Ukázka z knihy Boss Babiš:

Ještě v ten samý týden, kdy Babiš oznámil, že kupuje Mafru, vyvolal sám miliardář první skandál. Choval se jako slon v porcelánu.

V pátek ráno, 28. června 2013, volal politickému redaktorovi Lidových novin Janu Kálalovi a domáhal se odpovědi, proč v deníku chybí zmínka o čtvrteční tiskové konferenci jeho politického projektu ANO 2011. Babiš v telefonátu nejprve kritizoval, že Lidové noviny jeho vystoupení na svých stránkách vůbec nezachytily. Pak opakovaně naléhal a chtěl vědět, na čí pokyn se tak stalo. A rozloučil se vzkazem na adresu vedení redakce Lidových novin: „Doufám, že kluci vědí, co dělají. Asi nevědí, s kým mají tu čest.“

Informace o nepatřičném telefonátu podnikatele Babiše se ihned rozšířila mezi novináře a na sociální sítě.

Babiš si uvědomil, že to přepískl a že bude muset situaci uklidnit. Proto nabídl, že přijede do obou největších redakcí Mafry – do Mladé fronty DNES a do Lidových novin, aby novinářům vysvětlil, že to tak nemyslel.

Mně volala asistentka šéfredaktora MF DNES Lucie Šmoldasová, že v redakci bude setkání s novým budoucím majitelem a že jsem taky zván. Byl jsem právě v autě na pražské Jižní spojce, na cestě za zdrojem k jedné kauze.

Nejdříve jsem si řekl, že na Babiše kašlu. Ale pak mi to nedalo, schůzku jsem odvolal, otočil auto a jel zpátky do redakce. „Třeba bude příležitost mu říct, jakou blbost udělal,“ říkal jsem si.

…

Když Babiš skončil svůj nesourodý monolog, mohli jsme mu položit otázky, které jsme měli na srdci. Já jich měl hodně.

Pro představu, jak debata probíhala, bude lepší ji zaznamenat tak, jak podle mých vzpomínek probíhala…

JK: Spíš nám řekněte, proč jste vstoupil do Mafry? Jaké uděláte první kroky? Změníte vedení?

AB: Proč bych měl měnit vedení?

JK: No tak, neodpovídejte otázkou proč. A řekněte jasně, s čím jste sem přišel?

AB: Já jsem nevěděl, že sem přijdu…

JK: Nebazírujte na slovíčkách. Přece jste Mafru nekoupil, aniž byste si to promyslel, ne?

AB: Mám ve firmě manažera Štěpána Košíka, s ním jsem se radil. Ten mi řekl, co a jak… Viděl jsem to jako dobrou investici. Náš týdeník 5plus2 by se integroval do vašeho Metra. Takže synergie. Ještě nevím, co uděláme s Českou pozicí… Ale to je asi tak všechno. My budeme čekat, že budete fungovat, a my budeme vydělávat peníze.

JK: Takže se vám to líbí, jak to doteď u nás fungovalo?

AB: Ano, samozřejmě. Kvůli tomu jsem to kupoval.

JK: Takže redakční politiku necháte být?

AB: Jo.

JK: Takže o vás můžeme psát jako o kmotrovi? Titulek Kmotr Babiš snesete?

AB: Co je to kmotr?

JK: Co si budeme povídat… Jste člověk, který měl od roku 2000 blízko k sociální demokracii. Pásl jste Stanislava Grosse…

AB: Cože?

JK: Říkal jsem, že jste pásl Stanislava Grosse. Stýkal jste se s ním a určoval, co a jak…

AB: A co je na tom, že jsem se s ním stýkal?

JK: Pak taky s Ivanem Langerem.

AB: Ano, Langerovi jsem byl na svatbě. Znám se i s Topolánkem…

JK: No a tohle všechno jsou lidé, kteří tady v politice reprezentují to zlo. A tohle máme vymazat z paměti? Tak proč se ptáte, co to je kmotr?

