Na netu dokonce existuje seznam doporučených činností, mezi které patří: naučit se cizí jazyk, proletět se balónem, zaběhnout maratón, dosáhnout ideální váhy, jezdit na kajaku, tančit bosý v dešti, zasadit kytku a dívat se, jak roste.
Přemýšlím o tom, jestli štěstí tkví v činnostech, a když si někdo odškrtne obeplutí světa, bude víc happy. Proč se veverka nepustí do studia oslího jazyka, medvěd neomezí přísun medu kvůli nadváze a ryba netrénuje na výstup na Říp?
Ale věčně něco řešící člověk, to je jiná káva. Představuju si čtenáře článku, kterému najednou dochází, že pracuje v řeznictví, přestože má jednoznačně na víc. Sepíše bucket list a praští s kýtou, aby mohl tančit bosý v dešti kolem květiny, která roste. Stárnoucí prostitutka si uvědomí, že chtěla původně drandit na kajaku, střihne si kurs a svým štamgastům pak doplní rejstřík o eskymáka. Undergroundový básník naskakuje do horkovzdušného balónu a mění svůj dekadentní styl na sluníčkový.
Ale proč nezkusit všechno. Naplnili jsme tedy na mejdanu kýbl papírky a každý si vytáhl tři.
Na mě vyšlo: sjet špičkovou sjezdovku na lyžích, naučit se „ahoj“ padesáti jazyky a říct někomu veřejně, že ho mám ráda.
Vytáhla jsem dřevěné lyže bez hran po dědovi. Hned na prvním slalomu jsem hodila záda.
Noha je v kýblu, takže ještě nejmíň pět neděl nenatáhnu ani bačkory.
Ahoj, hello, zdrávstvuj, hola, čus, Johanko, mám tě moc ráda…