Ukázka z předmluvy:

Mnozí z nás mají pocit, že sedí v právě takovém temném žaláři a že se všechno okolo nich zahaluje temnotou. Člověk se cítí jako v okovech. Všechno kolem něho je černé. Přestal doufat v dobrý život. Cítí se svázaný. Všechno kolem je zatuhlé a mrtvé. V podobných situacích toužíme po Kristu, který drží v ruce Davidův klíč, aby proměnil náš žalář v prostor světla a lásky a vysvobodil nás z veškeré rutiny, kterou často vnímáme jako bezduchou. Toužíme po Davidově klíči.

Ve snech se setkáváme s dalšími klíčovými zkušenostmi. Například se nám zdá, že jsme si zapomněli klíče. Stojíme před zamčenými dveřmi. Pokaždé jde o obraz ztráty přístupu k vlastnímu srdci. Pobíháme natolik zmateně ve vnějších záležitostech, že se odřezáváme od spojení s nitrem, s vlastní duší. Nebo jsme ten klíč někam založili. To se stává nejen ve snu, ale dost často i v reálném životě. V tom případě se ptáme: Kde už zase vězí ten klíč? Kdo mi jej sebral? Nebo jsem si ho sám někam založil? Přemítáme, dokud si konečně nevzpomeneme, kde by tak asi mohl být. Občas se stane, že jej už prostě nenajdeme. Po nějaké době na něj náhodou znovu narazíme. Náhle se objeví tam, kde bychom jej vůbec nehledali. Sny o zašantročeném klíči se nás snaží upozornit, že se sebou máme zacházet pečlivěji tak, abychom si přílišnou povrchností nebo návalem práce nezatarasili přístup k vlastnímu srdci.

V našich snech se často objevuje i další motiv, který známe stejně dobře z bdělého života: Stojíme přede dveřmi a chceme je odemknout. Jenomže klíč se k zámku nehodí. Naše vědomosti a znalosti samy o sobě často nestačí k odemčení přístupu do vlastního srdce. Potřebujeme Krista – Klíč, který skutečně dokáže otevřít. Tento Davidův klíč však dokáže v kladném smyslu stejně tak dobře zamykat. V tom případě jsme tam, kde právě pobýváme, v bezpečí. Do tohoto prostoru nepronikne zloděj ani lupič. Kristus nás chrání. Uzamkl dveře, takže se sem zvenčí nikdo nedostane.

Když tedy v této knize píšeme o klíči, který nám má pomoci získat si v obyčejném životě přístup k vlastnímu srdci a k Bohu, chceme tak učinit ve čtyřech krocích. Nejprve zmíníme sedm případů, kdy na klíč zapomínáme. Dále budeme uvažovat o sedmi pomocnících, kteří nám hledání klíče usnadňují. Nabídneme sedm cvičení, jež nám umožní nalézt klíč, a dočtete se o sedmi schůzkách s andělem strážným, který nám připomene, kde ztracený klíč vězí. Čtyřikrát se v sedmi krocích zamyslíme nad tajemstvím klíče. Zvolené počty nejsou nahodilé. Sedmička je počtem proměny. Čtyřka symbolizuje čtyři živly a náš všední život.

Jak se náš všední den může proměnit? Nejde o propracované strategie proměny, nýbrž o skutečnou proměnu. Proměna z nás chce udělat jiné lidi. V proměně se stále více stáváme sami sebou. Proměna je jemnější. Dovoluje nám hledět na všechno, co je. Má to právo být. My však zatím ještě nejsme těmi, jimiž bychom ze své podstaty být mohli. Sedm klíčů, které popíšeme v sedmi samostatných krocích, nám ukazuje cestu, jak se sami můžeme stále dokonaleji proměňovat v obraz, který si o každém z nás vytvořil Bůh. Ukážou nám cestu, jak lze konkrétní všední den i s veškerými povinnostmi v rodině, ve firmě nebo ve farnosti proměnit. K tomu, aby slova nezůstala pouhou teorií, ale aby se mohla cvičením převádět do života, nám v závěru každé úvahy pomohou konkrétní rituály nebo cvičení. Snažíme se vás povzbudit k naprosto jednoduchým cvičením, která skutečně lze provádět uprostřed běžného dne. Jedno však je přitom důležité: nedostat se pod tlak tím, že se budete snažit vyzkoušet jich co možná nejvíce. Sami si podle vlastního citu určete, které rituály ve vás vyvolají odezvu, k něčemu vás povzbudí nebo ve vás jednoduše probudí chuť si je vyzkoušet.

překlad Jindra Hubková