Maxine má o kus dál v ulici malou agenturu na vyšetřování podvodů nazvanou KONTRO-KOMPRO (kdysi letmo zvažovala, že přidá ještě –KATR, ale záhy jí došlo, že je to jen zbožné přání, ne-li přímo sebeklam), v budově bývalé banky, do které se vchází přes vestibul, jehož strop se klene tak vysoko, že ho v dobách, kdy ještě nebylo zakázané kouření, člověk někdy ani neviděl. Tento chrám financí otevřeli krátce před Krachem v devětadvacátém, ve slepém poblouznění nikoli nepodobném nedávné internetové bublině, a během let ho příčkami rozdělili a načlenili tolikrát, až vznikl sádrokartónový palimpsest, který poskytuje přístřeší ohrožené mládeži, hašišáckým snílkům, lovcům talentů, chiropraktikům, malým ilegálním robotárnám, miniskladům pro kdovíjaké druhy kontrabandu a v současnosti, na podlaží vedle Maxine, také seznamce zvané Jente Express, cestovní kanceláři Tamatam, voňavé ordinaci a čekárně akupunkturisty a specialisty na bylinky doktora Yinga a na úplném konci chodby Volným prostorám, dříve Balíkům bez hranic, kam nechodil téměř nikdo, ani když byly v provozu. Současní nájemci pamatují časy, kdy na každé straně lítaček svázaných nyní řetězem s visacím zámkem stály uniformované gorily s uzinami v prackách a proti podpisu přebíraly tajuplné dodávky a zásilky. Představa, že by automatické zbraně mohly kdykoliv spustit, dodávala pracovnímu dni jistý motivační říz, ale dnes Volné prostory už jen dlí a vyčkávají. Jen co Maxine vystoupí z výtahu, hned přes chodbu a skrz dveře slyší Daytonu Lorrainovou, jak s hlasem nastaveným na hysterično opět zneužívá firemní telefon. Po špičkách vklouzne do kanceláře, zrovna když Daytona ječí: „Já ti ty zkurvený papíry teda podepíšu, ale pak končím, jestli chceš bejt za fotra, tak se o tyhle píčoviny starej sám,“ a praští sluchátkem.