Co je dospělost a jak fungují její pilíře?

/ nakl. Muza Books

"Každý by měl vědět, že je středem svého vlastního světa. Ne pouze obíhat kolem někoho jiného. Ne odrážet světlo cizí či čekat na odraz světla vlastního. Být si za všech okolností vědom svého vlastního zdroje. Podívej se na oblohu. To, co funguje ve velkém světě nad našimi hlavami, může posloužit jako obraz toho, jak to funguje ve vztazích mezi lidmi." Vratislav Hlásek
"Každý by měl vědět, že je středem svého vlastního světa. Ne pouze obíhat kolem někoho jiného. Ne odrážet světlo cizí či čekat na odraz světla vlastního. Být si za všech okolností vědom svého vlastního zdroje. Podívej se na oblohu. To, co funguje ve velkém světě nad našimi hlavami, může posloužit jako obraz toho, jak to funguje ve vztazích mezi lidmi." Vratislav Hlásek

Ukázka:

19/ Problém věčného studenta

Dospělý člověk si je vědom, že život vystavuje potvrzení o složení zkoušek sám. Chápe, že nestačí mít stěnu pokrytou vnějšími atributy sebeptvrzování – diplomy z prestižních škol, certifikáty kurzů, společnými fotkami s celebritami. Nepotřebuje ani zbytečně velké auto a velké množství followerů. Nic proti vzdělání, bohatství a popularitě. Ale život zredukovaný na honbu za těmito vnějšími projevy úspěchu nepřináší skutečnou spokojenost, protože člověk se tak snaží zasytit prázdno, které prožívá v sobě, pokud není oním sluncem, jež ví, že svítí ze své přirozenosti. Jedním z rozšířených projevů nedospělosti je také stav, kdy ulpíváme v pozici věčného studenta. Člověk, který potřebuje stále číst a sledovat internet, cestovat, poznat všechny země a důležité lidi. Všude chce být, všechno chce vidět. Ale to vlastně jen vrší vědomosti, které nemá kdy uplatnit. Nerealizuje kvůli tomu potenciál své jedinečnosti, věčným studiem maskuje strach být sám sebou. Upsal se k „životu až“, a časem nejspíš dospěje k „životu kdyby“, a šanci projevit svou originální verzi reality si nechal proklouznout mezi prsty. Touha znát odpovědi na všechny otázky je vlastně touhou zbavit se otázek, ale způsobem, který nevede k jejímu naplnění.

20/ Lidi nepotřebují cesty, cesty potřebují lidi

Pokud se cesta neprošlapává, mizí. Obrazně řečeno je náš svět plný cest, z nichž mnohé ovšem nikam nevedou. Tyto cesty na sebe poutníky navádějí a ti na nich pak ulpívají, protože cesta nemusí být vždy cíl, může to být i past. Mnohé myšlenkové směry, moderní víry a trendy, různé cesty osobního rozvoje ve skutečnosti nevedou k ničemu jinému, než že jim člověk odevzdává svou energii a čas. Dospělý proto přezkoumává, kam vlastně jde a proč. Vidí svůj vnitřní cíl nebo vizi a nenechá se zmást tím, že se mu nabízejí cesty, po kterých chodí mnoho jiných lidí. Dospělý má naopak sklon vyrazit někam, kde žádná cesta není, s chutí si prošlape svou vlastní.

Kupte si knihu.

Skladem
314 Kč
běžná cena 349 Kč

Další články

Setkání s C. G. Jungem přestavují pečlivý výběr z velkého množství novinových článků, deníkových zápisů, reportáží, ukázek z knih či záznamů besed, jejichž protagonistou je C. G. Jung. Nejstarší stať pochází z roku 1925 a nejmladší z počátku 60. let minulého století.
Ukázky

Naše nevědomé energie dávají naší cestě životem spád

Setkání s C. G. Jungem přestavují pečlivý výběr z velkého množství novinových článků, deníkových zápisů, reportáží, ukázek z knih či záznamů besed, jejichž protagonistou je C. G. Jung. Nejstarší stať pochází z roku 1925 a nejmladší z počátku 60. let minulého století.
 | nakl. Portál
Tereza Semotamová (*1983) absolvovala scenáristiku a dramaturgii na JAMU a germanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně; překládá z němčiny, věnuje se publicistice a je autorkou řady literárních pořadů a rozhlasových her. Společně s Jakubem Vítkem vydala roku 2015 v nakladatelství Větrné mlýny knihu Počong aneb O pinoživosti lidské existence. V roce 2018 vyšla její próza Ve skříni. Foto: David Konečný
Ukázky

Tak takhle si dnes žije mladá umělkyně

Tereza Semotamová (*1983) absolvovala scenáristiku a dramaturgii na JAMU a germanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně; překládá z němčiny, věnuje se publicistice a je autorkou řady literárních pořadů a rozhlasových her. Společně s Jakubem Vítkem vydala roku 2015 v nakladatelství Větrné mlýny knihu Počong aneb O pinoživosti lidské existence. V roce 2018 vyšla její próza Ve skříni. Foto: David Konečný
 | nakl. Argo
Michal Janata rozkrývá titulní téma stáří v široké historické perspektivě myšlenkových a kulturních souvislostí. Vyšla s ilustracemi Anežky Hájkové a v grafické úpravě Josefiny Karlíkové v Edici Revolver Revue.
Ukázky

O stáří už mluvíme, ale alibisticky

Michal Janata rozkrývá titulní téma stáří v široké historické perspektivě myšlenkových a kulturních souvislostí. Vyšla s ilustracemi Anežky Hájkové a v grafické úpravě Josefiny Karlíkové v Edici Revolver Revue.