Turnový háj 4
/ 
Eva Turnová
Eva Turnová
Na začátku byl pokus sebrat pravidlené sloupky z časopisu Instinkt. Tak vyšel první Turnový háj. Teď jsme u "čtyřky" a zdá se, že hudebnice a výtvarnice Eva Turnová to ráda píše a dost lidí už si to oblíbilo. Ex-baskytaristka Plastiků se, zdá se, v krátkém sevřeném psaní cítí dobře. Prý si na limitovanou formu tak zvykla, že když se ji někdo po telefonu optá, jak se má, odpoví na 1400 znaků.
Bucket list
V jednom z návodů na život, se kterými se v poslední době roztrhl pytel, figuruje tak zvaný „bucket list“, v němž by se měl člověk zamyslet nad tím, co chce stihnout před smrtí. Sousloví zřejmě souvisí s frází „kick the bucket“ neboli „natáhnout bačkory“.
Na netu dokonce existuje seznam doporučených činností, mezi které patří: naučit se cizí jazyk, proletět se balónem, zaběhnout maratón, dosáhnout ideální váhy, jezdit na kajaku, tančit bosý v dešti, zasadit kytku a dívat se, jak roste.
Přemýšlím o tom, jestli štěstí tkví v činnostech, a když si někdo odškrtne obeplutí světa, bude víc happy. Proč se veverka nepustí do studia oslího jazyka, medvěd neomezí přísun medu kvůli nadváze a ryba netrénuje na výstup na Říp?
Ale věčně něco řešící člověk, to je jiná káva. Představuju si čtenáře článku, kterému najednou dochází, že pracuje v řeznictví, přestože má jednoznačně na víc. Sepíše bucket list a praští s kýtou, aby mohl tančit bosý v dešti kolem květiny, která roste. Stárnoucí prostitutka si uvědomí, že chtěla původně drandit na kajaku, střihne si kurs a svým štamgastům pak doplní rejstřík o eskymáka. Undergroundový básník naskakuje do horkovzdušného balónu a mění svůj dekadentní styl na sluníčkový.
Ale proč nezkusit všechno. Naplnili jsme tedy na mejdanu kýbl papírky a každý si vytáhl tři.
Na mě vyšlo: sjet špičkovou sjezdovku na lyžích, naučit se „ahoj“ padesáti jazyky a říct někomu veřejně, že ho mám ráda.
Vytáhla jsem dřevěné lyže bez hran po dědovi. Hned na prvním slalomu jsem hodila záda.
Noha je v kýblu, takže ještě nejmíň pět neděl nenatáhnu ani bačkory.
Ahoj, hello, zdrávstvuj, hola, čus, Johanko, mám tě moc ráda…
Přemýšlím o tom, jestli štěstí tkví v činnostech, a když si někdo odškrtne obeplutí světa, bude víc happy. Proč se veverka nepustí do studia oslího jazyka, medvěd neomezí přísun medu kvůli nadváze a ryba netrénuje na výstup na Říp?
Ale věčně něco řešící člověk, to je jiná káva. Představuju si čtenáře článku, kterému najednou dochází, že pracuje v řeznictví, přestože má jednoznačně na víc. Sepíše bucket list a praští s kýtou, aby mohl tančit bosý v dešti kolem květiny, která roste. Stárnoucí prostitutka si uvědomí, že chtěla původně drandit na kajaku, střihne si kurs a svým štamgastům pak doplní rejstřík o eskymáka. Undergroundový básník naskakuje do horkovzdušného balónu a mění svůj dekadentní styl na sluníčkový.
Ale proč nezkusit všechno. Naplnili jsme tedy na mejdanu kýbl papírky a každý si vytáhl tři.
Na mě vyšlo: sjet špičkovou sjezdovku na lyžích, naučit se „ahoj“ padesáti jazyky a říct někomu veřejně, že ho mám ráda.
Vytáhla jsem dřevěné lyže bez hran po dědovi. Hned na prvním slalomu jsem hodila záda.
Noha je v kýblu, takže ještě nejmíň pět neděl nenatáhnu ani bačkory.
Ahoj, hello, zdrávstvuj, hola, čus, Johanko, mám tě moc ráda…
Další články
Co všechno se dá z básně dozvědět o místě jejího vzniku
Ano, je to kniha pro lidi, kteří mají o poezii a její zákoutí hlubší než jen čtenářský zájem. Musí vás zajímat, co tím ( a proč) chtěl básník říci. U téhle knihy pak speciálně to, jak se místo, kde poezie vzníká, otiskne do její podoby. Moře, město, poušť, ostrov. Ale nejen místo pouze fyzicky, ale i se vší svojí energií a významy, které do ní lidí za staletí vtiskli. Přiloženo CD s recitací poezie.
Jen třídit odpad nestačí, lepší je nechávat ho po sobě co nejmíň
Pamatujete na knihy Tyranie okamžiku, čili knihu o tom, jak spoříme čas, abychom ho měli stále méně, nebo na Syndrom velkého vlka, knihu o to, že nadbytek a přebytek nám vlastně moc štěstí nepřináší? Norský sociální antropolog umí o té naší civilizované modernitě psát zajímavě a přesvědčivě. Daří se mu, že nad jeho knihami lidé začnou přemýšlet o svém životě. Tak třeba: jak za sebou nenechávat takový odpadkový svinčík?
Tao promluvilo mlčením
Když v roce 1971 vyšla kniha Tao - texty staré Číny, byla to pro českého čtenáře až nečekaně intezivní výprava do krajiny čínské poezie. Pro Klub přátel poezie ji připravil překladatel Oldřich Král. Na konci minulého roku vyšla reedice této knihy, teď už pod původním, tehdy zakázaným názvem Kniha mlčení. V typo úpravě Oldřicha Hlavsy, s původní nahrávkou recitace, kde vybrané texty recitují Jan Werich, Radovan Lukavský, Václav Voska a Josef Kemr. Vychází k 85. narozeninám překladatele.