3x S. d. Ch. - divadelní hry o FAMU

/ nakl. Rubato

U všech tří her se setkáváme s autorovým silným a živým stylem a nelítostným humorem. Texty nejsou intelektuální analýzou, jde o svébytné dramatické celky. Reálné postavy filmařského světa se tak nestávají svými vlastními karikaturami, ale naopak univerzálními typy, takovými, jakými je stvořil tuzemský společenský proces posledních čtyř desetiletí. S. d. Ch. je podle mnohých navíc ideálním uchazečem o nejbližší Státní cenu za literaturu.
U všech tří her se setkáváme s autorovým silným a živým stylem a nelítostným humorem. Texty nejsou intelektuální analýzou, jde o svébytné dramatické celky. Reálné postavy filmařského světa se tak nestávají svými vlastními karikaturami, ale naopak univerzálními typy, takovými, jakými je stvořil tuzemský společenský proces posledních čtyř desetiletí. S. d. Ch. je podle mnohých navíc ideálním uchazečem o nejbližší Státní cenu za literaturu.

NĚKOLIK SLOV ÚVODEM NA ZÁVĚR

Divadelní hry FAMUSTEIN, FA(R)MU! a Naproti FAMU jsou vůbec prvními divadelními texty o Filmové akademii múzických umění (FAMU). Proč byly sepsány právě nyní? Zdá se, že k tomu všechno směřovalo. FAMU sice ještě dnes, takřka po osmdesáti letech od svého vzniku, těží ze své samozřejmé přítomnosti, prestiže a suverenity – a není se čemu divit, když byla roku 1946 založena jako teprve pátá filmová škola na světě –, avšak již první rektor školy nadřazené – AMU – A. M. Brousil seděl podle filmaře -mystika Karla Vachka takříkajíc na dvou židlích: „byl hlavním ideologem socialistického realismu ve filmu, ale taky nám studentům vozil ty nejlepší nesocialistické filmy: italské, francouzské, španělské… … díky němu se mohla zrodit nová vlna…“

Tento rozkol nakonec prorežimní rektor překonal tím, že si z jedné židle odsednul a v lednu roku 1969 kráčel pietně za rakví Jana Palacha… Druhou židli mu ale zasedla normalizace a její „úspěchy“. Mezi ty lze tehdejší optikou počítat i doplnění názvu školy o slovo „televizní“, čímž se ovšem filmová škola znovu, tentokrát poprvé vědomě, „ideologicky“ rozdělí na filmovou a televizní fakultu múzických umění.

Co je víc? Televize, nebo film? Po sametové revoluci mají všichni hned jasno: nejvíc jsou peníze! Nuž pojďme český filmový průmysl v čele s Barrandovskými filmovými ateliéry a agentem Západu a velícím producentem privatizace Václavem Marhoulem učinit soukromým majetkem. A víte proč? Na Barrandově nemají po sametové revoluci najednou co točit: „… šuplíky scénáristů byly prázdné,“ vzpomíná později „generál“ Marhoul v médiích. Jen hrstka převážně starších filmařů si uchovává uměleckou morálku a vytrvale hájí zájmy vyšší než peněžní. Ráda by se vyjádřila veřejně, ale ke slovu ji už nikdo nepustí. Nelíbí? Vrátka z republiky jsou již otevřená. Tak můžeš jít svobodně jinam!

A peníze filmovému světu vládnou dál. Filmaři se zcela přirozeně rozdělí na ty s komerčními zájmy a na ty s uměleckými zájmy: jedni především hledí, aby vydělali, druzí hledí, aby viděli i něco okolo sebe. A podobný dobový rozkol se ozve i na FAMU, a ozvěna to bude dlouhá… Nejprve s novým tisíciletím vrcholí rozdělování pedagogů do skupin: v první skupině se nacházejí pedagogové, kteří za minulého režimu mohli točit i učit, v druhé pak ti, kteří ani jedno z toho nemohli (a že jsou mezi těmi, co mohli, i velikáni českého filmu!). Následně se pak FAMU rozštěpí ještě na ty, co chtějí učit hlavně filmové řemeslo, a na ty, kteří chtějí učit myšlení filmem. Přeneseno do běžného jazyka: na solidní rutinéry, kteří se ve světě filmu neztratí, a na umělce, kteří nemohou jednat jinak, protože jim to nedovolí svědomí (to jsou ti chudší).

