Ukázka:

19/ Problém věčného studenta

Dospělý člověk si je vědom, že život vystavuje potvrzení o složení zkoušek sám. Chápe, že nestačí mít stěnu pokrytou vnějšími atributy sebeptvrzování – diplomy z prestižních škol, certifikáty kurzů, společnými fotkami s celebritami. Nepotřebuje ani zbytečně velké auto a velké množství followerů. Nic proti vzdělání, bohatství a popularitě. Ale život zredukovaný na honbu za těmito vnějšími projevy úspěchu nepřináší skutečnou spokojenost, protože člověk se tak snaží zasytit prázdno, které prožívá v sobě, pokud není oním sluncem, jež ví, že svítí ze své přirozenosti. Jedním z rozšířených projevů nedospělosti je také stav, kdy ulpíváme v pozici věčného studenta. Člověk, který potřebuje stále číst a sledovat internet, cestovat, poznat všechny země a důležité lidi. Všude chce být, všechno chce vidět. Ale to vlastně jen vrší vědomosti, které nemá kdy uplatnit. Nerealizuje kvůli tomu potenciál své jedinečnosti, věčným studiem maskuje strach být sám sebou. Upsal se k „životu až“, a časem nejspíš dospěje k „životu kdyby“, a šanci projevit svou originální verzi reality si nechal proklouznout mezi prsty. Touha znát odpovědi na všechny otázky je vlastně touhou zbavit se otázek, ale způsobem, který nevede k jejímu naplnění.

20/ Lidi nepotřebují cesty, cesty potřebují lidi

Pokud se cesta neprošlapává, mizí. Obrazně řečeno je náš svět plný cest, z nichž mnohé ovšem nikam nevedou. Tyto cesty na sebe poutníky navádějí a ti na nich pak ulpívají, protože cesta nemusí být vždy cíl, může to být i past. Mnohé myšlenkové směry, moderní víry a trendy, různé cesty osobního rozvoje ve skutečnosti nevedou k ničemu jinému, než že jim člověk odevzdává svou energii a čas. Dospělý proto přezkoumává, kam vlastně jde a proč. Vidí svůj vnitřní cíl nebo vizi a nenechá se zmást tím, že se mu nabízejí cesty, po kterých chodí mnoho jiných lidí. Dospělý má naopak sklon vyrazit někam, kde žádná cesta není, s chutí si prošlape svou vlastní.