republice jsem bohužel nikdy nebyl. Doufám, že mě tam můj fakír brzy přivede!

Máte už představu o tom, jak bude vypadat váš příští román?

Už je napsaný a ve Francii vyjde 14. ledna 2015. Název je opět dlouhý – a zatím tajný…

Milan Šefl, publicista 

týdeník sledujte na stránkách www.radioservis-as.cz