Ukázka:

Svět je nebezpečné místo k životu, ne kvůli lidem, kteří jsou zlí, ale kvůli lidem, kteří s tím nic neudělají.

- Albert Einstein

Zlo je nenápadné a vždy lidské. Sdílí naše lůžko. A jí u našeho stolu…

- W. H. Auden

PROLOG

28. srpna 2012

Simon lapal po dechu a dusil se mírně slanou a ledovou vodou, ve které plaval, aby si zachránil život. Vodní nádrž byla obrovská a Simon zdolával inkoustově černou vodu frenetickými kraulovými tempy. Co nejdále do tmy a pryč od hučení závěsného motoru člunu. Zatažená noční obloha znamenala absenci měsíce a jediným světlem, vycházejícím ze tři kilometry vzdáleného Ashdeanu, byla oranžová záře, která sotva dosáhla k rezervoáru a na okolní rašeliniště.

Jeho sportovní boty, těžké tenisky značky Nike Air Jordans, které si před odchodem z kempu pevně zavázal, se mu na nohách přeměnily v kusy olova. Cítil, jak ho boty stejně jako mokré džíny stahují dolů. Bylo pozdní léto a tam, kde se ledová voda setkávala s příjemně teplým nočním vzduchem, visela nad vodní hladinou řídká rozvlněná mlha.

Člun byl malý, ale robustní a z muže, kterého předtím viděl vedle člunu na okraji rezervoáru, byla patrná jen silueta. Simonova baterka osvětlila tělo, které muž zvedal do člunu. Skleslý tvar pevně svázaný v bílém prostěradle pokrytém skvrnami od krve a špíny.

Všechno se stalo tak rychle. Muž upustil tělo do člunu a Simona napadl. Věděl, že se jedná o muže, i když byl pouhým stínem. Když vyrazil baterku Simonovi z ruky a udeřil ho, byl cítit ostrý a nepříjemný zápach potu. Simon se krátce bránil, ale styděl se, že zpanikařil a utekl do vody. Měl se rozběhnout opačným směrem, zpátky do hustého lesa obklopujícího nádrž.

Simonovi docházel dech, ale přinutil se plavat ještě rychleji. Svaly ho námahou pálily. Plavecký trénink se přihlásil o slovo, takže počítal jedna, dva, tři a na čtvrtý záběr zvedl hlavu, aby se nadechl. Pokaždé, když se dostal ke čtvrtému tempu, se hučení motoru přiblížilo.

Byl dobrým plavcem, ale zranění ho zpomalovala. Když se nadechoval, cítil chrastění. Muž ho praštil do žeber a bolest mu pulzovala tělem. Při plavání zhluboka nabíral dech, jenže polykal vodu a vzduch se mu nedostával do plic.

Přiblížil se ke stěně, tvořené mlhou visící nízko nad hladinou, a ta ho zahalila jako studená přikrývka. Simona napadlo, že by ho mlha snad mohla zachránit, ale náhle přímo za ním zaburácel člun a udeřil ho do zátylku. Poskočil dopředu a ponořil se pod vodu. Cítil bolest, jak se mu vrtule závěsného motoru zařízla do masa.

Myslel si, že omdlí. Dělaly se mu mžitky před očima a tělo bylo po nárazu otupělé. Nemohl hýbat pažemi. Mocně kopal, ale nezdálo se, že by nohy v botách plných vody a těžkých džínách na jeho snahu reagovaly. Znovu se vynořil na hladinu. Obklopovala ho mlha a promlouval k němu klidný hlas v jeho hlavě.

Proč bojuješ? Klesni dolů a utop se tam, kde je to bezpečné.

Vykašlával a plival mírně slanou vodu. Zvonění v uších blokovalo jakýkoli zvuk. Voda kolem něj se zčeřila a mlhu znovu proťala příď člunu. Když ho zachytila pod bradou, slyšel, jak mu praskla čelist. Vymrštil se nahoru a dozadu, takže ležel na hladině. Člun přejel přes tělo – cítil trup člunu na svém hrudníku a pak se mu čepele motoru zasekly do kůže a tlačily na žebra.

Simon už nedokázal hýbat pažemi ani nohama. V hlavě a obličeji cítil otupění, ale zbytek těla měl v jednom ohni. Nikdy dřív takovou bolest nezažil. Voda, které se dotýkaly jeho ruce, mu připadala teplá. Jenže to nebyla voda, ale jeho krev. Jeho krev vytékající do vody.

Cítil benzín z motoru a voda se opět rozvířila. Simon věděl, že se člun vrací.

Zavřel oči a vypustil vzduch z plic. Jeho poslední vzpomínku zahalila studená, černá voda.