Přicházelo mi to v léčebně k rannímu kafi a cigáru

/ nakl. Větrné mlýny

Co všechno běhalo při léčebném pobytu v "šaškecu" hlavou spisovateli Danielu Hradeckému? Prý byl překvapený, když mu redaktoři řekli, že to jeho zapisování nějak drží pohromadě. Na cvičišti. Bojiště - válka senzitivní bytosti se světem je nekonečná.
Co všechno běhalo při léčebném pobytu v "šaškecu" hlavou spisovateli Danielu Hradeckému? Prý byl překvapený, když mu redaktoři řekli, že to jeho zapisování nějak drží pohromadě. Na cvičišti. Bojiště - válka senzitivní bytosti se světem je nekonečná.

Ukázky pocházejí z části Na cvičišti - Bojiště je totiž několika stránkový souvislý text.

Čert nikdy nespí, Ježíš se nikdy nesmál, pařížská kanalizace podle Victoria Huga nekončí nikde. Bulgakov věřil, že rukopisy nehoří, Solženicyn ale viděl ze střechy žaláře dým, Camus předvídal Evropu zaplavenou přízraky a stroji, rovněž Dürrenmatt mohl by vyprávět. Mystikové si stavěli makety podzemí, ve slujích ohmatávali nicotu, byl to bůh.

..............

Nač mluvit, psáti postačí, řekl prý Josef Florian, když se Léon Bloy podivoval jeho mlčení. Mlčení je čekání na mnoho jiného, na poklad zakopaný na ostrově, na ostrově vyhozeném do vzduchu.

..............

Je to tady dobré, v šaškecu je o každého dobře postaráno, řád a pořádek jsou naši bráchové, požadavek vrátit se na pár měsíců z Měsíce rádi splníme. Pokud tomu rozumíte, můžeme dál. V širém světě se dějí věci, bílí nosorožci se modlí třikrát denně, vědci jsou zachráněni, papež utekl z balkónu. Velice rádi si dáme další den, snídani nám přivezou v boxech na přepravu plutoniových koulí, přes slabý čaj je vidět Hradčana.

...............

Letos je to žitné pole nedaleko blázince, celý národ obilí tam mlčky na něco čeká, to ticho, když si zralé klasy už odvyprávěly všechny vtipy. Zmiňovat žně jako řešení bylo by banální, z cesty vedoucí k básni uskakují vládní činitelé, uskakují do kopřiv a smetišť, kde jim bude taky dobře. Při odklízení následků si trosky neházíme, nýbrž podáváme, uzavírá školení oblíbený instruktor, načež se jako první spouští do tělního otvoru cvičně zasypaného bunkru.

...............

Tenkrát, těsně před pohřbem starých časů, vysedávali jsme bez dohledu, snívali o únosu noční tramvaje, bez ohledu na politické básnictví smrkali jsme do flašinetů, plivali do kávy zmocněncům. Nevážili jsme si otců, a tak nám za trest umřeli, nežili jsme, proto za trest žijeme dál, fakta se opodál radí s advokátem. K smrti rádi jsme se báli obrázků, a tak je podle nich přemalovaná naše skutečnost, chtěli jsme se smát, celou cestu jsme běželi, ale už měli zavřeno.

................

Další články

Román U jezera řadí Davida Jamese Poissanta mezi 
nejlepší jižanské autory současnosti. Toto sebevědomé, 
důvtipné a hluboce procítěné dílo upomene na klasiku 
ze 60. či 70. let. "Nádherný příběh o rodině, zejména o paradoxu dospělých dětí. Tento barvitý a pečlivě odvyprávěný román zvládá být velkorysý i nekompromisní. 
Zamilovala jsem si každičkou postavu z téhle funkčně 
dysfunkční plejády.—Karen Joy Fowlerová
Ukázky

Jižanská freska funkčně dysfunkční rodiny

Román U jezera řadí Davida Jamese Poissanta mezi nejlepší jižanské autory současnosti. Toto sebevědomé, důvtipné a hluboce procítěné dílo upomene na klasiku ze 60. či 70. let. "Nádherný příběh o rodině, zejména o paradoxu dospělých dětí. Tento barvitý a pečlivě odvyprávěný román zvládá být velkorysý i nekompromisní. Zamilovala jsem si každičkou postavu z téhle funkčně dysfunkční plejády.—Karen Joy Fowlerová
 | nakl. Paseka
Příběh Jany, narozené v Praze, která kvůli pronásledování komunistickým režimem opouští s manželem a dvěma dětmi svou zemi a začíná nový život ve Spojených státech. Monika Zgustová v novém bilančním románu literárně přetavuje těžká témata rodiny a emigrace na pozadí dějin dvacátého století. Ohlíží se jemným, nostalgickým jazykem, krystalicky čistým. Sáhla do osobních dramat, popsala onu tragédii, kterou lidem škodolibě nachystala příroda a jmenuje se rodina.
Ukázky

Rodina čili tragédie, kterou lidem škodolibě nachystala příroda

Příběh Jany, narozené v Praze, která kvůli pronásledování komunistickým režimem opouští s manželem a dvěma dětmi svou zemi a začíná nový život ve Spojených státech. Monika Zgustová v novém bilančním románu literárně přetavuje těžká témata rodiny a emigrace na pozadí dějin dvacátého století. Ohlíží se jemným, nostalgickým jazykem, krystalicky čistým. Sáhla do osobních dramat, popsala onu tragédii, kterou lidem škodolibě nachystala příroda a jmenuje se rodina.
 | nakl. Argo
V drásavé snaze dobrat se podstaty věcí se ukazuje, že vše se v neústupném rytmu opakuje a v tomto šíleném tanci, který se marně snaží zkrotit a ovládnout matematicky přísná logika znamének a znaků, se jen střídají obrysy lidských bytostí. Irena Šťastná (1978) vydala svoji sedmou sbírku poezie Žena ve tvaru sklenice.
Ukázky

Uprostřed dějů míhají se obrysy lidských bytostí

V drásavé snaze dobrat se podstaty věcí se ukazuje, že vše se v neústupném rytmu opakuje a v tomto šíleném tanci, který se marně snaží zkrotit a ovládnout matematicky přísná logika znamének a znaků, se jen střídají obrysy lidských bytostí. Irena Šťastná (1978) vydala svoji sedmou sbírku poezie Žena ve tvaru sklenice.