Encyklopedie posbíraná z rádia

/ Tomáš Weiss

Jsou stanice Českého rozhlasu, kde má mluvé slovo stále ještě smysl a kvalitu. A věda a technika tu má občasné, ale velmi kvalitní zastání. Ať už je to legendární Meteor nebo třeba pořad Laboratoř. Problém rádia, přestože má dnes mohutné archivy je to, že se tu informace mihne...a kdo není ve střehu, nepostřehne. I proto vyšla kniha Kde má cvrček uši aneb Chytrej jako rádio.
Jsou stanice Českého rozhlasu, kde má mluvé slovo stále ještě smysl a kvalitu. A věda a technika tu má občasné, ale velmi kvalitní zastání. Ať už je to legendární Meteor nebo třeba pořad Laboratoř. Problém rádia, přestože má dnes mohutné archivy je to, že se tu informace mihne...a kdo není ve střehu, nepostřehne. I proto vyšla kniha Kde má cvrček uši aneb Chytrej jako rádio.

Je meloun ovoce, nebo zelenina?

Rozhodnout o tom, jestli je plod rostliny ovoce nebo zelenina, je někdy velmi složité. Zástupci různých oborů a profesí mohou používat odlišné definice, a proto se ne vždy shodnou. Z tohoto důvodu je meloun někdy považován za ovoce a jindy za zeleninu.

Například pro kuchaře je důležité, jak se plod používá a jak chutná. Ovoce je tedy všechno, co se obvykle servíruje jako zákusek. Podle této definice se díky své sladké a osvěžující chuti řadí mezi ovoce i meloun.

Podle botanika je ovoce každá bylina nebo dřevina, která má semena v dužnatém plodu, což opět meloun splňuje. Podle této definice je meloun bobule jako jahoda nebo malina. V takovém případě bychom však museli zařadit mezi ovoce například i papriku, lilek nebo okurku.

Se zcela jinými argumenty by přišel zemědělec. Meloun je z čeledi tykvovitých a podobně jako další plody rostlin z této čeledi se řadí mezi plodovou zeleninu.

Pro zahradníka je řešení nejjednodušší – ovoce definuje jako plod dřeviny. A protože meloun je plodem jednoleté byliny, ovocem není. Tím se vracíme na začátek. Meloun je zelenina pro zemědělce i zahradníky, ale splňuje mnoho jiných definic, kterými jiné obory definují ovoce.

 

Od kdy pijí Češi kávu?

Ranní šálek kávy představuje pro mnohé z nás doslova rutinní záležitost. Není divu, každý Čech jí spotřebuje v průměru dvě kila ročně. Jak to bylo u našich předků?

První Češi, kteří podle historických záznamů ochutnali kávu, byli patrně Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic. Stalo se tak na konci 16. století na jejich cestě do Cařihradu. Do našich zemí se tento nápoj dostal až o něco později. Podle některých výkladů se tak stalo v souvislosti s vítězstvím nad Turky, kteří obléhali Vídeň. Káva tehdy měla představovat jednu z válečných kořistí. Existují však i další verze. V roce 2011 archeologové informovali o objevu zrnek kávy v klenebním zásypu Pražského hradu. Tato zrnka pocházela z konce 16. století. Je tedy pravděpodobné, že si na tomto horkém nápoji pochutnával již Rudolf II.

Tak nebo tak trvalo více než století, než se káva dostala do povědomí širších vrstev. První kavárna na našem území byla otevřena v Brně v roce 1702 Turkem Ahmedem. Ve stejné době začal šířit kávu v Praze Arab Gorgos Hatalah il Demški, mezi Pražany známý jako Jiří Deodatus. Podle pověsti chodil po Praze a neznámý exotický nápoj nabízel kolemjdoucím. V roce 1714 si založil první kavárnu U Zlatého hada.

Kvůli své vysoké ceně byla káva po dlouhou dobu výsadou pouze bohaté vrstvy měšťanů. Pro svou hořkou chuť byla považována za žaludeční lék a prodávala se v lékárnách. Postupně se ale rozšířila i mezi širší vrstvy.

 

Odkud pochází slovo hipster?

Pojem hipster představuje jeden z nejvíce skloňovaných pojmů současné mladé generace. Odkud pochází a co vlastně označuje?

Pojem hipster označuje podle slovníku Urban Dictionary člena subkultury ve věku dvaceti až třiceti let, který si cení progresivní politiky, kreativity, nezávislé hudby, myšlení a umění a naopak odmítá masovou kulturu. Tento pojem, se kterým se někdy pojí i negativní konotace, se začal více skloňovat koncem devadesátých let. Málokdo však ví, že původ tohoto slova je třeba hledat již mnohem dříve. Konkrétně ve třicátých až čtyřicátých letech 20. století ve Spojených státech.

Jako hipsteři se tehdy označovali mladí jazzoví fanoušci z dobře situovaných bělošských rodin, kteří se v rámci revolty zhlédli v hudbě, životním stylu i jazyku Afroameričanů. Jako první jej nejspíš pro své obecenstvo použil pianista Harry Gibson na albu Boogie Woogie In Blue. Později v padesátých letech rozšířili tento termín beatnici (v čele s Kerouacem) a ve své eseji Bílý černoch: zběžné úvahy o hipsterech také spisovatel Norman Mailer.

