Jsem trochu překvapený, když vás slyším říkat, že někdo může vyvolat dobrého nebo zlého ducha

Dobrého ducha vyvolat nemůžete. To je právě ten základní rozdíl. Dobrý duch je Hospodin a ten není v moci člověka. To, že je možno kontaktovat temné síly, je chytře přiblíženo v mnoha pohádkách, kde vždy čert nabízí člověku, že mu nějak poslouží. Člověk na to kývne, a pak se to zvrtne. Je to sice pohádka, ale princip je skutečný: vždycky když má člověk pocit, že nadpřirozeno kočíruje tak, že mu slouží podle jeho svévolných pokynů, tak to nakonec pro něho dopadne špatně.

Je vyvolání zlého ducha nadpřirozenou věcí?

Je.

Ale vy nepochybujete o tom, že to je možné?

Nepochybuji. Zlý duch skutečně může vstoupit do lidského světa. Protože zlo existuje a je osobní. Neopakuji jen to, co hlásá církev, mluvím hlavně z osobní zkušenosti.

Jak byste tedy z tohoto úhlu pohledu vysvětlil názory některých církevních autorit, že třeba jóga představuje zlo?

Domnívám se, že při takovémto vysvětlování mnohdy dochází k velkému zjednodušení tím, že se něco nazve obecně a vždy zlem. Tak vnímám i otázku jógy. Určitě existuje zcela přirozený a neškodný rozměr tohoto cvičení. Nicméně zůstává otázka, kde už se z jógy může stát, nebo dokonce nutně stává otevřená brána do nadpřirozeného světa, který je člověku nepřátelský.Pokaždé, když se člověk věnuje činnostem, při kterých není jisté, zda si nezahrává s něčím nadpřirozeným, co by chtěl ovládnout a mít ve své moci, je to určitě přinejmenším riskantní. Klasickým příkladem jsou homeopatika. Církev se na ně dívá následovně: buď jsou homeopatika a jejich funkce něčím, co má v sobě racionální důvod, a pak je všechno v pořádku. A je jedno, jestli jejich účinky vysvětlíme fyziologicky nebo psychologicky. Obojí patří do přirozeného světa a jeho výkladu. Nebo ale jejich působení nejsme schopni na této přirozené rovině vysvětlit, a pak existuje skutečné riziko, že jsou ve hře i nějaké nadpřirozené síly. Pokud to tak je, pak tyto síly ze své podstaty stojí proti člověku. A s tím mít něco společného znamená velice nebezpečné zatahování zla do vlastního života.

A jak se vy sám díváte na homeopatika?

U nich mi opravdu není známa žádná jejich racionální léčivá báze, spíše je tu prostor s mnoha otazníky. Preventivně tedy s nimi nechci mít nic společného, ale zároveň nevylučuji, že se za čas nějaký racionální důvod, proč homeopatika fungují, objeví.

Který se ale určitě obratem ruky bude někdo snažit zpochybnit.

Ano, ale pokud leží na stole racionální důvod, je obtížné ho úspěšně vyvracet. Pak bych s tím neměl žádný problém. Pokud ale dnes tvrdíme, že de facto neexistuje racionální důvod, aby homeopatika fungovala, a ona přesto fungují, je to podezřelé a raději s tím nechci mít nic společného. U mě to stojí a padá s racionálním vysvětlením dané věci.

Pro mě jako nevěřícího člověka zas není příliš racionální, když říkáte, že je možné vyvolat zlého ducha. Takže není racionálno jen otázkou kontextu nebo úhlu pohledu na věc?

Chápu, že pro nevěřícího člověka je víra jen projev určité přirozené roviny ducha. Rozumím, že exorcismus nebo modlitba pro vás mohou být jen psychologií. Ostatně to není nová věc, už filozof Ludwig Feuerbach tvrdil, že kategorie jako Bůh nebo ďábel nejsou nic jiného než lidské projekce. Pokud byste tedy říkal, že duchovní věci jsou jen lidskou projekcí, pak to respektuji jako názor někoho, kdo se s Bohem osobně nesetkal a kdo jako jediný způsob poznávání reality vnímá racionalitu. A co je mimo racionalitu, pro něj reálně neexistuje, je iracionální. Já tu ovšem na rozdíl od vás vnímám ještě další reálně existující rozměr bytí – transcendentno

Kde je pro vás, pane biskupe, hranice nadpřirozena?

Kde nenajdeme přirozený důvod pro to, co se děje či existuje. Začnu ale nejprve u církve, mám totiž dojem, že někdy pojem nadpřirozeno používá zbytečně brzy. Pracovně to nazývám demagogií svatého argumentu. To znamená, že tam, kde by se měly hledat přirozené důvody, se příliš brzy použije věta: je to Boží řízení nebo Boží vůle.