David Deutsch (1953) je britský fyzik izraelského původu působící na Oxfordské univerzitě. Pracuje jako hostující profesor na Oddělení atomové a laserové fyziky v Centru pro kvantové výpočty v Clarendon Laboratory na Oxfordské univerzitě. Jeho uvažování o kvantové fyzice a realitě bere do hry amerického fyzika Hugha Everetta, filosofa Karla Poppera, zakladatele moderní informatiky Alana Turninga a evolučního biologa Richarda Dawkinse. 

I. TEORIE VŠEHO (ukázka):

Vzpomínám, jak mi jako malému dítěti řekli, že v dávných dobách ještě bylo možné, aby velmi sečtělá osoba poznala všech‑no vědění světa. A také mi pověděli, že dnes už je poznatků tolik, že žádný jedinec se ani za celý svůj život nemůže naučit více než jejich nepatrnému zlomku. To druhé mne překvapilo a hodně zklamalo. Dokonce jsem tomu odmítal uvěřit. Nevím už, čím jsem si to zdůvodňoval. Věděl jsem ale jistě, že nechci, aby tomu tak bylo, a dávným učencům jsem záviděl.

Netoužil jsem namemorovat všechna fakta obsažená ve světových encyklopediích. Právě naopak: biflování samotných faktů jsem nenáviděl. Takhle jsem možnost poznání všeho vědění světa nechápal. Nezklamalo by mne, kdyby mi řekli, že každým dnem vyjde tolik publikací, že je nikdo nedokáže přečíst za celý život, anebo že je známo 600 tisíc druhů brouků. Netoužil jsem „sledovat pády všech vrabců světa na zem“. Ani jsem si nepředstavoval, že by dávný učenec, který kdysi údajně znal všechno, měl znalosti tohoto druhu. Měl jsem na mysli mnohem náročnější představu toho, co lze považovat za znalost. „Znalost“ jsem chápal jako pochopení.

Představa, že by jeden člověk mohl pochopit vše, co již bylo objeveno, zní fantasticky. Ale přesto je mnohem méně fantastická nežli představa, že by si jeden člověk mohl zapamatovat všechna známá fakta. Například je zhola nemožné zapamatovat si všechny kdy pozorované údaje, dokonce i z tak úzkého oboru jakým je pohyb planet. Mnoho astronomů ale tyto pohyby chápe, a to ve vší jejich úplnosti. Je to možné proto, že pochopení věci nezávisí na znalosti spousty faktů, ale jenom na znalosti správných pojmů a souvislostí, na teoretickém vysvětlení. Jedna poměrně jednoduchá a srozumitelná teorie dokáže pokrýt neomezený počet těžko stravitelných faktů.

Naší nejlepší teorií planetárních pohybů je Einsteinova obecná teorie relativity, která na počátku 20. století překonala Newtonovu teorii gravitace a  jeho teorii pohybu. V  principu správně předpovídá nejen pohyby všech planet, ale i  všechny ostatní gravitační efekty až po samy meze přesnosti našich nejlepších měření. To, že teorie určitý jev „v  principu“ předpovídá, znamená, že predikce z  dané teorie logicky vyplývají. A  to i  tehdy, kdy je množství nezbytných výpočtů příliš veliké a  z  praktického hlediska technologicky zatím nedosažitelné. Či dokonce tak ohromné, že je pro nás fyzikálně nemožné je provést v celém pozorovaném vesmíru. Schopnost předpovídat jevy anebo je s libovolnou přesností popsat není totéž jako jim porozumět. Fyzikální předpovědi a  popisy se často opírají o  matematické vzorce. Představme si, že si zapamatuji vzorec, pomocí něhož dokážu, mám -li dostatek času a motivace, vypočítat polohu planety, která byla kdysi zaznamenána v  astronomických archivech.

Co přesně jsem tím získal, ve srovnání se zapamatováním si přímo těchto archivních dat? Matematický vzorec se snadno pamatuje – ale vyhledání jednoho konkrétního čísla v archivu může být někdy ještě snazší nežli jeho výpočet z  dané formule. Skutečná výhoda vzorce spočívá v  tom, že může být aplikován na nekonečný počet případů, i takové, které v archivech uloženy nejsou. Nebo k  předpovědi budoucích pozorování. Anebo může poskytnout přesnější polohy planet v  minulosti, poněvadž dávná archivní data obsahují značné pozorovací chyby. Ale i když vzorec shrnuje v porovnání s archivy nekonečné množství faktů, jeho znalost nelze samu o sobě pokládat za porozumění planetárním pohybům. Fakta nelze vyložit jen tím, že je prostě shrneme do matematické formule, tak jako na to nestačí zaznamenat je na listy papíru anebo uložit do své paměti. Lze je pochopit pouze tím, že je vysvětlíme.

Naštěstí naše nejlepší teorie obsahují jak hluboká vysvětlení, tak přesné předpovědi. Například obecná teorie relativity objasňuje gravitaci pomocí nového pojmu, jímž je čtyřrozměrná geometrie zakřiveného prostoru a  času. Zcela přesně vysvětluje, jak tato geometrie ovlivňuje hmotu a jak je naopak touto hmotou sama ovlivňována. Toto vysvětlení je hlavním a  kompletním obsahem teorie. Předpověď pohybu planet je potom už jen konkrétním důsledkem, který z tohoto vysvětlení můžeme vyvodit. Obecná teorie relativity je tak důležitá nikoli proto, že dokáže předpovídat pohyby planet mnohem přesněji nežli Newtonova teorie, ale proto, že nám odhaluje a objasňuje do té doby neznámé aspekty reality, například zakřivení prostoru a času. To je pro vědecké vysvětlení typické. Vědecké teorie objasňují věci a jevy z naší běžné zkušenosti pomocí hlubší vrstvy reality, kterou přímo nevnímáme. Avšak schopnost nějaké teorie vysvětlit naši zkušenost není její nejcennější vlastnost. Nejcennější je, že vysvětluje samu strukturu reality. Jak uvidíme, nejvýznamnějším, nejcharakterističtějším a  nejužitečnějším atributem lidského myšlení obecně je jeho schopnost odhalovat a objasňovat strukturu reality.

............

překlad Jiří Podolský