S příchodem kontrakultury hippies se slovo hipster přestalo používat a vrátilo se až ve své současné podobě.

 

Jak se ve Francii říká francouzským polibkům?

Francouzský polibek platí za synonymum vášně. Věřili byste, že Francouzi pro tento způsob líbání ještě donedávna neměli žádné označení?

Ne, že by Francouzi tento druh vášnivého polibku neznali, neměli pro něj však žádný specifický pojem a označovali jej opisně, jako „líbání s jazykem v puse“. Teprve v roce 2013 se ve slovníku objevilo slovo galocher, což v překladu znamená zhruba „klouzání po ledu“.

Podle antropologických poznatků se naši předci při seznamování očichávali. Čichové vjemy byly zdrojem informací o zdraví, genetické výbavě, ale třeba i o probíhající ovulaci žen. A právě ze vzájemného očichávání vzniklo líbání a tak i francouzský polibek. Líbání coby vyjádření milostných citů má podle badatelů původ v Indii. Do Evropy se tento zvyk měl dostat společně s Alexandrem Velikým.

Záznamy o tzv. francouzském polibku najdeme už u Ovidia, staří Římané mu tehdy říkali polibek duše. Ve středověku byl znám jako florentinský polibek a církev jej tehdy považovala za těžký hřích. Termín francouzský polibek vymysleli až ve 20. století Anglosasové, kteří se vraceli z první světové války plni myšlenek na vášnivé Francouzky. Toto označení posléze vstoupilo i do dalších jazyků.

Další články

Existuje několik zdatných popularizátorů psychoterapie. Americký psycholog a spisovatel Irvin D. Yalom (1931) k nim už několik desetiletí patří. Právě vyšla další jeho kniha - Hovory k sobě, plná příběhů, v nichž jde zjednodušeně o schopnost být naprosto přítomen v daný okamžik s pacientem a mluvit s ním o jeho největších bolestech a nejhlubším strachu. Být k tomu vycvičen a umět se zeptat.
Ukázky

Návštěva u dušaře - další z knih Irvina D. Yaloma

Existuje několik zdatných popularizátorů psychoterapie. Americký psycholog a spisovatel Irvin D. Yalom (1931) k nim už několik desetiletí patří. Právě vyšla další jeho kniha - Hovory k sobě, plná příběhů, v nichž jde zjednodušeně o schopnost být naprosto přítomen v daný okamžik s pacientem a mluvit s ním o jeho největších bolestech a nejhlubším strachu. Být k tomu vycvičen a umět se zeptat.
 | Irvin D. Yalom
Křižáci kontra mohamedáni? To je náš svět? Takový je náš obzor, který si necháváme formovat jalovými debatami kolem nás? Staňte se buddhisty a basta. Jasně -  kdo bude nábožensky zlobit, měl by být posazen před květ lotosu a tváří v tvář sám sobě s některými pitomostmi skoncovat - a to včetně buddhistů, co to vzali za špatný konec. Pro začátek může mít po ruce knihu Co z vás nedělá buddhistu. Tady ukázka z autorova úvodu.
Ukázky

Buddhismus do škol?

Křižáci kontra mohamedáni? To je náš svět? Takový je náš obzor, který si necháváme formovat jalovými debatami kolem nás? Staňte se buddhisty a basta. Jasně - kdo bude nábožensky zlobit, měl by být posazen před květ lotosu a tváří v tvář sám sobě s některými pitomostmi skoncovat - a to včetně buddhistů, co to vzali za špatný konec. Pro začátek může mít po ruce knihu Co z vás nedělá buddhistu. Tady ukázka z autorova úvodu.
 | Dzongsar Jamyang Khyentse
"Není pravda, že bych kdy Hitlera obdivoval. Ovšem v raných letech, než Hitlera nakonec ovládl mocenský ďábel, uskutečnil mnoho reforem a do určité míry německému národu konstruktivně sloužil. Něco podobného jsem říct mohl, když jsem zároveň hovořil o možných vznikajících nebezpečích, jak už jsem o nich předtím psal. Když prohlásím historický fakt, lidé okamžitě dojdou k rychlému závěru, že to naznačuje obdiv!" Víc v knize Rozhovory s C.G.Jungem.
Ukázky

C.G.Jung a nacismus?

"Není pravda, že bych kdy Hitlera obdivoval. Ovšem v raných letech, než Hitlera nakonec ovládl mocenský ďábel, uskutečnil mnoho reforem a do určité míry německému národu konstruktivně sloužil. Něco podobného jsem říct mohl, když jsem zároveň hovořil o možných vznikajících nebezpečích, jak už jsem o nich předtím psal. Když prohlásím historický fakt, lidé okamžitě dojdou k rychlému závěru, že to naznačuje obdiv!" Víc v knize Rozhovory s C.G.Jungem.