Zní to vznešeně, ale je to vcelku prosté. Tenze uvnitř FAMU ovšem kvůli tomu neustále narůstala. Ze slavné školy se v současnosti stává učiliště nenávisti. Začátkem roku 2022 se přihodila zvláštní věc. Členům akademického senátu FAMU, předním pedagogům FAMU, významným a úspěšným českým filmařům, producentům, scénáristům, režisérům, kameramanům, dvorním představitelům filmové elity sedícím v nejvyšších patrech jedné z nejkrásnějších škol v Praze unikly k části veřejnosti e -maily, které odhalovaly, co si doopravdy myslí o lidech na škole a o jejím řízení. O uniklých e -mailech mi vyprávěl student FAMU, na nějž někteří členové akademického senátu vyvíjeli nepřiměřený tlak, aby e -maily zveřejnil. Rozhodl jsem se mu pomoci a místo zveřejnění e -mailů jsem oslovil dramatika a spisovatele S. d. Ch., aby se na celou událost (dle něj malichernou a nezajímavou) podíval z uměleckého odstupu. Jeho podrobné prozkoumání e -mailů a vztahů na FAMU vedlo k sepsání hned tří dramatických textů, které doufám naše učiliště nenávisti alespoň symbolicky očistí. Ale iluze si nedělám…

Jakub Wagner 23. dubna 2023

Další články

Autobiografický text o nesmělém, nezkušeném vzájemném poznávání a různících se snech dvou mladičkých lidí vznikl už v roce 1953, ale nakladatele našel teprve o šest let později, když už se jeho autor vezl na vlně slávy po vydání svého nejslavnějšího opusu Na cestě. Jack Kerouac: Maggie Cassidyová
Ukázky

Jack potká v tančírně sedmnáctiletou Maggie Cassidyovou

Autobiografický text o nesmělém, nezkušeném vzájemném poznávání a různících se snech dvou mladičkých lidí vznikl už v roce 1953, ale nakladatele našel teprve o šest let později, když už se jeho autor vezl na vlně slávy po vydání svého nejslavnějšího opusu Na cestě. Jack Kerouac: Maggie Cassidyová
 | nakl. Argo
Lubomír Kaválek se po útěku z ČSSR stal trojnásobným šampionem Spojených států, novou vlast reprezentoval na mezinárodních turnajích a šachových olympiádách, v polovině 70. let patřil do první světové desítky. Roku 1972 se jako sekundant Bobbyho Fischera zúčastnil „zápasu století“, významné bitvy studené války, v níž excentrický Američan slavně porazil mistra světa Borise Spasského z SSSR. Jeho vzpomínky literárně zpracoval Jan Novák.
Ukázky

Šachový velmistr, co utekl po roce 1968 před soudruhama

Lubomír Kaválek se po útěku z ČSSR stal trojnásobným šampionem Spojených států, novou vlast reprezentoval na mezinárodních turnajích a šachových olympiádách, v polovině 70. let patřil do první světové desítky. Roku 1972 se jako sekundant Bobbyho Fischera zúčastnil „zápasu století“, významné bitvy studené války, v níž excentrický Američan slavně porazil mistra světa Borise Spasského z SSSR. Jeho vzpomínky literárně zpracoval Jan Novák.
 | nakl. Argo
Ilustrátorka Ellla odjede z milovaného Londýna na venkov hlídat dům své kmotry Magdy poté, co jí přítel oznámil, že si potřebuje dát pauzu. Chce si tam utřídit myšlenky a přijít na to, co od života doopravdy chce. Julie Caplinová: Útěk na venkov
Ukázky

Přihodilo se při hlídání venkovského domu

Ilustrátorka Ellla odjede z milovaného Londýna na venkov hlídat dům své kmotry Magdy poté, co jí přítel oznámil, že si potřebuje dát pauzu. Chce si tam utřídit myšlenky a přijít na to, co od života doopravdy chce. Julie Caplinová: Útěk na venkov