Z úvodu:

Východočeský region je vymezen přibližně územím bývalého východočeského kraje, vzniklého v roce 1960 a zrušeného v roce 1990. Tak tomu však dříve nebylo. Jeho území se krylo až na výjimky se staršími kraji nebo jejich částmi, zřízenými správní reformou v roce 1751. Tehdy tvořily území východních Čech v podobě, jak ji chápeme dnes, kraje Bydžovský, Hradecký a Chrudimský a části krajů Boleslavského, Čáslavského a Jihlavského, náležejícího jinak k Markrabství moravskému. Toto území členění přetrvalo až do roku 1850, resp. 1855, takže v době, v níž František Alexander Heber cestoval a psal, bylo stále aktuální. Podle současného státoprávního rozdělení České republiky se starý východočeský kraj kryje s územími krajů Královéhradeckého a Pardubického a dále do něho zasahují části krajů Libereckého a Vysočina. Jedná se o území okresů Jablonec nad Nisou, Semily, Trutnov, Hradec Králové, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Jičín, Pardubice, Ústí nad Orlicí (bez moravské části), Chrudim, Svitavy (bez moravské části) a Havlíčkův Brod, případně o jejich části, a dále o severní část okresu Jihlava (jedná se o historicky českou část okresu Jihlava, neboť východní hranicí bývalých východních Čech není východní hranice bývalého Východočeského kraje, ale historická česko-moravská hranice).

Z uvedeného stručného nástinu vývoje je dobře patrné, že státoprávní vývoj východních Čech nebyl ani v tak relativně malém územním celku právě jednoduchý. Po vymezení oblasti, v níž Heber cestoval a navštěvoval panská sídla, je nutné věnovat se podrobněji jeho stěžejnímu dílu. Již bylo naznačeno, že stačil vydat sedm svazků souboru „Burgen“. Do nich zařadil stati o jednotlivých hradech, zámcích a tvrzích východočeského regionu, které sám navštívil, dostal o nich podrobnější zprávu od přátel a spolupracovníků, nebo ho z nějakého důvodu prostě zaujaly. Jednotlivé stati o hradech, zámcích a tvrzích, pro něž budeme nadále používat souhrnný, i když ne zcela přesný název „panská sídla“, si postupně sepisoval zřejmě vždy po jejich návštěvě nebo po obdržení základních informací. Okamžik, kdy se Heber rozhodl shromážděný materiál publikovat, je dnes již s největší pravděpodobností neodhalitelný. Víme, že byl romantikem, putujícím po panských sídlech, zaznamenávajícím si po návštěvě panského sídla jeho popis, historii a náčrty zajímavých pověstí, které o nich zjistil na místě nebo v literatuře.

Takto shromážděný materiál sloužil zřejmě zprvu jen jeho osobní potřebě; záměr využít ho a publikovat vznikl až později. Byl to odvážný plán, neboť dílo mělo obsáhnout všechny české hrady a řadu tvrzí a zámků. Jelikož však materiál přibýval podle jeho cest a získaných informací, nebylo reálné vydat soubor rozdělený podle nějakého třídícího hlediska, například územního. Heber proto po rozhodnutí začít publikovat sebraný materiál v uceleném komplexu využil pro první svazek statě o panských sídlech, které měl připraveny. Do dalších svazků pak zařazoval jednotlivé statě postupně po jejich dokončení. Měl-li tedy Heber nějaký systém publikování jednotlivých statí a zařazování do svazků, bohužel nevíme, nicméně způsob vnitřního uspořádání sedmisvazkového díla z let 1843 až 1849 spíše potvrzuje již naznačenou myšlenku, že statě byly zařazovány do jednotlivých svazků bez pevnějšího vnitřního systému nebo programu.

S Heberovým přístupem se musel vypořádat také kolektiv vedený zprvu paní Irenou Bukačovou a připravující jeho dílo k vydání. Vzhledem k výše uvedenému, kdy Heber zařazoval do jednotlivých svazků vždy statě o panských sídlech, pro něž shromáždil materiál, bylo možné uspořádat nové vydání Heberova díla v zásadě dvěma způsoby. V praxi to znamenalo buďto zachovat původní rozsah textu každého svazku a vydat ho jako takový nebo přistoupit k redukci počtu svazků na pět a text do nich zařadit na regionálním principu, podle staršího krajského členění, zrušeného sice v roce 1990, ale poměrně věrně vystihujícího pět oblastí Čech. Jelikož překladatelka a redaktorka úvodního svazku souboru, paní Irena Bukačová, ho věnovala západním Čechám a nakladatelství Argo s jejím návrhem členění souhlasilo, byl obsah následujících svazků nového vydání pochopitelně přizpůsoben členění Čech na pět oblastí, tedy na západní, jižní, střední, severní a východní.

Východočeský svazek je pátým a posledním svazkem českého překladu Heberových „Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser“, které vycházely v letech 1843 až 1849. Východní Čechy jsou přitom s jeho životními osudy spojeny více než těsně. V přehledu několika desítek panských sídel a dalších míst, jež postupně navštívil, hraje zvláštní úlohu město Náchod s významným hradem a zámkem, v němž se jeho život tragicky uzavřel. Během výzkumné cesty po severovýchodních Čechách totiž dne 29. července 1849 v Bauerově hostinci na náchodském náměstí (dnes hotel U Města Prahy) zesnul. Dne 31. července pak byl pohřben na náchodském hřbitově ve Starém Městě u kostela svatého Jana Křtitele. Jeho hrob je označen pamětní deskou z roku 1958.

..............

z předmluvy Jiřího Úlovce