Moje kniha je intelektuální, ale pro každého - rozhovor s Laurentem Binetem

/ nakaldatelství Argo

Je 25. února 1980 a v jedné pařížské ulici srazila dodávka chodce. Oním chodcem byl světoznámý francouzský sémiolog Roland Barthes a že se právě vracel z oběda s prezidentským kandidátem Françoisem Mitterrandem. Druhý román autora pozoruhodné knihy HHhH se opět pohybuje v historických kulisách, ale tentokrát jde o radikální změnu žánru: Laurent Binet se místo historického románu pouští do vod postmoderny, krimirománu a konspiračního thrilleru.
Je 25. února 1980 a v jedné pařížské ulici srazila dodávka chodce. Oním chodcem byl světoznámý francouzský sémiolog Roland Barthes a že se právě vracel z oběda s prezidentským kandidátem Françoisem Mitterrandem. Druhý román autora pozoruhodné knihy HHhH se opět pohybuje v historických kulisách, ale tentokrát jde o radikální změnu žánru: Laurent Binet se místo historického románu pouští do vod postmoderny, krimirománu a konspiračního thrilleru.

Jak vás napadlo napsat tuto knihu?

O práci Rolanda Barthese jsem se dlouhodobě zajímal. Když mi bylo zhruba kolem pětadvaceti let, pochopil jsem, že naše životy jsou dost propojené. Jeho kritické eseje mě fascinovaly intelektuálním nábojem. Barthes vynikal schopností přesně formulovat své myšlenky, myslím, že v tom byl nedostižný. Když jsem se dozvěděl, že ho na cestě z oběda s F. Mitterrandem srazila dodávka, cítil jsem, že se přede mnou otevírá dramatický i romantický materiál, který volá po zpracování.

Jak jste rozvíjel děj?

Kvůli Mitterrandovi, který tehdy kandidoval na prezidenta, jsem chtěl popsat i politické pozadí doby. A přemýšlel jsem, kdo se kolem Barthese pohyboval. Byl to filozof Michel Foucault, spisovatel Philippe Sollers, pak ještě významný kulturní teoretik Gilles Deleuze a mnozí další intelektuálové. Potom jsem si představoval, proč a kdo by měl zájem zabít Barthese. Bylo to kvůli nějakému rukopisu? Prostudoval jsem práce Romana Jakobsona o jazykových funkcích. Až jsem narazil na teorii řečových aktů. Je to pojem, který používali lingvisté a filosofové jazyka. Patří do lingvistické disciplíny, která se nazývá pragmatika. Pragmatiku nezajímá jazykový výraz jako abstraktní demonstrace jazykového systému (slovo, fráze, věta), nýbrž jako něčí výpověď vyslovená v dané situaci s určitým konkrétním záměrem. Tuto teorii vyvinul John Langshaw Austin se svým žákem Johnem Searlem. A v takovémto myšlenkovém prostgředí se pohyboval a rozvíjel ho i Barthes. Mohlo to být pro něho osudné? Úkolem mé knihy bylo tedy popsat lingvistické teorie a využít k tomu romantickou i detektivní zápletku.

Váš román HHhH byl oceněný Goncourtovou cenou za nejlepší románovou prvotinu. Mnohých ocenění se dočkal i román Sedmá funkce jazyka. Stačilo vám to k tomu, aby jste si uvědomil své kvality a získal potřebné sebevědomí?

Psaní je složitý proces. Prolíná se v něm směs pochybností a sebevědomí. Pokud ale nemáte důvěru v sebe sama, nemusíte psát. Pokud nedisponujete přesvědčením, že to, co píšete, bude zajímat i ostatní lidi, je lepší věnovat se něčemu jinému. Ale i pochybovat je zdravé – nutí vás to maximálně se věnovat textu, opravovat, vymýšlet lepší spojení, zápletky. Optimální namíchání chemie mezi sebevědomím a pochybnostmi je bezpodmínečná podmínka úspěchu.

Je těžké mluvit o své práci?

Jsem vzděláním učitel. Deset let jsem reprodukoval práci druhých. Tak proč bych teď nemohl mluvit o té své (směje se). Když už k tomu dojde, snažím se hovořit s nadhledem, jako bych nebyl já autor dané knihy.

V této knize je také skvěle vyvážený vztah reality s fikcí.

Příběh jsem ukotvil v reálném prostředí. Více než polovina z toho, co říkají protagonisté jsou skutečné citáty.

Jak byste charakterizoval svoji knihu?

Nová je míšením žánrů. Je jak thriller, pikareskní román i filozofický román. Mohu-li být domýšlivý a pompézní, řekl bych, že je to barokní román.

Vaše kniha je „intelektuální“, ale pro každého.

Učitel ve mně bere toto hodnocení jako kompliment.

podle zahraničních materiálů připravilo Argo

Další články

Dita Táborská (nar. 1981) vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala externě pro Českou televizi a Český rozhlas, působila na  politickém a tiskovém oddělení  izraelského velvyslanectví a v roce 2009 vstoupila do služeb
českého ministerstva zahraničních věcí. Román Malinka je její prvotina s tématy adopce, náhradní rodina, biologická rodina...
Rozhovory

Kde intuitivní rodičovství už nestačí - rozhovor s Ditou Táborskou

Dita Táborská (nar. 1981) vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala externě pro Českou televizi a Český rozhlas, působila na politickém a tiskovém oddělení izraelského velvyslanectví a v roce 2009 vstoupila do služeb českého ministerstva zahraničních věcí. Román Malinka je její prvotina s tématy adopce, náhradní rodina, biologická rodina...
 | nakladatelství Host
Publikujeme krátkou ukázku z rozsáhlého rozhovoru, který s Philipem Lymberym (1965), autorem knihy Farmagedon - skutečná cena levného masa, pořídila pro časopis Sedmá generace Lenka Kašová.
Rozhovory

Chce to stravovací změnu u většinové společnosti

Publikujeme krátkou ukázku z rozsáhlého rozhovoru, který s Philipem Lymberym (1965), autorem knihy Farmagedon - skutečná cena levného masa, pořídila pro časopis Sedmá generace Lenka Kašová.
 | Sedmá generace
Uprostřed katastrálních map propukne krize středního věku asi stejně intezivně, jako uprostřed něčeho jiného.  Ten čas mezi 40 - 50 je pro muže vážně nebezpečný. Číhají na ně lihové nápoje, druhá míza, workoholismus nebo jen drtivá melancholie. Nebo jako v Dešťové holi Jiřího Hájíčka touha nastolit spravedlnost. Audio načetl Martin Pechlát.
Rozhovory

Hlavně to autorovi nezkazit - rozhovor s Martinem Pechlátem

Uprostřed katastrálních map propukne krize středního věku asi stejně intezivně, jako uprostřed něčeho jiného. Ten čas mezi 40 - 50 je pro muže vážně nebezpečný. Číhají na ně lihové nápoje, druhá míza, workoholismus nebo jen drtivá melancholie. Nebo jako v Dešťové holi Jiřího Hájíčka touha nastolit spravedlnost. Audio načetl Martin Pechlát.