Prolog

Laura Buntingová. Pod tím jménem jsem si představovala zahradní večírky, Wimbledon, královské svatby. Vybavovaly se mi načančaný čajový salonky, oslnivý úsměvy nebo bleší trhy ve vzdušných kostelních sálech. To jméno bylo házení žabek a prodej pečených dobrot a podělaný důchodcovský bingo. Bledá pleť, světlé krátké vlasy, oříškové oči. Hezky tvarovaná postava, něco málo přes sto šedesát čísel bez podpatků. Na hrudi, krku a pažích měla sem tam pihy barvy čokolády. Levou nosní dírku jí zdobil stříbrný cvoček, na pravé straně spodního rtu zas měla droboučkou jizvu po vyndaném piercingu. Byla potetovaná na horní části paží a na lýtkách, samý nudný, klišovitý motivy: kotva, mořská panna, kvetoucí růže. Letící pár vlaštovek, každá na jednom rameni, mířící směrem k jejímu srdci. Kytička levandule na vnitřní straně zápěstí.

Laura, se svými staromódními letními šaty, svými barety, svou ostře rudou rtěnkou. S těmi ručně balenými cigaretami a parfémy s růžovým olejem, jejichž vůně visela ve vzduchu. Laura a její poezie. Laura a její tragédie. Bože, jak zbytek týmu tu báječnou Lauru zbožňoval. Nebylo nic, co by nedokázala, žádná sekce, která by byla nad její síly. Podnikání? S potěšením. Historie? No jasně. I ty nejnudnější povinnosti se zvládaly levou zadní, když se do nich pustila Laura: vyklízela vozíky, naceňovala krabice s pokladničkami pro děti, zakládala do regálů i ty nejpodivnější knihy. Alice Slaterová Pravidelný luxování v neděli ráno se v jejím podání změnilo v rychlý, elegantní tanec po kobercích, při kterém dokonce vypínala vysavač a klábosila a smála se s dalšími knihkupci, když je míjela. Zdálo se, že si má s každým co říct, pro všechny měla nějaký malý soukromý vtípek nebo nějakou novinku, která jí je připomněla. Zapadla tam tak perfektně, jako kdyby byla jenom dlouho pryč a celý obchod byl nadšený, že ji má konečně zpátky. Bylo mezi námi spojení, i když ona byla příliš arogantní, než aby ho vzala na vědomí. Na mě vždycky jenom krátce kývla, věnovala mi maximálně pár útržkovitých slov a tiskla k sobě rty, na tváři docela jasný výraz antipatií. Štítila se mých pokusů se s ní sblížit, nejevila žádný zájem o naši společnou minulost. Ve skutečnosti se po většinu našich směn koukala přímo skrz mě, chodila kolem pokladny a nevěnovala mi ani postranní pohled. Do Vánoc byla Laura Buntingová pryč. A byla to moje vina.

............................