Čuchni si, je cítit Krchovským
/ Tomáš Weiss
Není dnes jiného básníka, který by byl v českých zemích (ale i na Slovensku) tak čten, jako je J.H. Krchovský (1960). Jeho precizní čtyřtaktní pravidelný verš mu už několik desetiletí - publikovat začal v samizdatu někdy kolem roku 1980 - umožňuje rozehrát jak dekadenci, tak podvratnou sebeironii života, kterým člověk, zcela bez ironie ze samé jeho podstaty, "trpí a sám je jím trpěn". Jeho očekávaná nová sbírka Já už chci domů je právě v tiskárně.
Já už chci domů, stýská se mi tady
už přijeďte si pro mě, já chci domů!
Váš… Přilepil jsem známku slzou z brady
a neodeslal. Nemám kam a komu
......................
Jestliže, bože, jsi, tak už mě neser
podmínky, kterýs dal, jsou prostě nefér!
nikdo mi neřekl při cestě na svět
že jednou budu zas muset jít nazpět
...............
Vyblil jsem stříbro, smlčel zlato
dusím se, bože, darem tvým!
a čím míň život stojí za to
tím víc já kretén na něm lpím
.................
Jsem asi jinej, toť můj cejch
s nímž v klauzuře má duše úpí
… většina lidí není zlejch
jsou jenom blbý. Hnusný! Tupý!
Já už chci domů
224 Kč
Další články
Cena Josefa Škvoreckého 2015 pro Vladimíra Poštulku
...a jeho knihu Hřbitovní kvítí na smetaně. Vladimír Poštulka(* 1943) je známý český textař, spisovatel a gourmet-kritik. Napsal na pět set textů k písním, z nichž k nejznámějším patří např. Sladké mámení; Veď mě dál, cesto má; Bludička Julie; Pojď stoupat jak dým. Je autorem divadelních her (Děti noci, Dynamit, O princezně loupežnici) i filmových a televizních scénářů (např. Evžen mezi námi, Všechno nebo nic, AEIOU).
Válečný příběh slepé francouzské dívky a německého sirotka
Myšlenka, že válka si své oběti vybírá na všech stranách, a je vlastně dramatickou kulisou pro dny, které mají i nadále 24 hodin a člověk se s nimi musí nějak utkat, není nijak čerstvá. Vždy zálěží na tom, jak se s tématy jako jsou láska, smrt, mládí, lidskost dokáže autor utkat a v kulisách lidského zabíjení o nich vyprávět. Podle celosvětového úspěchu knihy Jsou světla, která nevidíme se to Američanovi Anthonymu Doerrovi povedlo čtivě a neobvykle..
Jak se žilo biomanželce, když Mojmírovi praskla aorta
Po Biomanželce i Biomanžel - nová kniha Michala Viewegha je tradičně lehce přeexponovaným zápisem z vlastního života. Protože ale autor dobře ví, že zapsat "jen to, co se stalo"je nuda, podává tedy soukromou realitu nasycenou a zahuštěnou dalšími fantaziemi a dotaženými představami. Ano, takhle vypointované je to nakonec mnohem zábavnější bio, tedy auto-bio -grafo.