Včera mne Taťka Miuoš naprosto dostal. Zkusil jsem jeho korunovačně-klenotnickou příhodu popsat z jeho pohledu, tedy pojmout to jako státnický, prezidentský, vnitřní monolog. Nevařil jsem u toho z vody, jelikož jsem opak abstinenta, tedy dost přesně vím, co se člověku odehrává v hlavě, když je totálně na sráč.
„Ty krávo, dveře, držte mě držte mě, zvednout nohu, jasně, kurva to dám, to musím dát, votočit se, do hajzlu, ta zeď byla vo krok dál, narazil jsem si prdel, ale hezky to pruží, hele, ještě jednou, duc duc, pičo lambáda, ale dost, dost, jsem prezident, nejsem žádnej vozembouch a vo co tady de, kurva takovejch lidí, hele Nečas, ten nám taky narost a čumí, jak když mu nadloube, ty vole, ten pomaže, Mirek už má velký plány a teď udělám krok dopředu a šmankote ta hlava je dnes děsně těžká a dám si ji na stranu a nesmím zapomenout na kterou a jo, asi nějaká sláva, hele černoprdelník je tu taky a venku musí foukat, všechno se to tady kejve a duc duc, ten Nečas má rameno pevný jak barák, kurva nečum, dyť je prdel, ne, tej vodky bylo požehnaně a cože, že mám jít k tomu stolku a to ne, to fakt ne, navíc je po cestě schod a kurva kejvou, že fakt mám a tak jo a ty vole podlahy do kopce mě sraly vždycky a stolek jo, co teď, asi se vo něj vopřít a co dál a kde je kurva někdo, kdo by mi řek co dál a svíčky, velký, jednu si pohladím, je tak heboučká a hudba tu nehraje, tohle je fakt sešlost šílená, samý protažený xichty a ticho jak v hrobě a kurva to musím Mirkovi říct, že sem musí příště dát gramofon a udělám si na ponožce uzel, abych nezapomněl, protože toho mám moc a ještě deme k Medvídkům a ne, uzel dělat nebudu, už bych nevstal a tady se něco blejská, ty krávo, takovejch kamínků, hele vysypanej krasohled a kurva proč nehrajou a Když do Prahy Rudá vojska vjela a na Letné zaduněla děla a nebudu a nebudu a nebudu zpívat a poserte se, fakt, jak spolek exorcistů a netvařte se tak pitomě, budem v televizi, tak ať to má fazónu a co teď, ty vole, nějak mě to nakoplo, vracečka vostrá jak břitva, hlavně neblejt, není do čeho, možná do toho blejskavýho, ale je to do hajzlu celý děravý, vod molů, tohle kaviár neudrží a jo, dám to, dám to, dám to, dyť sem prezident a už mě to u toho stolku točí, jestli tohle je raut, tak to dost posrali a někdo pude na hodinu a votočit se, jo, pomalu, neměl bych něco říct, možná jo, ale kurva co bych měl říct, možná ten vo Pepíčkovi, jak šukal... ale ne, jebu na ně, já tu prdel dělat nebudu a krok, Miuoši udělej krok a ještě jeden a jo, seš dobrej a to mě fakt sere, že se pochválím jen já sám a ještě a kurva schod a pičo pičo pičo pičo pičo chyť mě, dělej, ten černoprdelník má taky reflexy jak unavenej, ty krávo, to bylo vo fous a jo, se neposerte, hele, tady je další stolek, si na něj sednu, ne vopřu se, tak jako státnicky přidržím, no to je sešlost, Rusáci aspoň na ambasádě tancujou kozáčka, tady se nikdo ani nehne, Nečasi co čumíš, ale neboj, užs dočuměl a hele, Němcová, ta je taky na každým pohřbu a co teď, mám si někde lehnout, ty vole točí se to jak řetězák, hlavně se tvářit chytře, dám na tři dny ramadán, jenom střiky, trochu se vypucovat, dávam těm kreténum ještě minutu, aby mě našli a vodvedli, jinak se zebliju tady a ty vole už to přichází, už je to tady, dvouvrstvý nádherný vokno se vzduchovou mezerou a ty pičo už je po všem a musím se někoho zeptat, vo co tady dneska těm idiotům šlo.“
Tačvúd s Gekonem věští zamračeno s občasným deštěm, středně silným větrem a nepatrně zvlněnou izotermou. Jinak že prej budou celej den odpočívat. Budu odpočívat též, tedy než vyrazím Na půl cesty na jedno osvěžující.

To je vše.

Green Scum