Básník T. S. Eliot: mezi Josephem Conradem a Dantem

Knižně vyšla celá báseň Dutí lidé poprvé jakožto součást svazku Poems 1909–1925 v nakladatelství Faber & Gwyer. Všech pět částí Popeleční středy (Ash-Wednesday) bylo v rukopise hotových v říjnu 1928. Tvůrčí předěl jistě důsledkem osobní transformace. V červnu 1927 přijal T. S. Eliot křest a vstoupil do anglikánské církve, přičemž se v širokém spektru názorů a praktik, jež tato církev připouští, hlásil k takzvanému anglokatolicismu, teologicky nejkonzervativnějšímu. Denně za úsvitu docházel na mši. V listopadu 1927 pak přijal britské občanství.
 

Ukázka:

Dutí lidé

I
My jsme lidé dutí,
lidé uvnitř vycpaní,
navzájem se podpíráme,
slámu – ach žel! – v hlavičkách.
Když seschlými hlásky
si mezi sebou šepkáme,
tiché jsou a beze smyslu,
jako když fouká suchou travou
nebo krysy ťapou po střepech
tu v našem suchém sklepení.
Figura bez tvaru, bez barvy silueta,
chromá síla, gesto bez pohybu;
ti, kdo s přímým hledem přešli
do druhého království smrti, pamatují nás
ne jako zatracence-násilníky,
ale – leda – jako
ty duté,
ty vycpané.

Popeleční středa

I
Protože nedoufám, že obrátím se zas
protože nedoufám
protože nedoufám, že obrátím se
sic talent jedněm, druhým rozhled závidím
nezkouším už se snažit sám je mít
(nač je starému orlu křídla rozestřít?) –
k čemu by bylo, pokud roztruchlím se,
ježto svou vládu ztratil všední čas?
Protože nedoufám, že poznám zas
nepevnou slávu dané hodiny
protože nemyslím
protože nepoznám (to vím)
jedinou opravdovou moc, jež pomíjí
protože já žízeň nehasím
tam, kde se pupeny rozvíjejí, kde zurčí bystřiny, 
 protože nic je tu zas
Protože vím, že čas je vždy čas
a místo je vždy a jen místo
a skutečnost vždy jen pro jeden čas
a pro jedno místo musí být
raduji se z věcí tak, jak jsou
a zamítám tvář svatou, žehnanou
zamítám hlas
protože nemohu doufat, že obrátím se zas
proto se raduji – musím si sestrojit
něco k radování
a modlit se k Bohu: smiluj se nad námi!
a modlím se, kéž se mi z paměti vytratí
věci, jež sám a sám přespříliš probírám
přespříliš vysvětluji
protože nedoufám, že obrátím se zas
nechť tato slova obhajují
to, co stalo se a nemá už se stát
Ó tvrdě nesuď nás
Protože tato křídla již nikdy nevzlétnou
jsou to jen pláty, jimiž vzduch lze utloukat
vzduch, nyní drobný a suchý jako troud
drobnější, sušší než vůle
uč nás, kdy starat se a kdy se nestarat
uč nás spočinout
pros za nás hříšné teď i v hodině smrti naší
pros za nás teď i v hodině smrti naší.

................

překlad Martin Pokorný

Chcete dát ostatním vědět o svém čtenářském zážitku? Napište recenzi.