O několik let později, když jsem na ni víceméně zapomněl a dokončil jsem dva semestry medicínské přípravky na jiné pobočce UMaine, si mě Sam našla a řekla mi, že na čas, který jsme strávili spolu, vzpomíná s lítostí.

Lituje toho, že mě ztratila, protože žádný předtím ani potom ji nemiloval tolik jako tehdy já. Konečně pochopila, jaký to má význam, a chce mi dát druhou šanci.

Zeptala se, jestli ji stále miluji, a já řekl, že ano. Půl roku nato jsme spolu žili – ne s požehnáním jejích rodičů, ale to mi nevadilo, a Sam taky ne.

To je, pane, zvrat!

Vydrželo to asi rok a v té době jsme párkrát zajeli k Santacroceovým a já se ze všech sil snažil je brát stejně jako kdysi. Ale už jsem si u nich zničil všechny šance a oni neznali odpuštění.

Neschvalovali mě a teď, když jsem byl vystřízlivělejší z lásky, neschvalovat mě znamenalo neschvalovat svět. A oni opravdu celý svět neschvalovali: hodnotili ho a odsuzovali.

Dávali peníze na charitu, kupovali potraviny pro bezdomovce, ale chudými pohrdali. Homosexuálům vyčítali, že pokazili Ameriku, a nejspíš to vyčítali i Afroameričanům a pracujícím ženám.

Starý Santacroce, Samin dědeček, choval dost matoucí zášť vůči FDR, mnohými považovanému za jednoho z nejskvělejších amerických prezidentů, který je navíc přes padesát let po smrti. Když se v televizi objevil Bill Clinton, Samina matka musela odejít z pokoje.

Skoro jsem tomu nerozuměl, a tak se pomaličku znovu prosazovalo moje staré já. Přišlo mi nemožné uvěřit, že jsem kvůli těmhle primitivům kdysi zvažoval konverzi ke katolictví, a jako odvetné opatření jsem nutil ubohou Sam, aby snášela dlouhé slovní výpady o pokrytectví katolíků a o všeobecné pitomosti křesťanství jako takového.

A pak, jednoho večera, jsem se u jídelního stolu rodiny Santacroceovy přiznal ke svému ateismu a všichni Santacroceovi se na mě zadívali naprosto vyděšeně.

Sam utekla za matkou, která mě z bezpečí vedlejšího pokoje nazvala zosobněným Satanem a zakázala mi kdykoli znovu vstoupit do jejich domu. Vyhovovalo mi to. Moc dlouho jsme nevydrželi ani my se Sam.

Rodiče požadovali, aby si vybrala mezi mnou a jimi, a ona se nehodlala vzdát těch dvou lidí, kteří ji vypiplali a kteří ji milovali víc než kdokoli jiný na světě.

Rozesmutnilo mě, že ztratím Sam, do které jsem byl blázen a která byla blázen do mě, ale zase mě potěšilo zjištění, že jakmile drcení pod kozačkou poleví, vracím se ke svému někdejšímu já: že ať je to mé já jakkoli mlhavé a náchylné se vytrácet, existuje a dá se k němu vrátit.