35. kapitola

14. 8. 2010
Chytil jsem mezi prsty u nohou plíseň. Už dlouho se mi to nestalo. Buď to je to tím strašným vlhkem, co tady na Staňkově letos v létě je, anebo mi to sem zanesl někdoz  příbuzných nebo přátel, kteří se letos vystřídali v mojí koupelně. Nechali po sobě vždycky  nacákáno  a  já,  jak  jsem  v  noci  chodil  bos  močit,  jsem  tu infekci chytil. Mažu si to deset let starým mykoseptinem, co jsem tu v lékárničce našel. Ale plíseň statečně odolává, buď je to tím, že mykoseptin je už po těch deseti letech neúčinný, anebo je to nějaký úporný, zmutovaný svinstvo.

17. 8. 2010
Dneska mi Kallista přivezl na Staňkov mladou Řekyni, kurátorku dánského pavilonu na Benátském bienále výtvarného umění v příštím roce. Chce věnovat pavilon tématu „Svoboda slova a projevu“. Jako „pilotní exponát“ si vybrala můj film Zahrada, ačkoliv nejsem Dán. Účast má být mezinárodní. Říkám, že v Čechách by došlo k povstání na výtvarné frontě, kdyby kurátor českého pavilonu pozval k účasti na české expozici cizince. Ona říká, že v Řecku taky a v Belgii, kde žije, taky, ale že Dánové jsou jiní. Samozřejmě jí nevěřím. Napsala k tomu tématu asi deset stran textu. Dá se s tím souhlasit. Ukazuji jí 15. číslo Analogonu věnované tématu „fantom svobody“. Upozorňuji především na přednášku Andrého Bretona, kterou pronesl na Haiti v roce 1945 a po níž došlo na ostrově k povstání. Na článek „Absolutní svoboda“, kterou pro nás napsal úplně ožralej Egon Bondy. Říkám, že podobně jako Breton ve zmíněné přednášce dávám přednost slovu „osvobozování“ před slovem „svoboda“, protože podle mne jde o nikdy nekončící proces — je třeba mít na zřeteli, že člověk je determinován geny, hvězdami, dětstvím, vztahy, vštípenou morálkou, ale i svou leností a zlobou a samozřejmě i politickou situací nebo stavem civilizace (kultury), chcete-li. Nelze se jednoduše rozhodnout:  od této chvíle budu svobodný.Na  vlastním osvobozování je třeba usilovně pracovat. Je to svízelný proces. Je to cesta (jako všechno, co za něco stojí), na jejímž konci svítí jako jitřenka Absolutní svoboda. A ty víš, že na konec té cesty nikdy nedojdeš, ani nesmíš. Protože by to znamenalo nesvobodu druhých. Ale přesto nesmíš ze svého cíle slevit. Je v tom rozpor, ale dialektický — jak jinak. Proto jsem ji upozornil, že ve svém projektu nemůže vynechat markýze de Sade.
Po pěti hodinách diskuse na téma svoboda Řekyně odjela. Co si odvezla, nevím. Vlastně vím, daroval jsem jí 15. číslo Analogonu. Ovšem Řekyně neumí česky. (Toto není sen, ale skutečně se to 17. 8. 2010 stalo.)