Ukázka:

Na rozdíl od nebe je země místem, odkud se modrá nikdy, ani na jediný den nevytratí.  Díky denimu. Vlastně zásluhou jednoho muže, třebaže ten si na sebe zřejmě denim nikdy neob­lékl. Byl to obchodník Levi Strauss, který měl ovšem štěstí, že ho v roce 1872 oslovil krejčí Jacob Davis. Celý svět dnes sice  obléká levisky, ale vlastně jsou to davisky. Jacob Davis jen neměl dost peněz na to, aby svůj nápad  na výrobu lepších pracovních kalhot pro horníky kolem americké­ho Rena realizoval sám, a potřeboval taky osmašedesát dolarů na zaplace­ní patentu, který se týkal zpevnění kapes mosaznými nýtky. Tenkrát to bylo dost peněz.

První materiál pro Straussův závod v San Francisku zajistila přádelna Amoskeag v Manchesteru na východ­ním pobřeží Spojených států, v oblas­ti, jíž  se přezdívalo Nová Anglie. Z továrny, která byla ve své době největším textilním producentem na světě, se dodávalo indigem barve­né plátno někdy od roku 1860 a kva­lita  její produkce  se v počátečních letech významnou měrou zasloužila o úspěch Leviho Strausse  a jeho kalhot.  

Těmi prvními, vyráběnými od roku 1890 dodnes, je model 501 – vpředu s tehdy běžným zapínáním na knoflíky.  Zip, tak jak ho známe dnes, se měl objevit o něco později (u  levisek dokonce až v roce 1954). Materiál na „Levi’s   501“ dodávala po svém založení v roce 1891 už pře­vážně přádelna bratrů Coneových, v níž získal Levi Strauss většinový podíl.  Až do roku  1901 měly kalhoty,  které se později staly legendou, jen  čtyři kapsy, originálu  oproti těm dnešním vzadu  jedna chyběla,  zato tam byl navíc stahovací pásek s přez­kou, pak už ale přišly v zásadě tradiční pětikapsovky,  jak je známe.  Jako by to  bylo  to  poslední,  na co chtěl Levi Strauss  ještě na tomto světě dohléd­nout,  záhy nato totiž ve třiasedmde­sáti zemřel.Odstartoval první kapitolu v his­torii denimu, která by se dala označit jako  „proletářsko­farmářská“.  

Tady se začal tvořit ten nejvýraznější rys DNA džínů jako egalitářského stylu pro masy,  třebaže se ještě zdaleka nejednalo o módu,  ale o nutnost. Levisky té doby byly zablácené, přesycené prachem a mourem,  nasáklé olejem a potem, čpící kravami a koň­mi, rozškubané skutečnou námahou. Byly to kalhoty posledních zlatoko­pů, taky horníků, dělníků, kovbojů a zemědělců. Staly se tak součástí archetypu Divokého západu i prole­tářských periferií, tedy toho, na čem Amerika postavila svůj úspěch   – toho, co ji udělalo Amerikou.  Evro­pa ráda  poukazuje na svůj vklad, kdykoli přijde řeč na triumf texasek: na bavorský původ Leviho Strausse, lotyšské kořeny Jacoba Davise, odvo­zenost  slov  denim a džíny  (jeans) od  názvů  měst  Starého  světa  –  (de) Nimes a Janova.  Jistě, jeden nepo­chybný evropský úspěch by tu byl  – vynález  syntetického  indiga, se kte­rým přišla německá chemička Bayer, ale to,  že tahle armáda modrých kalhot nakonec své vítězství mohla oslavit, umožnily poměry na té dru­hé straně Atlantiku.