Coby příslušník romské cirkusácké rodiny Gary G. Steele ví o životě v manéži své. Chápe, jaký význam mají solidarita, soudržnost, obětavost, úcta k lidem i zvířatům a humor pro přežití kočovné společnosti. Vnímá je nicméně jako univerzální hodnoty. Schopnost své rodiny projít těžkými časy se vztyčenou hlavou představuje jako inspiraci pro současnou dobu, která nás nejen kvůli válce na Ukrajině zbavuje pocitu automatických jistot a bezpečí. Za neustálého harcování do další štace po hrbolatých silničkách poznává čtenář éru třicátých let v Americe nikoli z pohledu bankéřů a burzovních čísel, ale perspektivou lidí, kteří břemeno ekonomického kolapsu museli nést na svých bedrech.

Tak pojďte blíž, děti, přisedněte si k ohni a já se do toho pustím. Bešen téle paš e jag, čhávata. Šunujte, co budu vakeřit. Poslouchejte, co vám budu vyprávět. A když někdy sklouznu k romanes, našemu starobylému romskému jazyku, budu se snažit, abych ho nezapomněl taky přeložit.

Ukázka:

kapitola čtvrtá

Princezna Tížani

Každé pořádné cirkusové číslo potřebuje trochu krásy, nebezpečí, překvapení a humoru — libovolná kombinace těchto přísad je nezbytnou zárukou úspěchu. Má-li být vystoupení opravdovým trhákem, musí obsahovat aspoň dvě z nich. Ve svém čísle známém jako „oprátka“ jich Amy Brewerová využívala vrchovatě. Do prostředního kruhu manéže vstoupila ve zlaté saténové pláštěnce a bílém turbanu, zpod něhož vykukovala ofina blonďatých loken ustřižených z nějaké paruky. Smyslem bylo zakrýt dlouhé tmavé vlasy, které tolik poutaly pozornost v ostatních číslech. Toto však bylo její sólové vystoupení. Amyin manžel Woody, oblečený do fraku, jí nabídl ruku a důstojně ji provedl podél celé pisty, zatímco orchestr hrál Ravelovo Bolero. Když si rozhalila pláštěnku, zlatobílá podšívka se podmanivě zablýskala. Uprostřed manéže byl umístěný červený kulatý kobereček. Přistoupila k němu, vyklouzla ze svých plátěných střevíců a vkročila na kobereček v baletních piškotech. Zazněl napínavý virbl a principál zadeklamoval:

„Princezna Tížani nyní předvede akrobatické číslo, jaké ještě nikdo z vás nikdy neviděl! Věhlasní vědci a lékaři si lámou hlavy, jak dokáže takové zázraky a znovu a znovu vyvázne bez zranění. Oči vás všech nechť se nyní upřou na neuvěřitelnou Princeznu Tížani!“ V tento okamžik jí Woody sňal pláštěnku z ramen a ona na špičkách dotančila ke smyčce na konci bílého lana, spouštěného na kladce až z koruny šapitó. Smyčka připomínala široký kožený opasek vystlaný sametem. Když ostře, téměř do pravého úhlu zaklonila hlavu, vložila ji do smyčky a opřela se o ni zátylkem, obecenstvo vyrazilo vzdechy údivu. Za pomoci menšího bezpečnostního pásku si kožený pás utáhla tak, aby jí pevně obepínal hlavu od šíje až po čelo.

Většina diváků si nevšimla, že zároveň oběma rukama uchopila nenápadnou hrazdičku, která vyčuhovala po obou stranách lana těsně nad koženým okem. Když čtyři muži zatáhli za lano na kladce a hladce ji vytáhli do vzduchu, obdivných vzdechů přibylo. Na Gilly Brewerovi ležela obzvláštní míra zodpovědnosti. Byl sice ze všech čtyř mužů nejmladší a nejsilnější a v tomto čísle už vystupoval hezkých pár let, ale žena zavěšená na laně byla přece jen jeho matka. Během vystoupení vždycky působil klidně a maximálně se soustředil na svůj úkol. Jeho otec Woody stál pod Amy a byl připravený jí dávat záchranu, kdyby bylo třeba. Když ji vytáhli dostatečně vysoko a Woody zapískal na píšťalku, čímž dal mužům signál přestat táhnout a jenom pevně držet,

Amy se pustila hrazdičky a roztáhla paže. Zavěšená za hlavu se točila v širokých kruzích nad manéží a vypadala přitom, že létá. Tehdejší obecenstvo přihlíželo s údivem, dokonce s úlekem, protože zločinci tenkrát běžně bývali odsouzeni k trestu smrti oběšením, a přitom ta půvabná dáma se nad nimi vznášela zavěšená za krk, a ještě u toho předváděla baletní figury. Diváci samozřejmě netušili, že se to Amy naučila od jedné tety. Dlouhé měsíce posilovala krční a zádové svalstvo a pak další měsíce trénovala ve smyčce nejdřív vestoje na špičkách a potom těsně nad zemí. Časem se nechávala vytáhnout výš a výš a setrvávala v zavěšení déle. Taky zapracovala na síle paží, aby se bezpečně udržela za hrazdičku nad hlavou a nepustila se, když ji spouštěli dolů nebo vytahovali vzhůru. Gilly a ostatní chlapi uměli lano táhnout klidně a plynule, aniž by jim prokluzovalo nebo se škubalo. Pro Amyinu bezpečnost bylo přesto klíčové, jak pevně dokáže stisknout madlo nad svou hlavou a v jak ostrém úhlu dokáže udržet ve smyčce utaženou hlavu. Mezi siláky u lana stál Gilly nejvíc vpředu a bedlivě sledoval každý matčin pohyb, aby mu neunikla sebemenší změna, která by mohla naznačovat potíže nebo nebezpečí.

překlad Karolína Ryvolová