# Titul vaší knížky zní United Losers aneb Muži na pokraji naděje. Má i výmluvné výtvarné logo, jehož jste autorem. Co vás přimělo tento text vytvořit a nabídnout k vydání?

Asi jsem chtěl, aby po některých zdánlivě obyčejných, ale úžasných událostech zůstalo něco víc než jen kocovina. Řekla by možná některá z postav. K zaslání rukopisu mě přesvědčil kamarád-básník Kamil Bouška, věřil, že je to dobré. Logo a název mě napadly zničehonic již dřív, když jsem trávil sedm dní sám ve tmě. Šestý den ve tmě už máte pouze černý humor.

# Když jste nám poslal rukopis, udivilo mě, jak je na debutanta čtivý. Přiznám se, že jsem se při čtení mnohokrát smál. Co všechno je v něm autobiografické? Může se v něm někdo z vašich známých poznat?

Vše se samozřejmě skutečně stalo… úplně jinak. Každý text je svým způsobem autobiografický, jakkoliv se snažíte všechno vymyslet nově, protagonisty změnit, okořenit a události rozostřit či zveličit, píšou to vaše ruce. Obávám se ale, že se bohužel mohou poznat naprosto všichni, jako vlastně i kdokoliv další. Je zdravé zasmát se sám sobě.

# Musím položit otázku, kterou pravidelně dostávám sám, protože lidi to zajímá: Jak a kde a kdy píšete? Má to nějaké zákonitosti? Rituály?

Píšu už celkem dlouho a v podstatě nerad, je to vyčerpávající a nekonečně frustrující činnost a výsledky člověku připadají bídné, když zazvoní budík do práce. Přesto to zkouším dál, je to návykové a ta chvíle, kdy vaše postavy ožijí a odmlouvají vám, když se osamostatní a jsou svobodnými partnery v dialogu, ta je nádherná. K psaní potřebuji být sám. Píšu úsporně, až když to musím nutně vyjádřit, než to zapomenu, snažím se to nepustit. Pokud se to daří, vidím to v hlavě jako film. Obvykle to bývá v noci a píšu rovnou do počítače. UNITED LOSERS vznikali na základě probuzení postav, které pak často jednaly, tak jak jsem neplánoval. A dokázaly mě přesvědčit, že za zdánlivě lehkým humorem se skrývá spousta prožitého smutku.

# Váš příběh si přímo říká o filmové zpracování, dobrých komedií není nikdy dost. Viděl byste se i jako potenciální scenárista? A kterému režisérovi byste příběh svěřil?

Snažil jsem se atmosféru zachytit ve skutečné živé řeči. Vidím to v hlavě v podstatě jako film, takže proč ne. Od krajanů se mi líbí v současnosti například to, co dělá Jiří Havelka. Vzhledem k tématu by se toho jistě kvalitně zhostil také Jan Prušinovský. Kdyby UNITED LOSERS někdy vyšli i v angličtině, oslovil bych skromně Martina McDonagha.

# Jaký text nám jako nový argoautor nabídnete příště? Předesílám, že už teď se na něj těším. Redigovat United Losers byla čirá radost.

To mě těší. Je to knižní debut, takže mám samozřejmě z vydání knihy zejména v Argu ohromnou radost. I díky tomu se mi podařilo trochu rozhýbat jeden větší nápad, co mám v hlavě už dlouho. Dokončuji také knihu povídek. Současnost nabízí čím dál víc témat, která si vzhledem ke své závažnosti zaslouží především lehkovážné zpracování. Mnoho lidí se bere příliš vážně. Věřím, že když se umíme občas zasmát i smutným nebo zlým věcem, vezmeme jim jejich moc.

# ptal se Miloš Urban, psáno pro #mojeargo 2023 - letní speciál