AB: Nejsem kmotr.

JK: Jste kmotr.

AB: Kmotr je někdo, kdo krade peníze ze státního. A ovládá nějakou politickou stranu.

JK: Pane Babiši, jak jste řekl, setkali jsme se párkrát a vedli jsme diskusi o kauze Unipetrol…

AB: A co bylo špatně tehdy na Unipetrolu? Že mi to Grégr a Zeman chtěli dát? No to je pravda. Ale nebylo to spojené s ničím. Vy máte zakódované nějaké věci… Já s tím problém nemám. Jestli si myslíte, že jsem kmotr, tak si pište, že jsem kmotr. Já si myslím, že kmotr je Rittig, Janoušek, Dlouhý a Oulický. Já se necítím být Rittigem.

JK: Vy jste kmotr, spící.

AB: A co to znamená, že se probudím?

JK: No a teď se právě probouzíte, bohužel.

AB: To jako že budu krást ze státního?

JK: Takhle to neříkám.

AB: No ale nechápu, proč mě dáváte k tým kmotrům.

JK: Uplatňujete vliv přes politiky – pro svůj byznys.

AB: Já si nemyslím, že jsem kmotr, ale když vám to nevyvrátím, tak se nedá nic dělat.

…

Babiše evidentně tahle debata ani její tón netěšily. Možná byl zvyklý na to, že se s řadou novinářů zná, přátelsky si s nimi povídá a občas jim dá zajímavý tip na práci. A snad si i myslel, že na této poradě budeme všichni vyskakovat radostí a vítat ho jako spasitele.

I když se pak chvíli mluvilo o něčem jiném, bylo znát, že mu v hlavě pořád běží naše předchozí diskuse. Asi ho to trápilo a zřejmě také popudilo. Po chvilce se k tématu sám vrátil.    

Babiš: „Já jsem nic neudělal a vy už dopředu predikujete nějaké věci… Co máte pořád s tím Grossem? Mně donesl (lobbista) Michal Kuzmiak Miroslava Kalouska už v roce 1994 do Pohádky v Roháčové (ulice, v níž kdysi sídlil Agrofert a kde byla jeho oblíbená restaurace Pohádka). A co? Všechny je znám. Proč bych je neznal. A já jsem dal někomu peníze? V životě jsem nikomu nic nedal. Nikoho jsem nezkorumpoval. Co to tedy stále vykládáte o Grossovi? Co? Mě podpořil Zeman s Grégrem v prvním kole privatizace (Unipetrolu). A vy stále žijete v Grossovi, Grossovi. Gross. To vám někdo něco nakecal? To stále někdo chodí a pomlouvá mě? To je česká Gorila?“

Gorila byl název politické aféry ze Slovenska, která se tak jmenovala podle spisu s odposlechy politiků a podnikatelů.

Babiš: „Martin Roman (bývalý šéf elektrárenské společností ČEZ), ten je česká Gorila. Tahle toskánská parta (jde o aféru, při níž byli v roce 2009 nafoceni čeští politici a lobbisté na společné dovolené v italském Toskánsku). Já mám čistý stůl. A rozhodně odmítám, že bych byl kmotr. Nebo jsem takový?“

Když se na mě Babiš podíval, tak jsem pokýval souhlasně hlavou.

On se zeptal: „A to kradu peníze ze státního?“

Na to jsem již nijak nereagoval. Nechal jsem to být.

Babiše to ale stále nenechávalo v klidu.

„Tak mi to řekněte,“ dožadoval se odpovědi.

Věděl jsem, že kdybych mu řekl, že „ano, kradete ze státního“, tak to bude voda na jeho mlýn a začne drmolit naučené fráze, že on nic, že kradú všichni ostatní…

Babiš mé mlčení uzavřel slovy: „Já říkám věci otevřeně. Mám transparentní hnutí. A určitě jsem si nekupoval Mafru kvůli politice.