Ukázka:

Dějiny britského impéria

Samovznícení! Ta skvostná smrt lepších vrstev britské společnosti, kterou zdegenerovaná smetánka odcházela ze světa na konci 19. a v prvních letech 20. století. Elegantní, tichá, mile překvapující smrt, která plně osvětluje rčení zmizet po anglicku. Pánové v klubu pijí brandy a mile rozmlouvají o večerní spiritistické seanci, kterou ve svém sídle pořádá lord z Wessexu. Leckdo přidá humornou historku o zesnulém dědečkovi či pratetě. Korvetní kapitán ve výslužbě lord Wolverhampton chce také přispět, když vtom… Samotářský ředitel První britské imperiální banky na penzi lord Gladstone, vzdálený příbuzný nechvalně proslulé lady Hamilton, pokládá na starý gramofon desku s árií z božské Tosky, kterou zpívá ještě o něco božštější Hariclea Darclée. Těžká zlacená přenoska dopadne na šelak a lord Gladstone si hoví v ušáku při četbě Dogmatu a rituálu vysoké magie Éliphase Léviho, když vtom…

Za prosluněného dne na tenisových kurtech v Hamptonu pobíhají čtyři bíle oděné postavičky. Baron Andrews s chotí a mladý gardový důstojník, syn hraběte z Dorkingu, se svou půvabnou snoubenkou lady Ethel. Ženská zkušenost a mladistvá dravost vítězí nad únavou stáří a dívčí rozpustilostí. Po utkání všichni usednou v klubovém bifé a popíjejí oranžádu. Jen pan baron si objedná sklenici piva. Je to zlatavý ležák plzeňského typu. Chce se napít, když vtom…

Vikomt Palmerston sestupuje horským úbočím ke svému sídlu v Murghabu. Naposledy si v zapadajícím slunci prohlíží vzdálené pahorky Pamíru. Už když přijímal z rukou Jejího Veličenstva úřad správce této nejzapadlejší kolonie Britského impéria, slíbil tuto oblast prozkoumat a zmapovat. Nyní ho čeká ještě několik týdnů příprav a plánování a pak vyrazí. Unaven celodenní procházkou usedá k bridžovému stolku a nalévá si portské. Ze zahrady slyší hlasy své manželky, baronesy Berridgeové a jejich společníků. Jsou jimi lord Blenchathra, baronesčin bratranec, a oxfordský profesor egyptologie lord Colwyn. Všichni se sesedají ke kartám. Pan Vikomt hraje s panem profesorem proti baronese a jejímu bratranci. Ten chce zahájit, když vtom…

Ach, samovznícení! Ta skvostná smrt z časů, kdy jste netratili na úctě před cizinci ani příbuznými, pokud jste uštědřili ránu karabáčem svému snědému sluhovi, protože nalil sherry do sklenky na klaret. Smrt z časů, kdy byly dospívající dívky trestány domácím vězením, pokud se v nevhodnou chvíli zeptaly, proč krvácejí z klína. Staré paní se v takovém případě přisunul chesterfeld a služebná donesla kapesníček smočený ve studené vodě. Stará dobrá Anglie!

Jen jediná smrt je ještě čistší, důstojnější, a pokud pronikneme k její podstatě, i jemnější. Mám na mysli starou dobrou sebevraždu příslušníka armády Jejího Veličenstva provedenou služební zbraní, a to pouze z vojenských pohnutek. Mnoho mužů dovedlo tento způsob odchodu ze světa k dokonalosti. Jiní svou velkou příležitost promrhali. Lord Dannatt odešel ze světa hrdinně 24. května 1899. Příčinou bylo zneuznání jeho velkého přínosu armádě ze strany nadřízených. Již 14 let žádal lord Dannatt maršála Glenclovea, aby byl do jeho kanceláře na ministerstvu války pořízen klasický velšský sekretář namísto moderního úředního kabinetu německé provenience. Lord Dannatt byl však nedůsledný při volbě zbraně. Neprojevil plně loajalitu Koruně a místo prostého služebního revolveru zvolil rodinnou památku po svém praprastrýci. Šlo o ruční křesadlovou pušku katalánského původu, tzv. ripoll. Kdo však upřednostňuje rod před Korunou, nechápe smysl a kouzlo důstojnické sebevraždy.

Ryzí byl v této věci šestý hrabě Harris z Richmondu v době svého velení 38. cornwallskému pěšímu pluku. Během první války se Zuly nedokázal splnit slib, který dal svému nadřízenému – tedy dorazit na kótu 59 v oblasti Nhloya před 11. hodinou 21. ledna roku 1879. Pluk na určené místo dorazil krátce po poledni, což hraběte rozlítilo natolik, že ze svého služebního revolveru postřílel celý pluk čítající 966 mužů, což při použití šestiranného revolveru činí přesně 161 nabití. Oddanost jeho mužstva byla dojemná. Po stodvaašedesáté nabil hrabě Harris jen jediný náboj. I přesto, že pozabíjením 38. pluku zapříčinil porážku britské armády Zuly v rozhodující bitvě u Isandlwany, která se strhla příští den, byl hraběti Harrisovi in memoriam udělen Řád britského impéria.