Kateřina Castañeda: … ty nejlepší příběhy píše sám život - stačí jen poslouchat lidi okolo sebe…

1. Pojďme se hned na začátku vrátit do Tvého dětství. Jaké bylo a kde se vzala láska ke knihám?

Na dětství vzpomínám ráda, vyrůstala jsem v prostředí se spoustou podnětů. Rodiče byli vášniví čtenáři a maminka pracovala v dnes již zaniklém podniku Knižní velkoobchod, takže u nás doma byly knihy všude, kam se podíváš. A už jako dítě jsem byla kritický čtenář. U každé pohádky mě hned napadlo, proč to princ udělal tak a ne onak, proč šel tam a ne jinam, a proč to celé skončilo tak, jak to skončilo. A odtud byl jen krůček k tomu tvořit příběhy podle svých vlastních představ.

2. Kdy jsi napsala svůj první příběh a o čem byl?

To si pamatuji úplně přesně. Byla to pohádka o zakleté labuti a napsala jsem ji v pěti, šesti letech. Dodnes ji mám schovanou na památku.

3. Jaká jsi byla studentka? Vzpomínáš na školu ráda?

Byla jsem takový ten klasický třídní „šprt“ a jak známo, ti to nemají vůbec jednoduché, takže na základní školu moc ráda nevzpomínám. Na střední naopak vzpomínám ráda. Letos syn nastoupil do první třídy, takže budu vše prožívat znovu, jsem zvědavá, jak moc se školství za těch pětadvacet let změnilo.

4. Proč jsi se rozhodla pro studium španělštiny?

Ke španělštině jsem se dostala vlastně omylem. Když jsem byla malá, jezdívali jsme každé léto do Itálie. Asi ve dvanácti, třinácti letech jsem si usmyslela, že si koupím učebnici italštiny pro samouky a začnu se učit italsky, abych se v Itálii domluvila. Jenže v knihkupectví žádnou učebnici italštiny neměli a knihkupec mi vnutil španělštinu. A tak jsem se začala učit španělsky a místo do Itálie jsme začali jezdit do Španělska. Ve studiu španělštiny jsem pokračovala i na střední škole a natolik si ji zamilovala, že jsem se rozhodla pro obor španělská filologie na FFUK. Dnes jsem za tento omyl vděčná.

5. Tvůj manžel pochází z Kuby. Kde jste se poznali?

Můj manžel je sice narozený na Kubě, ale většinu života prožil v Evropě, převážně ve Španělsku, kde jsme se poznali. Částečně jsem ve Španělsku studovala a po státnicích jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do ČR. A jsem za to velmi ráda, protože u nás je moc fajn. Navíc můj manžel (varietní umělec známý jako kouzelník Roberto, pozn. red.) má velkou výhodu, že díky svému povolání může žít kdekoli na světě i bez znalosti místního jazyka.

6. Již na začátku jsem zmínila, že letos vydalo nakladatelství Prostor Tvoji druhou knihu s názvem "Ve stínu". Čím Tě zaujal příběh dvou sester? Znáš některou z reálných "postav" osobně?

Ano, román Ve stínu vyšel v červnu letošního roku. Jedná se o drama dvou sester, inspirované skutečným příběhem, který jsem kdysi vyslechla. Až na pár výjimek mají všechny postavy v knize reálný předobraz, avšak nutno podotknout, že se jedná o fikci a skutečný příběh mi byl opravdu jen inspirací. A samozřejmě se nejedná jen o jeden příběh, velmi ráda skládám střípky vícero příběhů, které zaslechnu, a různě je propojuji. Nicméně ústřední nit románu, tedy rivalita dvou sester, z nichž ta starší se snaží prakticky celý život vymanit ze stínu té mladší, je reálný a mnohé situace v knize se odehrály přesně tak, jak popsáno. Román však nepojednává pouze o vztahu dvou sester, je především o hledání štěstí a svého místa v životě.

7. Jak dlouhá byla cesta od prvotní myšlenky k sepsání celé knihy?

První myšlenka literárně zpracovat téma sesterské rivality se zrodila před mnoha lety, ale dlouho jsem ji jen nosila v hlavě a přemýšlela, jak ji uchopit, abych čtenáři sdělila, co potřebuji, a zároveň aby kniha měla přesah a přinutila čtenáře zamyslet se nad sebou samým a nad světem okolo sebe. A pak to přišlo. Jednoho dne jsem se probudila a najednou přesně věděla, jak bude román vypadat. Ona dlouholetá myšlenka dostala podobu brýlaté a oplácané pošťačky Lidmily, která své mladší, krásnější a úspěšnější sestře závidí snad úplně všechno. A tato závist, spolu s křivdami z dětství, kdy se v porovnání se sestrou cítila rodiči opomíjena a znevažována, se u ní zhmotní v pomstu. Lidmilu jsem se snažila vykreslit tak, aby působila lidsky a vzbuzovala různé emoce, aby na ni čtenář mohl mít vztek, a zároveň ji chápat, soucítit s ní a třeba jí i fandit. Protože nic není černobílé a každá mince má dvě strany. V době, kdy jsem román začala psát, jsem zrovna prožívala komplikované životní období a můžu říct, že se mi jej podařilo překonat i díky psaní. Tím příběhem jsem několik měsíců žila, takže ta kniha vlastně není napsaná, ale doslova prožitá, byť jen imaginárně, a pevně věřím, že je to na ní znát.

8. Kde a jak čerpáš inspiraci?

Ono to zní jako klišé, ale opravdu ty nejlepší příběhy píše sám život. Stačí jen poslouchat lidi okolo sebe, tam je námětů nekonečno.

9. Z jakého důvodu sis vybrala právě nakladatelství Prostor?

V nakladatelství Prostor vyšla již v roce 2018 moje prvotina – sbírka povídek s názvem Hádej, můžeš jednou, takže jsem ani nepřemýšlela o tom, že by má druhá kniha vyšla jinde. Vážím si toho, že mé knihy vydává zrovna Prostor.

10. Na závěr mě zajímá (a jistě i čtenáře), o čem bude Tvá další kniha a kdy se na ni můžeme těšit?

Nový román už nosím v hlavě, bude pojednávat o muži, jenž se snaží vypořádat s temnou minulostí. Čtenáři se opět mohou těšit na silný, pestrobarevný příběh plný zvratů. 

Thea R. Kolářová