#Biografii Jana Žižky jste psal na konci 60. let, již pod vlivem sovětské srpnové invaze. Jakým způsobem se do vašeho uvažování historika promítla vaše osobní životní zkušenost?

Pokud máte na mysli samotnou okupaci, pak mi bylo zřejmé, že dlouho v Akademii nezůstanu a že mám možná poslední příležitost podat svůj pohled na Žižku uvolněně, bez autocenzury. Stále jsem však byl na počátku svého poznávání husitství, a proto jsem vůči čtenářům hrál s otevřenými kartami a netvářil se, že všechno vím a všemu rozumím.

# Je vskutku možné napsat biografii středověkého člověka? Nepíšeme spíše dějiny doby, v níž náš hrdina žil? Můžeme proniknout pod povrch strohých středověkých pramenů a najít v nich vskutku individualizovaný hlas v daném případě středověkého válečníka?

Záleží na množství a rozmanitosti pramenů, v nichž se odráží sledovaná osobnost. Pokud jich je málo, historik si vypomáhá obšírným líčením prostředí, blízkých i vzdálených dějů nebo výčtem mínění svých předchůdců. V případě Žižky, který posledních pět let svého života spoluvytvářel osudy země a jejího okolí, se jeho vlastní záměry i činy propojily s národní a částečně též s obecnou historií. Proto tam, kde jsem neměl oporu v pramenech, mi nezbylo nic jiného než hypoteticky nalézat podněty a důvody jeho osobních rozhodnutí.

# Otakar Vávra ovlivnil české historické povědomí ztotožněním Jana Husa s Janem Žižkou v podobě vtělení herce Zdeňka Štěpánka do obou postav jeho husitské filmové trilogie. Vávra tím chtěl patrně ukázat kontinuitu dějin. Neuškodil však v tomto ohledu jak Žižkovi, tak Husovi? A nebyla vaše kniha i jistou reakcí na takovýto mistrný, byť zcela ahistorický obraz Jana Žižky?

Husa ponechám stranou. Pokud jde o Štěpánkova Žižku, sám za sebe se domnívám, že je jedinečným ztělesněním ideální podoby válečníka, o jehož skutečném vzhledu není nic známo. Dá se mu prostě věřit, že mohl vykonat to, co pamětníci zaznamenali.

# Jan Žižka získal především prostřednictvím katolického dějepisectví punc ničitele kulturních památek a umění. Můžeme se však na jeho činy dívat moderníma očima?

V době, kdy na různých místech hoří kostely i synagogy, kdy jedna za druhou padají sochy někdejších politiků a vojevůdců, začíná být zjevné, jak obtížné je posuzovat, obhajovat i zatracovat takové činy v minulosti. Svět se z minulosti nepoučil, neboť minulost někde zůstala přítomností.

# Životopis Jana Žižky je tématem politiky. Obraz Jana Žižky se v očích historiků od dob Františka Palackého pohybuje v pólech radikál – muž kompromisu. Jaký z obrazů nejvíce odpovídá Žižkovi jako reálné historické postavě?

Jako státníka a muže náchylného ke kompromisům viděl Žižku teprve Václav Vladivoj Tomek a po něm i Jiří Kejř. Jako státník se neporazitelný Žižka mohl projevit až v závěru života, jinak byl pod neustálým tlakem nepřátel, většinou na ústupu, kdy mohl využít své nesporné takticko-operační schopnosti, nikoli však předvést své případné strategické záměry. Pokud je skutečně měl, pak nutně odpovídaly jeho společenskému statusu a víře bojovníka za vítězství čtyř husitských artikulů.

# Martin Nodl, psáno pro #mojeargo 2021/11