ZAMYŠLENÍ

Dědictví privilegovaných

V zemědělské společnosti mohl člověk prodejem vlastních exkrementů získat peníze, ovšem dnes dosáhla urbanizace bodu, kdy naopak musí za jejich likvidaci platit. Na mnoha místech dostanete peníze za to, že na stanovené místo vrátíte plastové obaly nebo láhve od piva. Funguje to tak, že obchod zaplatí dodavateli nápojů zálohu za láhve, zákazník pak obchodu zaplatí zálohu, a přinese-li láhev zpět, záloha se mu vrátí. Obchod prázdné láhve za stejnou cenu prodá zpět dodavateli, který je opětovně využije. Je to úžasný příklad uzavřeného ekonomického cyklu založeného na recyklaci plastů, kdyby to ovšem v praxi fungovalo. Ukazuje se totiž, že enormní množství plastových láhví se exportuje do zemí třetího světa, protože je ekonomicky výhodnější je recyklovat tam. Navíc bychom se dokonce mohli snad bez většiny láhví obejít. Poté, co se v 50. letech minulého století jeden americký reklamní agent holedbal, že s pomocí reklamy dokáže lidem prodat prakticky cokoli, třeba i vodu, roste prodej láhví na celém světě raketovým tempem. Týká se to dokonce i zemí, kde z kohoutků teče voda prvotřídní kvality. Existuje studie, podle níž je množství energie spotřebované na výrobu a distribuci litrové láhve vody minimálně 1100krát vyšší než litr vody z kohoutku. To, že člověk nakonec vrátí do obchodu zálohovanou láhev, tedy naši planetu nezachrání. Kultura by se mohla poučit z fungování lidského těla. Jak nám připomíná Henrik Sinding-Larsen, lidské tělo vyloučí denně přibližně „sedm litrů slin a dalších sekretů do žaludku a střev, což je mnohokrát více, než kolik denně vypijeme“. Jak je to možné? Trávicí systém je schopen vodu velmi účinně recyklovat a vracet zpět do oběhu.

S odpadem často nakládáme jako se zubní pastou v tubě s pevně zašroubovaným víčkem: zmáčkneme ji, ale pasta se pouze přemístí z jedné strany tuby na druhou. Když byla v roce 2001 uzavřena skládka Fresh Kills, začalo město New York vyvážet odpadky do jiných částí USA i do dalších zemí. Můžete kopat díry do země, pálit odpadky a vše organické kompostovat, ovšem hromady odpadků se stejně nepřetržitě zvětšují. Odpadky lze samozřejmě vyvážet do zahraničí. Vývoz odpadků z USA se od začátku tisíciletí mnohonásobně zvýšil a množství se odhaduje na více než miliardu tun. Jak zde již bylo uvedeno, mnohé z toho se vozí do Číny, kde pracovití dělníci vybírají drahé kovy, plasty a další použitelné materiály. Tuto práci obvykle vykonávají ženy a děti, jež nemají k dispozici žádné ochranné pomůcky a vydělávají méně než třicet korun denně. I Norsko část odpadu vyváží, podle oficiálních statistik se jedná o cca 800 000 tun ročně. Ve skutečnosti je toto číslo vyšší. Vezměte si například vývoz norských lodních vraků. Jen tanker „Sea Giant“ patřící norskému lodnímu magnátovi Johnu Fredriksenovi vážil 555 000 tun a ten byl v roce 2004 prodán pákistánské firmě, čímž byla vytvořena pracovní místa pro několik set dělníků, kteří loď postupně rozebírali. Samozřejmě bez ochranných pomůcek, za plat kolísající mezi 24 a 80 korunami za den.

V zemi s relativně malými rozdíly mezi chudými a bohatými všechny indikátory naznačují, že přichází čas na ochranu životního prostředí. Dnes už opět můžeme chytat ryby v Temži a dokonce i ve víceméně čistém Oslofjordu to před sto padesáti lety nebylo možné. Skandinávské lesy už neohrožují kyselé deště, poté co se v západní Evropě přestalo využívat uhlí. V evropských zemích už velká část třídění odpadu probíhá strojově a dokonce i v USA – což je země, o níž se už v roce 1971 říkalo, že průměrná evropská rodina by vyžila jen z jídla, které americká rodina vyhodí! – roste podíl odpadu, který se recykluje. V New Yorku zahájila provoz továrna vyrábějící z kalu hnojivo, jehož množství odpovídá obsahu více než 500 nákladních vagonů ročně. To je dobrá zpráva nejen pro americké farmáře, ale i pro ústřice u Long Islandu.

V zemích s velkými sociálními rozdíly, jako je Brazílie nebo Čína, je situace jiná. Bohatí se tam opevňují ve vzdušných a zelených částech měst a mají k dispozici obrovské zásoby pitné vody. Chudí dýchají smog, brodí se v zapáchajícím bahně a v pravidelných intervalech podléhají epidemiím nemocí ze znečištěné vody. Ti, kteří si živobytí obstarávají na skládkách odpadků z domácností bohatých, ani nejsou nejchudší.

Čím levnější je zboží, tím více odpadu společnost produkuje. Čím dražší jsou služby, tím výhodnější je vyměnit za nové cokoli, co nefunguje na 100 %. Proč bych měl měnit zip na staré kožené bundě, když je levnější koupit si novou? Proč byste si nechávali opravit videokameru, když můžete za cenu opravy získat novou, lehčí a s více funkcemi? Člověk většinou nepřemýšlí nad tím, že nová kamera obsahuje vzácné kovy, které ze smradlavé skládky vybíraly holýma rukama čínské děti. Nic v našem okolí nás nenutí, abychom takto uvažovali. Jednoho dne nám ale nic jiného nezbyde a najednou bude jasné, že celý svět je uzavřený cyklus, kde vše má svoje místo a zároveň se neustále proměňuje. Do té doby je čistý vzduch a životní prostředí bez odpadků právem privilegovaných, jak tomu ostatně bylo vždy.