ukázka z úvodu knihy od Oldřicha Krále z roku 1971:

Tato kniha není ani tak antologií poezie jako spíše jakýmsi text-appealem onoho prostoru, v němž se báseň teprve rodí a poezie má svůj byt. Suma textů, jež se tu setkaly, je pokusem o plastickou mapu té imaginární krajiny, v níž stál čínský básník, když psal (nebo jen prostě říkal) svůj verš. Neboť jsem vždycky cítil jako neodčiněný handicap obou - evropského čtenáře i čínského verše, že ve chvíli vzájemného setkání verš s sebou nenese charakteristickou krajinu svého vzniku, o níž náš čtenář nemá odjinud představu. A přitom mnohé čínské básně nejsou nic jiného než nejkratší záblesky, v jejichž prudkém světle se na krátký ducha mih vynoří ze tmy podvědomí a šerosvitu vědění skupiny mnohovýznamných tvarů, představ, myšlenek a pocitů bez magického umění básnikova nejhloběj zasutých.

Tato kniha je tedy prostým sebráním textů, v nichž se tvořil určitý velmi výrazný básnický postoj a filosofie čínského člověka. Neboť je jisté, že i to umění, jež se dělá ze slov - poezie, rodí se z mlčení a mlčení je jí třeb ajako vzduchu. Jako je třeba ticha k životu. Třebas jen proto, že byl život dočasně zpustošen a řeč se znemožnila.

Tao co se dá povědět

už není Tao

Jméno co se dá jmenovat

už není to jméno

nebo:

v nebytí jména je počátek nebe a země

a bytí jména je matka všech věcí

proto:

nahlédnem jeho tajemství

když o ně nestojíme

a zhlédnem jeho vnějšek

když se pídíme

LAO ´C