„Čtu Tvůrčí akt a fakt se mi to líbí. Chci, aby si to přečetly i moje děti. Úplně nejlepší by bylo, kdyby si to přečetli všichni. Je to příručka kreativity a tvůrčího myšlení. Učebnice, která je cenná teď, ale poslouží i v budoucnu. To musíš mít.“

Michael „Mike D“ Diamond, člen Beastie Boys

Dívat se na svět očima umělce je způsob bytí. Způsob vnímání. Nastavení, kdy si všímáme všeho kolem sebe. Prohlubujeme svou citlivost, abychom se naladili na skrytější podtóny. Pátráme po tom, co nás přitahuje a co naopak odpuzuje. Pozorujeme, jaké pocity se vynořují a kam nás vedou. Celý náš život je formou sebevyjádření, jedna vědomá volba za druhou. Jsme tvořivé bytosti v tvořivém vesmíru. Jedinečná umělecká díla.

Rick Rubin

Ukázky:

Umělec podléhá kosmickému rozvrhu stejně jako všechno v přírodě. Pokud dostanete nápad, který vás nadchne, ale neuskutečníte ho, nezřídka si daná myšlenka najde vyjádření skrze jiného tvůrce. Nikoli proto, že by vám druhý umělec ideu ukradl, ale protože zkrátka nadešel její čas. Vesmír je jeden velký tavicí kotel energií. Nápady, myšlenky, náměty, písně i další umělecká díla krouží v éteru a dozrávají ve správnou chvíli, kdy jsou připravené projevit se v hmotném světě. Úkolem nás umělců je přitáhnout si příslušnou informaci, zpracovat ji a sdílet ji s ostatními. Všichni jsme jacísi překladatelé zpráv vysílaných vesmírem. Nejlepšími umělci bývají ti s nejcitlivějšími „anténami“, kteří dokážou zachytit jemné vibrace přítomného okamžiku.

Řada velkých umělců zprvu ladí své přijímače nikoli kvůli umělecké tvorbě, ale z pudu sebezáchovy. Musejí se chránit, protože se jich všechno víc dotýká. Všechno prožívají silněji. Umění často přichází ve vlnách. Z nedávné historie lze uvést například architekturu ve stylu Bauhausu, abstraktní expresionismus, francouzskou novou vlnu filmu, beatnickou poezii či punkrock. Tato hnutí se vzdouvají jako příliv. Někteří umělci dokážou jít s dobou a obratně na novou vlnu nasednou. Jiní ji také vidí, ale schválně se rozhodnou plavat proti proudu.

Všichni jsme napojení na tok tvůrčí energie. Někdy nás přenos zasáhne obrovskou silou, jindy se o nás jenom otře. Pokud nemáte dostatečně vyladěné přijímače, pravděpodobně vám informace budou zanikat v šumu. A to zejména kvůli tomu, že nenápadné příchozí signály bývají slabší než smyslové vjemy. Jsou spíše energetického než hmatatelného rázu, vnímáme je spíš intuicí než rozumem.  Zpravidla se ve světě orientujeme pomocí pěti smyslů. Když se však naladíme na energie o vyšších frekvencích, přijímáme jemnohmotný materiál, který nelze fyzicky uchopit. Odporuje logice, asi jako že se elektron může nacházet na dvou místech zároveň. Tato nepostižitelná síla má nesmírnou hodnotu, jenže málokdo je natolik otevřený, aby ji dokázal uchopit.

Jak si všimneme signálu, který není slyšet a nedá se přesně vymezit? Zásadní je nepátrat po něm. Nesnažíme se ho předvídat ani dobrat rozumovými pochody. Místo toho v sobě vytváříme prostor, ve kterém se může projevit. Prostor natolik oproštěný od běžného shonu naší mysli, že funguje jako vzduchoprázdno vtahující inspiraci, kterou vesmír vysílá. Dosáhnout této svobody není tak obtížné, jak by si člověk myslel. Všichni se s ní rodíme. Jako děti přijímáme a zvnitřňujeme si podněty mnohem přímočařeji. Nesrovnáváme nové informace s tím, čemu už věříme, ale prostě je s radostí vstřebáváme. Nebojíme se budoucích následků, ale žijeme tady a teď. Neanalyzujeme, ale chováme se spontánně. Nejsme otupělí, ale zvídaví. Dokonce i k těm nejobyčejnějším životním zkušenostem přistupujeme s posvátným úžasem. Hluboký smutek může vmžiku přejít v bujaré nadšení a naopak. Na nic si nehrajeme a neopřádáme se žádnými příběhy. Umělci, kterým se v průběhu života opakovaně daří tvořit velkolepá díla, si mnohdy umějí takový dětský pohled udržet. Díváte-li se na svět ryzíma, nevinnýma očima, můžete se osvobodit a jednat v souladu s vesmírným harmonogramem.

.................

překlad Vojtěch Ettler