Ukázka z 1. kapitoly Bdít ve snu

.....

To, že lucidní sny mohou zlepšit kvalitu života, se týká naší každodenní i každonoční zkušenosti. Je tomu tak mimo jiné proto, že jakékoli poznání, které získáte v lucidních snech, můžete následně využít i během svého bdělého života. Ba co víc, totéž platí ve stejné míře i naopak: to, co jste se naučili v bdělém životě, si s sebou přinášíte do svých lucidních snů. Ani jedno z toho však bohužel neplatí pro člověka snícího běžným způsobem, který postrádá přímé propojení mezi sny a bdělým životem. Lidé, kterým se zdají pouze klasické nelucidní sny, obvykle trpí charakteristickým druhem amnézie když jsou vzhůru, pamatují si své sny jen obtížně, a když sní, svůj bdělý život si vybavují jen jakoby skrz pokřivené zrcadlo, nejasně a zkresleně, nebo vůbec. Můžete se pochopitelně ptát, co je na tom špatného. Proč by mělo záležet na tom, jestli žijeme jeden život, nebo dva? Místo odpovědi vám nabídnu následující přirovnání: představte si, že by spolu sudé a liché dny v měsíci z nějakého důvodu souvisely tak málo, že byste si každý den byli schopni vybavit pouze myšlenky a činnosti jen z jedné půlky vaší minulosti, tj. podle situace pouze z lichých nebo sudých dnů. Rozhodněte sami: vadilo by vám to? V lucidních snech je ale rouška amnézie stržena, naše paměť je jasná, a lucidita tak vytváří most mezi denním a nočním světem.

Skeptik může namítnout, že taková analogie je zavádějící. Koneckonců sudé i liché dny bdělého života jsou přeci stejně důležité - může ale snový svět nabídnout něco srovnatelného se světem každodenní reality? Stojí snad snaha o vztyčení mostu mezi světy bdění a snění za tu námahu? Co můžeme očekávat výměnou za čas a energii, strávené zapáleným zájmem o sny jako takové, potažmo úsilím o rozvíjení těch lucidních?

Existuje mnoho odpovědí. Jedna z nich by mohla vycházet z Freudovy koncepce snu jako via regia, královské cesty do nevědomé mysli. Každý, kdo chce rozvíjet svoji osobnost, si může jen stěží dovolit ignorovat hluboké vhledy, které mu nabízí studium vlastních snů. A abychom ze snů mohli vytěžit vše, co nabízejí, musíme v nich být přítomni lucidně. Stručně řečeno, lucidní sny jsou nutností pro každého, kdo usiluje o osobní rozvoj.

Co dalšího kromě zlepšení duševního zdraví nám může svět snů nabídnout? První, co nás v této souvislosti asi napadne, bude zdraví fyzické. Ovšem rozdělení na duševní a fyzické není vždy tak jednoznačné a zakládá se v podstatě na dnes již překonaných filosofických koncepcích. Novější, řekněme systémový pohled chápe zdraví jako sjednocení všech součástí člověka. Sjednocení je zde myšleno ve smyslu harmonického fungování lidského biosystému jako celku. V případě Homo sapiens hovoříme o souladu nejméně tří různých úrovní: biologické, psychologické a sociální. Intuitivní přirozenost tohoto přístupu podtrhuje i fakt, že například v angličtině najdeme pro zdraví (health) taková synonyma jako wholesome, sound či hale, která ve svých mnoha dalších významech sdílejí odkaz na myšlenku úplnosti a sjednocení.

Myšlenku celistvosti na tomto místě zdůrazňuji z toho důvodu, abyste lépe pochopili, proč budu v této kapitole přikládat takovou důležitost sjednocení lidské osobnosti. Krom toho tím připravuji půdu pro odhalení skutečnosti, že psychologické procesy probíhající ve snech mohou ovlivňovat biologické funkce lidského těla, jak ukázaly naše experimenty na Stanfordově universitě. A vezmeme-li v úvahu, že většina nemocí má alespoň zčásti nějaké psychosomatické složky, lze se dokonce domnívat, že lucidní sny by mohly být využity i jakou součást léčby psychosomatických syndromů.

Měl bych se zmínit ještě o jedné oblasti využití lucidního snění, a to při řešení tvůrčích problémů a rozhodování se. V průběhu dějin byly sny často zdrojem inspirace a kreativity v širokém spektru lidského počínání včetně literatury, vědy, techniky, malířství, hudby, filmu a dokonce i sportu. Mezi tvůrčí snílky patřil například Robert Louis Stevenson, který uvádí sny jako zdroj inspirace u nemalého počtu svých děl včetně Podivného případu Dr. Jekylla a pana Hyda; dalším příkladem je třeba opiová báseň Samuela Taylora Coleridge Kublajchán. Mezi vědci můžeme jmenovat třeba německého chemika 19. století Friedricha Augusta Kekulého a jeho ve snu učiněný objev molekulární struktury benzenu či snem inspirovaný pokus Otty Loewiho, prokazující chemický přenos nervových vzruchů, za který obdržel roku 1938 Nobelovu cenu za fyziologii. I v oblasti techniky bychom našli několik vynálezců, kteří své objevy učinili ve snu, mimo jiné například Eliase Howea, jemuž vděčíme za vynález šicího stroje. Malíři také často připisují některá ze svých děl snům William Blake a Paul Klee patří mezi ty nejznámější. I někteří hudební skladatelé čerpali inspiraci ze snů včetně Mozarta, Beethovena, Wagnera, Tartiniho a Saint-Saense. Co se týče kinematografie, existuje nemálo filmů inspirovaných sny: namátkou jmenujme alespoň Loni v Marienbadu Alaina Resnaise, Bergmanovu Hodinu vlka nebo scénář Judith Guestové k filmu Obyčejní lidé. A konečně známý golfový hráč Jack Nicklaus jednou prohlásil, že na to, jak zlepšit svůj výkon o deset úderů, přišel ve snu za jedinou noc! Doufám, že tyto příklady splnily svůj účel, tedy že vás přesvědčily o tom, že lidé odjakživa dostávají ve snech tvůrčí nápady.

......