Produkujeme stále větší množství nesmyslných věcí a nesmyslných myšlenek. Možná to zní trošku apokalypticky.

Myslím,že člověk má věci pojmenovávat pravými jmény, ale přede vším o nich musí něco vědět. Jako technicky vzdělaný člověk jsem technologický optimista, nechci se tvářit apriori apokalypticky a říkat, že za dvacet let tady budeme za sypáni hromadami odpadků. Ale při veškerém respektu k technickému pokroku se musíme všichni snažit dělat pro zdravé životní prostředí maximum možného. A tady vidím důležitou roli vědců, kteří musejí nejen přicházet s novými nápady, ale také třeba vzdělávat politiky, aby přijímali rozumné zákony, které budou například tlačit firmy k rychlejšímu zavádění kvalitnějších, k životnímu prostředí šetrnějších, byť logicky většinou dražších, technologií.Volný trh prostě nemůže vyřešit všechno a firemní pohled je často diametrálně jiný než ten „veřejný“. Já se vůbec nedivím tomu, že stavební či vodohospodářské firmy propagují stavbu kanálu Dunaj–Odra–Labe. Pro ně by to přece byl obrovský byznys na desítky let. Ale právě proto je důležité, aby zazněl věcný hlas soudných a nezaujatých odborníků zejména z oblasti životního prostředí, ale i specialistů na dopravu její logistiku, ekonomů, energetiků a dalších. Bez kvalifikovaných a objektivních, lobbingem nezatížených podkladů jsou momentální názory hlásané některými politiky jen důkazem jejich zbytnělého ega či politické servility.

Zastavme se u problematiky kanálu Dunaj–Odra–Labe a podobných staveb, které se snaží přetvářet přírodu k obrazu lidstva, nebo dokonce ke „šťastným zítřkům“ lidstva. Jaký na to máte názor?

Na jedné straně lidstvo přetváří svět k obrazu svému a je celá řada velkých staveb, pyramidami nebo Velkou čínskou zdí počínaje a Panamským a Suezským průplavem konče, které určitě zanechaly značný vryp do tváře zeměkoule. Na straně druhé jsou také menší stavby, které do národního měřítka vůbec nezapadají ani nemají valný smysl. Myslím, že přesně takovou stavbou je kanál Dunaj–Odra–Labe. Když slyším argumenty, že Baťa tehdy kanál plánoval, a dokonce část postavil, silně přemýšlím o tom, zda to někdo může jako argument myslet vážně. Extenzivní rozvoj těžkého průmyslu, který vyžadoval přepravu obrovského množství materiálu a produktů, je dnes minulostí, došlo k jeho výrazné restrukturalizaci a snížila se surovinová a energetická náročnost. Samotná stavba kanálu by byla technicky velmi komplikovaná, musela by překonávat značná převýšení, což by vyžadovalo neúměrně velký počet plavebních komor. Ani z ekonomického pohledu si nejsem jistý, jaké by byly výhody takové stavby. Mnohokrát jsem slyšel názory expertů, že v dnešní době je třeba dovézt zboží co nejrychleji přímo k zákaz­níkovi, což se dnes bohužel děje většinou pomocí transportu po Evropě kamiony. Podle mě by se měla preferovat železniční doprava a následný překlad na kamiony pouze na nezbytnou vzdálenost, a tomuto způsobu nemůže zmíněný kanál naprosto konkurovat. Někde jsem dokonce četl, že kanál by měl přepravní kapacitu srovnatelnou s jednokolejnou železnicí. To je zoufale málo, vezmu li střízlivý odhad finanční náročnosti stavby a dobu nutnou k jejímu dokončení. Důležité jsou také aspekty ekologické. Nebezpečí ovlivnění hladiny a zásob podzemních vod, ohrožení retenční schopnosti krajiny, devastace chráněných území a řada dalších argumentů hovoří jasně proti. Když slyším o stavbě tohoto kanálu, často si vzpomenu na oblíbené knihy svého dětství od Ondřeje Sekory, který kromě známého Ferdy Mravence či Brouka Pytlíka napsal a nakreslil také knihu Malované počasí. Jako klukovi se mi hrozně líbilo, že tam byly kanály a průplavy v krajině namalované jako podle pravítka, krásně rovné, po břehu osázené topoly v úhledných řadách. Tenkrát mě to docela fascinovalo, ale musím říci, že dnes raději pozoruji přirozeně meandrující potok nebo řeku než jejich regulovaný a napřímený tok. Zkrátka kanál Dunaj–Odra–Labe považuji za megalomanskou stavbu, navíc argument, že by se projektu účastnili stavitelé čínských Tří soutěsek, je spíše varovný.