Achim Bednorz nám předvádí místnosti, kde vládla hudba, i soukromé prostory obrazovou řečí, jež je pro něj typická, s maximálním přiblížením a bez jakýchkoli zkreslujících efektů. Bodo Plachta nás svými texty seznamuje se skladateli a hudebníky tak důvěrně, jako bychom je osobně navštívili. Všechna uvedená sídla jsou veřejně přístupná a lze si je prohlédnout.

Ukázka:

......Bachovo služební sídlo, prostorný, celá tři podlaží zabírající kantorský byt ve staré tomášské škole, kde bylo poskytováno i ubytování a výuka členům dnes slavného chlapeckého chrámového sboru, už neexistuje, budova byla v roce 1902 v rámci modernizace městské zástavby Lipska stržena. Je tudíž těžké učinit si nějakou představu o tomto životem kypícím domě, kde přebývalo a vzdělávalo se více než padesát chlapců, kde se neustále cvičilo, v klidnějších chvílích komponovalo a samozřejmě hodně muzicírovalo.

K tomuto shonu samotná Bachova rodina nemálo přispívala, poněvadž  – jak pravil hrdý otec o  svých četných ratolestech: „Vcelku to ale jsou rození musici a ujišťuji, že už se svou rodinou mohu dát dohromady vokální a instrumentální koncert, tím spíše, že moje nynější žena zpívá čistým sopránem a ani má nejstarší dcera nezačíná špatně.“ Druhý nejstarší syn Carl Philipp Emanuel Bach přirovnával byt svých rodičů k „holubníku“.To bylo, jak se zdá, úplně normální pro velkou hudebnickou rodinu, která byla s těmito životními podmínkami spokojená, uměla akceptovat různá provizoria a zdárně překonávala četné konflikty s úředníky a učitelským kolegiem.

Navzdory zásahům do staré městské architektury a zkáze během druhé světové války je náměstí s kostelem sv. Tomáše, skladatelovým pomníkem od Carla Seffnera, odhaleným v roce 1908, a bachovským archivem v historickém obytném domě rodiny Boseových městským centrem, kde jsou hmatatelné nejen biografické stopy, nýbrž i celosvětový vliv a význam Bachovy hudby.

Dům Boseových je typický lipský kupecký dvůr, pocházející z doby baroka. Ve druhém poschodí najdeme malý slavnostní a  koncertní sál, zvaný letní, v  němž se každý koncert stává mimořádným zážitkem; díky spouštěcí stropní desce totiž vzniká zvuková komora se speciální akustikou. V  tomto prostoru dost možná tu a tam muzicírovala i Bachova rodina. Obyvatelé domu, rodinní příslušníci zámožného obchodníka se zlatým a  stříbrným zbožím, se stali kmotry čtyř Bachových dětí a jejich někdejší sídlo tak symbolicky přejímá patronát nad péčí o Bachův odkaz a s ním spojeným bádáním. Zachování míst spojených se životem Johanna Sebastiana Bacha dlouho neprovázela šťastná hvězda, v neposlední řadě i proto, že skladatelovy životní okolnosti zkrátka už nelze do detailu zrekonstruovat. Stará tomášská škola v  Lipsku byla zbourána; v Eisenachu padla při hledání místa narození volba na hrázděnou stavbu, která sice byla na přelomu 16. a 17. století zbudována jakožto usedlost s hospodářstvím a zemědělskými pozemky a dík ústní tradici známa jako skladatelův rodný dům, což však neodpovídalo faktům.

Skutečný rodný dům se nacházel v sousedství, v době zvýšeného zájmu o něj však už neexistoval, nahradila jej novostavba. Bachův dům v Eisenachu tak dnes supluje zmizelý rodný dům skladatele, ačkoli se nemůže vykázat žádným zvláštním vztahem k jeho rodině. Spolu s kostelem sv. Jiří, kde byl Bach pokřtěn, skladatelovým pomníkem, který v roce 1884 vytvořil Adolf von Donndorf, a dalšími místy ve středním Německu představuje soubor památek připomínajících Bachův život, hudbu a pozdější vliv. V roce 2007 byl dům rozšířen o  přístavbu  – muzeum, které navrhl architekt Berthold Penkhues. Do této nové části návštěvníci vcházejí původními dveřmi, jež vedly do bytu Bachovy rodiny ve škole u sv. Tomáše v Lipsku a které se během demolice budovy podařilo zachránit.

.............

na fotce dům v Lipsku, kde tvořil J. S. Bach