Monika J. Čapková: Baví mě ze slov skládat mozaiku dějových zvratů

Čím jste chtěla být jako malá?

Asi jako každé dítě jsem chtěla být vším, co mě zrovna fascinovalo – princeznou, zpěvačkou, doktorkou… Spisovatelka mě tehdy vůbec nenapadla, i když jsem v knihách ležela a můj čtenářský deník neměl konkurenci.

Když se řekne kniha, jaký obraz se vám vybaví jako první?

Když se řekne kniha, vybaví se mi příběh. Nekonečné možnosti fantazie a snění. To jediné jsem měla v předchozí části svého života – neměla jsem čas číst, tak jsem snila. Po rozvodu jsem se ke knihám vrátila a bylo to tak silné, že jsem se jimi začala obklopovat, i když na čtení nemám tolik času, kolik bych chtěla. Po roce jsem začala psát různé úvahy, které se časem proměnily v krátké povídky. Byl to dokonalý únik z reality. Tedy do doby, než mi do života vstoupil výtvarník a režisér Miloš J. Kohout.

Co vám přináší psaní?

To se asi slovy nedá úplně popsat. Psaní je pro mě jako sněhová koule – směs pozitivních emocí, které se na mě při psaní valí ze všech vět, slov, písmen i nedokončených myšlenek. A čím víc jsem ponořená do příběhu, tím větší ta koule je. Baví mě skládat mozaiku zvratů, které čtenáře v závěru překvapí a nejlépe úplně šokují. Nedokážu psát na povel, ale když to přijde, okolní svět přestává existovat a já dokážu sedět za počítačem celé dny, někdy i týdny.

Co je tím hlavním v rozhodování, jaký příběh zvolíte?

Nad tím jsem nikdy moc nepřemýšlela. Témata si mě spíš nacházejí sama. Při psaní první knihy mě napadl námět na druhou, ale ten jsem nakonec odložila, protože mě napadlo něco lepšího. Čtenáři Neklidné růže tak u Tajemného souseda dostanou malý bonus navíc – ti pozorní už poznali, že moje knihy spolu nenápadně souvisejí.

Jak hluboce osobní je Tajemný soused?

Asi bych měla odpovědět alibisticky, ale dobře – pojmenovala jsem jednu zápornou postavu po svém bývalém manželovi a psala se mi příšerně! Karma byla rychlá. Nad osobní rovinou přemýšlím dlouho a snažím se ji do příběhu opsat jinak. Spíš se do psaní snažím dostat zkušenosti, které mohou čtenáře přimět přemýšlet o vlastním životě. Protože všechno, co se nám děje – i to zlé – má nakonec svůj význam.

Byla ta postava na psaní nejtěžší?

Ano. Dokázala jsem se do něj vcítit, ale zároveň jsem neustále pochybovala, jestli jsou jeho manipulativní techniky dost přesvědčivé. Chtěla jsem, aby čtenář cítil, jak postupně mění Annu k obrazu svému a trestá každý její vzdor – ale aby to zároveň zůstalo únosné. Hledala jsem rovnováhu mezi drsností a pravdivostí, aby z textu doslova čpěla toxicita takového vztahu. Ale Tajemný soused není jen o temnotě. Má několik vrstev příběhů – kromě Annina osudu se čtenáři postupně dočtou o životech dalších postav, jejich rozhodnutí i tajemství, která se v závěru všechna propojí. Právě v tom propojení, v těch souvislostech, vidím sílu celé knihy.

Nedílnou součástí vašich knih je erotika. V takových případech autor vždy obnažuje i sám sebe. Co vám dává odvahu to udělat?

Přirozenost. Erotika je totiž nedílnou součástí našeho života. Je stejně přirozená jako potřeba jíst, pít nebo dýchat. Nejraději na ní mám smyslnost – tu vášeň, která se dá tak nádherně opsat. Vždyť čeština je nejdokonalejším jazykem pro psaní! A protože mám v životě nejraději výzvy, i psaní erotických scén je pro mě výzvou – napsat je bez vulgarit, bez zbytečných detailů, spíš s využitím představivosti. Ta je podle mě tím nejlepším kořením.

Z autorky jste se stala i spoluzakladatelkou nakladatelství. Co vás k tomu kroku vedlo?

Důvodem, proč jsme s Milošem založili nakladatelství, byla netečnost těch, kam jsme poslali můj první rukopis. Nakonec jsme se rozhodli vydat knihu sami – a právě ten krok nám otevřel cestu do distribuce. Knižní svět je náročné místo, ale když si člověk chce splnit sen a stojí za ním čtenáři a jejich dobré recenze, bojuje se mnohem radostněji.

Tereza Herz Pokorná