Zemřel historik František Šmahel

Ukázka z rozhovoru pro blog nakladatelství Karolinum z ledna roku 2024:

Kdy a proč jste se rozhodl zasvětit své bádání husitům a jejich době?

Již na chrudimském gymnáziu mne zaujala italská renesance, tehdy zejména její výtvarné umění. Při přijímacím řízení do Historického ústavu tehdejší Československé akademie věd na podzim roku 1964 mi jeho ředitel, akademik Josef Macek, vcelku upřímně sdělil, že se sám míní italskou renesancí zabývat a že se mnou počítá pro výzkum husitství. Tušil jsem to, protože krátce předtím publikoval dvě studie o římském tribunovi Colovi di Rienzo a jeho vztazích s básníkem Petrarkou. S výměnou témat jsem bez mrknutí oka souhlasil. Nic jiného mi sice nezbývalo, na druhou stranu jsem jako výzkumný úkol dostal 15. století, v němž české země hluboce zasáhly do obecných dějin Evropy.

 Můžeme o husitské revoluci hovořit jako o protoreformaci, která o sto let předstihla Martina Luthera?

Katolická církev procházela ve svém vývoji řadou reformních fází, sama sebe pod tlaky měnící se doby také reformovala, současně však střežila základní články svého učení a podstatné rysy své organizační struktury. Husitství usilovalo reformovat církev zevnitř a přitom zůstat její součástí. Pouze Jednota bratrská se od všeobecné církve dokázala odpoutat a předešla tím evropské reformace, především luterství.

 Pokud porovnáme husitské bojovníky s jinými evropskými povstáními a revolucemi té doby, bylo husitství v něčem jiné?

Ve stručnosti lze uvést, že husitství zasáhlo nejen české země, ale i jejich bezprostřední okolí. Délkou svého trvání, společným programem čtyř artikulů a vítěznými bitvami s křižáky donutilo představitele katolické církve jednat s jejich delegacemi na koncilu v Basileji jako rovný s rovnými.

 Husité založili město Tábor. Z počátku zde uplatňovali, dalo by se říct, křesťanský komunismus. Jak to probíhalo? Proč se tento systém neosvědčil?

Období kádí, do nichž příchozí husité na Táboře a v Písku odevzdávali potraviny a součástky výstroje či výzbroje, bylo krátkou přechodnou etapou na počátku mobilizace venkovských bratří a sester. Prvotní komunismus vzal záhy za své, když se stal nezbytnou součástí bytí tzv. pikartů a adamitů, kteří byli jako kacíři zatlačeni do lesů a postupně pobiti nebo upáleni na hranicích. Rovnostářské vztahy se nemohly uplatnit ani v komunální sféře, ani ve vojenských jednotkách. Starší společenské rozvrstvení se začalo brzy znovu prosazovat, i když s jistými retušemi. V husitsko-kališnických oblastech ztratilo své privilegované postavení duchovenstvo, naopak měšťané usilovali o vyčlenění z obecného lidu jako samostatný stav.

...........

rozhovor vedla Dita Křišťanová