HHhH

Hhhh je kniha, která si bezpochyby Goncourtovu cenu pro literární prvotinu zaslouží. Je to také jedna z mála knih, která mě v posledních letech oslovila. Mimojiné proto, že za 8 let, co ve Francii žiji, jsem poznala jen velice málo Francouzů, kteří by byli tak fascinováni Čechy a Slovenskem jako Laurent Binet. A právě tato fascinace, tento pohled zvenčí na jeden ze zásadních momentů české historie je pro román velkým přínosem, a měl by zasáhnout právě českého čtenáře. Při čtení nesmíme zapomenout, že kniha Hhhh je románem, a ač autor během více než 10 let psaní provedl rozsáhlé rešerše o atentátu a o válečné době, výsledek se nemůže měřit s odbornou literaturou na toto téma. A není to ani cílem. Přínos knihy je v něčem úplně jiném, a sice v experimentaci s žánrem románu, který autor považuje za sterilní a který jeho zásluhou zažívá nemalé oživení. Pasáže, které prokládají popis klasického děje a které nám odhalují autorovy myšlenky z doby psaní románu nejenže nejsou otravnými úvahami, ale právě stěžejním bodem románu. V osobě autora a vypravěče se prolíná minulost s přítomností, neboť minulost je vždy jen otázkou úhlu pohledu a interpretací, kterou jí dává přítomnost. Úvahou nad literárním žánrem a historií kniha dostává nové, osobní obrysy, a není pouze dalším historickým románem na pultech knihkupectví. Knihu vřele doporučuji, nicméně po přečtení ostatních příspěvků přidávám malou poznámku: vyhněte se jí, pokud čekáte a) odbornou literaturu nebo b) klasický román, kde autor vystupuje jako pouhý vypravěč odsunutý do pozadí svého příběhu.